Korovec jedovatý
Heloderma suspectum
Korovec jedovatý
Heloderma suspectum
Korovec jedovatý (Heloderma suspectum) je robustní severoamerický ještěr, jehož nápadná kresba a mohutné čelisti souvisejí s neobvyklým způsobem života. Patří mezi jedovaté ještěry, ale na rozdíl od aktivně lovících hadů se pohybuje pomalu a značnou část roku tráví v úkrytech. České jméno odkazuje na jeho jedové žlázy, nikoli na zvláštní výběžky kůže.
Vzhled
Dospělí korovci měří obvykle přibližně 35–50 cm, výjimečně kolem 56 cm včetně ocasu. Mají širokou hlavu, krátké silné končetiny s drápy, svalnaté tělo a poměrně krátký, ztloustlý ocas. Na černém nebo tmavohnědém podkladu se střídají růžové, oranžové či žlutavé skvrny a pásy. Podoba kresby se liší mezi populacemi i jednotlivci. Hřbetní šupiny připomínají drobné korálky a pod řadou z nich se nacházejí kostěné destičky. Ocas slouží také jako zásobárna tuku; jeho obvod proto může vypovídat o výživovém stavu, není však sám o sobě spolehlivým ukazatelem zdraví.
Výskyt a úkryty
Domovem druhu je jihozápad Spojených států a severozápad Mexika, především Arizona a Sonora. Okrajově zasahuje do Kalifornie, Nevady, Utahu a Nového Mexika. Obsazuje suchou křovinatou krajinu, skalnaté svahy, úpatí hor a okolí příležitostných vodních toků. Otevřeným plochám bez úkrytů se spíše vyhýbá. Korovec jedovatý využívá nory jiných živočichů, skalní pukliny i vlastní úkryty v půdě. Pobyt pod zemí omezuje přehřívání a ztráty vody. Na jaře se objevuje častěji na povrchu; během letních veder může být aktivnější v chladnějších denních hodinách nebo v noci. Nelze proto přesně označit celý druh za výhradně denní či noční.
Potrava a metabolismus
V přírodě vyhledává zejména hnízda s vejci a mláďaty ptáků či plazů, dále drobné savce a jiné snadno dosažitelné obratlovce. Při pátrání využívá výborný čich a rozeklaný jazyk. Kořist zpravidla nehoní na velké vzdálenosti: jeho strategií je najít energeticky bohaté sousto a po jeho pozření dlouho odpočívat. Dospělý jedinec dokáže při jediném krmení přijmout značné množství potravy, někdy odpovídající přibližně třetině jeho hmotnosti. To ovšem neznamená, že by v chovu měl dostávat stejně velké dávky. Nízká spotřeba energie a schopnost ukládat tuk usnadňují přežití v prostředí s nepravidelnou dostupností potravy.
Jed a obrana
Jedové žlázy korovce leží v dolní čelisti. Sekret proniká do rány podél rýhovaných zubů při pevném zakousnutí; nejde o vstříknutí dutými jedovými zuby, jaké mají některé druhy hadů. Kousnutí může způsobit intenzivní bolest, otok a celkové obtíže a vyžaduje lékařské ošetření. Zvíře obvykle nejprve volí ústup, avšak při sevření nebo neopatrné manipulaci může kousnout rychle a dlouho držet. Výstražné zbarvení je jedním z prvků jeho obrany.
Rozmnožování
Období páření připadá zejména na jaro až začátek léta, kdy se samci mohou střetávat v soubojích. Samice ukládá několik vajec s kožovitým obalem do bezpečného podzemního místa. Snůšky nejčastěji obsahují několik kusů, zaznamenáno je i více než deset vajec. Vývoj může trvat řadu měsíců a mláďata ve volné přírodě někdy opouštějí podzemní úkryt až následující jaro. Po vylíhnutí jsou samostatná, mají již charakteristické zbarvení a schopnost bránit se kousnutím. Pozorování mláďat na povrchu proto neodráží vždy přesný okamžik líhnutí.
Chov a ochrana
V České republice se korovec jedovatý vyskytuje pouze v odborně vedených chovech, nikoli jako původní volně žijící druh. Jeho chov vyžaduje bezpečně uzamykatelné zařízení, odolné větrání, pevné úkryty, teplotní gradient, možnost ústupu do chladnější zóny a pečlivě kontrolovaný režim krmení. Nutná je prevence náhodného kontaktu s lidmi; zvíře není vhodné k běžné manipulaci ani jako terarijní druh pro začátečníky. Přesné technické parametry je třeba přizpůsobit věku, kondici a původu jedince a řešit s odborným pracovištěm. Dlouhověkost v lidské péči může přesáhnout dvě desetiletí. Ve volné přírodě korovce ohrožují především změny krajiny, doprava a úmyslné zabíjení z obavy před jedem. Ochrana souvislých suchých biotopů a podzemních úkrytů je pro jeho přežití zásadní.
Názvy ve světě
Korovec jedovatý
Latinsky: Heloderma suspectum, Anglicky: Gila monster, Německy: Gila-Krustenechse, Francouzsky: Monstre de Gila, Španělsky: Monstruo de Gila, Polsky: Heloderma arizońska, Nizozemsky: Gilamonster, Portugalsky: Monstro-de-gila, Švédsky: Gilaödla, Finsky: Gilalisko, Slovensky: Kôrnatec gila
Použitá literatura (3)
- Beck, D. D. (2005): Biology of Gila Monsters and Beaded Lizards. University of California Press.
- Campbell, J. A.; Lamar, W. W. (2004): The Venomous Reptiles of the Western Hemisphere. Cornell University Press.
- Bogert, C. M.; Martín del Campo, R. (1956): The Gila Monster and Its Allies. Bulletin of the American Museum of Natural History 109: 1–238.

Korovec jedovatý odpočívající mezi kameny; dobře patrná robustní stavba těla a skvrnitá kresba.
Korovec jedovatý Základní informace
- Vědecké jméno: Heloderma suspectum
- Délka těla: obvykle 35–50 cm, nejvýše kolem 56 cm
- Hmotnost: přibližně 0,6–1,5 kg
- Zbarvení: tmavé s růžovými až oranžovými skvrnami a pásy
- Výskyt: jihozápad USA a severozápad Mexika
- Prostředí: suché křoviny, skalnaté svahy, polopouště
- Aktivita: sezónní; převážně jaro, chladnější hodiny
- Potrava: vejce, mláďata ptáků, drobní obratlovci
- Obrana: jedové žlázy v dolní čelisti
- Počet vajec: obvykle 2–12
- Líhnutí: po několika měsících, často po zimě
- Délka života: v lidské péči přes 20 let
- Pohlavní rozdíly: navenek nevýrazné
- Zimní klid: většinu zimy v podzemním úkrytu
- Český chov: pouze odborný, vysoké nároky na bezpečnost
- Ohrožení: téměř ohrožený (NT)

Kam se řadí Korovec jedovatý
Taxonomie
-
Říše:
Živočichové
(Animalia) -
Kmen:
Strunatci
(Chordata) -
Podkmen:
Obratlovci
(Vertebrata) -
Třída:
Plazi
(Reptilia) -
Řád:
Šupinatí
(Squamata) - Podřád: Anguimorpha
-
Čeleď:
Korovcovití
(Helodermatidae) -
Rod:
Korovec
(Heloderma) -
Druh:
Korovec jedovatý
(Heloderma suspectum)

Kde žije Korovec jedovatý
Severní Amerika
Orientační oblasti výskytu; přesný areál je uveden níže. Malé ostrovy mohou být zvětšené.
- Původní areál: Arizona, jihovýchod Kalifornie, jih Nevady, jihozápad Utahu a Nového Mexika; Sonora a Sinaloa v Mexiku
- Typická stanoviště: suché křoviny, skalnatá úpatí hor a příležitostná údolní koryta
- Denní úkryty: podzemní nory, pukliny a prostory pod kameny
- Nadmořská výška: místy zhruba do 1 500 m n. m.
- Sezónní aktivita: výrazně častější na jaře; během horka převážně ukrytý
- Česká republika: nepůvodní druh, pouze v lidské péči