Pagekon hrbolkohlavý

Pagekon hrbolkohlavý (Rhacodactylus auriculatus) je noční gekon pocházející z Nové Kaledonie v jihozápadním Tichomoří. Jméno získal podle dvojice výrazných hrbolků nad zadní částí hlavy, které připomínají drobné rohy. V chovech bývá označován také jako pagekon ušatý nebo anglickým názvem gargoyle gecko. Je to robustnější příbuzný známého pagekona řasnatého, od něhož se liší tvarem hlavy a schopností obnovovat ztracený ocas. Na rozdíl od mnoha pouštních ještěrů vyžaduje spíše mírné teploty a členitý prostor s možností úkrytu.

Vzhled a rozšíření

Dospělý pagekon hrbolkohlavý dosahuje obvykle celkové délky 16–22 cm a váží přibližně 40–70 gramů. Má širokou hlavu, nápadné oči s vertikální zornicí a prsty s přilnavými lamelami, které usnadňují pohyb po větvích. Zbarvení je mimořádně proměnlivé: od šedavého a hnědého přes oranžové a červenohnědé až po výrazné podélné proužky či síťovanou kresbu. V přírodě obývá zejména jižní část hlavního novokaledonského ostrova Grande Terre. Vyhledává křoviny, řídké lesy, lesní okraje a nižší vegetační patra, kde nachází dostatek hmyzu a úkrytů. Není původním druhem české přírody; v našich podmínkách se vyskytuje pouze v chovech.

Pohyb a potrava

Aktivitu zvyšuje zejména po setmění. Přes den se ukrývá mezi listy, v dutinách kůry nebo v chráněných rozsochách větví. Při lezení používá prsty s lamelami i částečně chápavý ocas. Ten může při ohrožení odhodit a později mu obvykle dorůstá, avšak původní tvar ani kresba se nemusejí obnovit přesně. V přírodě pagekon sbírá drobné bezobratlé a využívá také měkké přezrálé plody. V teráriu se osvědčuje kvalitní kompletní krmivo pro novokaledonské všežravé gekony doplněné vhodně velkým živým hmyzem. Potravu je nutné přiměřeně obohacovat o vápník a další živiny, nikoli nahrazovat jednostranně sladkým ovocným pyré.

Terárium v ČR

Pro dospělého jedince je vhodné výškově orientované terárium přibližně od 45 × 45 × 60 cm, u větších jedinců raději prostornější. Vnitřní prostor musí obsahovat množství pevných větví různých průměrů, korkovou kůru, husté rostliny a temné úkryty. Během dne se udržuje teplota zhruba 22–26 °C, v noci může klesnout na 18–22 °C. Dlouhodobé přehřívání nad 29 °C je rizikové, zvláště v létě v místnosti pod střechou. Vlhkost nemá zůstávat trvale vysoká: večerní rosení střídá postupné osychání a dobré proudění vzduchu. Orientační běžná vlhkost kolem 50–70 % je vhodnější než stále mokré stěny. Slabší UVB osvětlení může být přínosné, pokud mají zvířata zároveň možnost zcela zastíněných úkrytů a dostávají správně sestavenou potravu.

Samostatný chov

Pagekon hrbolkohlavý je teritoriální a běžně se doporučuje chovat dospělé jedince samostatně. Dva samci se mohou vážně poranit; i soužití samce se samicí bývá mimo řízené rozmnožování zdrojem stresu a opakovaného obtěžování. Při manipulaci je třeba respektovat náhlé výpady a možnost odhození ocasu. Zvíře se nemá násilně vytahovat z úkrytů. V teráriu musí být k dispozici mělká voda a každý týden je vhodné kontrolovat stav kůže, svlékání prstů, tělesnou kondici i čistotu substrátu.

Vejce a mladí

Samice vytváří zpravidla snůšky po dvou vejcích, které ukládá do vhodného vlhkého substrátu. Za příznivých podmínek může během sezóny vyprodukovat několik snůšek. Délka inkubace je výrazně teplotně závislá a pohybuje se přibližně mezi 60 a 140 dny. Vejce je třeba chránit před vyschnutím i přemokřením; čerstvě vylíhlá mláďata vyžadují drobné krmné organismy a stabilní mikroklima. V lidské péči může pagekon hrbolkohlavý žít patnáct až dvacet let, takže pořízení představuje dlouhodobý chovatelský závazek.