Jeřáb mandžuský

Jeřáb mandžuský je velký mokřadní pták východní Asie, nápadný bílým opeřením, černými částmi křídel a krku a červenou lysinou na temeni. Dospělý jedinec měří ve stoje přibližně jeden a půl metru a jeho rozpětí křídel může přesahovat dva metry. Přestože působí velmi vznešeně, většinu dne tráví hledáním potravy v mělké vodě, v porostech a na podmáčených loukách. Pro jeho přežití je zásadní dostatek rozsáhlých mokřadů, kde může hnízdit bez rušení a kde se během roku střídá nabídka živočišné i rostlinné potravy.

Výskyt

Hnízdní populace žijí na ruském Dálném východě, v severovýchodní Číně a na japonském Hokkaidó. Kontinentální ptáci jsou převážně tažní a na zimu odlétají do oblastí východní Číny a Korejského poloostrova. Populace na Hokkaidó zůstává zpravidla na ostrově celoročně. Jeřábi vyhledávají mělké bažiny, rozsáhlé rákosiny, mokré louky a okolí jezer. Jejich přítomnost závisí na vodním režimu krajiny: odvodnění nebo přeměna mokřadu na pole může odstranit hnízdní stanoviště i důležité zdroje potravy. Na tahu potřebují bezpečné zastávky s dostatkem potravy a klidnými nocovišti.

Chování a potrava

Jeřábi vytvářejí dlouhodobé páry. Partneři spolu hlasitě komunikují a předvádějí synchronizované pohyby, úklony, výskoky a mávání křídly. Známé tance nejsou omezené jen na bezprostřední období páření, ale mohou posilovat vzájemnou vazbu. Potrava je pestrá: ptáci sbírají hmyz a další vodní bezobratlé, drobné ryby, obojživelníky, semena, výhonky a jiné části rostlin. Na zimovištích mohou využívat také zbytky obilí na polích. V období mimo hnízdění se mohou sdružovat do větších skupin, zatímco hnízdní páry si chrání své okolí.

Hnízdění

Hnízdo vzniká z vodních rostlin na obtížně přístupném místě v mělké vodě nebo mokřadu. Samice obvykle snáší dvě vejce a oba rodiče se podílejí na inkubaci, která trvá přibližně měsíc. Mláďata jsou krátce po vylíhnutí pohyblivá a následují rodiče při hledání potravy. Přesto se často podaří úspěšně odchovat pouze jedno ze dvou mláďat. Mladí ptáci postupně získávají dospělé bíločerné zbarvení; zpočátku mají v opeření hnědavé a šedé odstíny. Pohlavní dospělosti dosahují až po několika letech. Rodiče mláďata dlouho doprovázejí a učí je využívat různé části mokřadu.

Ochrana

Jeřáb mandžuský je ohrožen především ztrátou a zhoršováním mokřadů, kolizemi s elektrickými vedeními a rušením v době rozmnožování. Ochrana se proto nesoustředí jen na jednotlivá hnízda, ale na celé vodní systémy a tahové zastávky. V zoologických zahradách vyžaduje velký bezpečný prostor, mělkou vodu, klidné zázemí a možnost přirozeného pohybu. Při chovu párů je nutné respektovat jejich teritorialitu i sezónní změny chování. Pozorování jeřábů ve vhodně zařízeném prostředí ukazuje, jak úzce souvisí jejich sociální život s dostupností otevřených mokřadů. Záchrana druhu vyžaduje také zachování tradičních zimovišť.