Želva čtyřprstá

Popis

Želva čtyřprstá (Testudo horsfieldii) byla popsána Johnem Edwardem Grayem v roce 1844. Typickým je pro ni kruhovitý krunýř, výrazněji plochý než je tomu u ostatních zástupců rodu Testudo. Barva krunýře je různá, od odstínu žluté barvy, po olivovou až hnědou s různě velkými tmavými fleky. Velmi stará zvířata mohou být téměř celá černá (Afghánistán), ale také s nevýraznou žlutohnědou kresbou. Měkké tkáně spojující na krunýři jednotlivé štítky jsou žluté až hnědé. Nadocasní štítek je nerozdělený a na mohutných předních i zadních končetinách se nachází vždy 4 silné drápy, na rozdíl od ostatních druhů želv. Želva čtyřprstá dorůstá od 15cm (samci) do zhruba 25cm, velmi zřídka až 28cm délky krunýře (samice). Hmotnost se pohybuje od 500g do 2kg.

Stupeň ochrany

Od 1.1.2010 jsou tyto želvy vyjmuty z povinnosti je registrovat a nemusí mít již žádný Cites nebo jiný speciální doklad. Co to znamená pro nového majitele? Při případné kontrole musíte prokázat, že želva není odchycená v přírodě. K tomu může posloužit řádná kupní smlouva, prodejní doklad, kde je specifikován původní a nový majitel a také je stále platný Cites, pokud jde o starší želvu a vlastní ho. Další možností je jiný právní doklad dokazující její původ.

Rozšíření

Želva čtyřprstá osídluje region západně od Kaspického moře přes Kazachstán, Uzbekistán, Tádžikistán, Turkmenistán a směrem na jih východní Irán, západ Afghánistánu, Pakistán, a část Číny. Želva čtyřprstá, bývá nazývaná též stepní želvou, neboť obývá vysloveně aridní krajinu s částečně kamenitým územím ale i hlinitým povrchem. Běžným třetím názvem pro tento suchozemský druh je též ruská želva. Hlavními vývozci jsou totiž Kazachstán a Uzbekistán, kteří dříve náleželi k Rusku. Především v 70. a 80. letech byly želvy chytány a ve velkém množství dováženy do Evropy.

Způsob života

Silné drápy na předních končetinách a plochý krunýř umožňují želvám hloubit až 2m dlouhé podzemní nory, ty poté opakovaně využívají. Přes noc, ve velkých vedrech, během letního a zimního spánku se do nich vrací. Poskytují totiž bezpečí před predátory a nepříznivými výkyvy počasí, na konci takové nory totiž zůstává teplota téměř konstantní. Často jsou ráno želvy vídány jak sedí u vchodu nory. Tato nepřízeň v jejich areálu rozšíření převládá, letní suchá vedra, poté vlhké zimy se silnými mrazy. Vysoké teplotní výkyvy v ročních obdobích i v jednotlivých dnech jsou výrazné. Zimní spánek trvá většinou do konce března a končí s příchodem teplé sezóny, kdy začínají hojně vyrůstat rostliny. Jen tři až pět měsíců má želva čtyřprstá k běžným životním aktivitám, k rozmnožení, k příjmu potravy a k růstu. Už na počátku léta stoupají denní teploty hodně vysoko a nastupuje suché počasí, takže želvy mají problém s hledáním potravy. Proto jsou k vidění mimo úkryt spíše v ranních a večerních hodinách. S nástupem pravého léta se teplota ještě zvyšuje a želvy pro nedostatek potravy upadají na 1-2 měsíce do letního spánku (aestivace) a vlastně až teprve v září opět vylézají. To už jim zbývá jen málo času do zimního spánku. Hledají nepřetržitě potravu. V polovině nebo na konci října už často bývají noční mrazíky a želvy začínají upadat do zimního spánku. Zvláštností oproti jiným druhům, je u Testudo horsfieldii to, že ve volné přírodě procestuje enormně velké území. 10ha pro samce a 30ha pro samici nejsou nikterak vyjímečné. Želvy se proto setkávají jen vzácně. Všechny tyto okolnosti dělají želvu stepní odlišnou od ostatních druhů.

Rozmnožování

Když spatří samec samici, začne za ní utíkat s naplno nataženým krkem a po přiblížení poklepává hlavou kolem potenciální partnerky. Nakonec ji začne kousat do předních končetin dokud nezastaví. Samec má dlouhý ocas s na konci tvrdým výrůstkem. Ten při častých samcových pokusech o páření může poranit okolí kloaky samice. Při páření má samec otevřenou tlamu. Dobře viditelný je i červený masitý jazyk a jsou slyšitelné kňučivé samcovi zvuky. Samice snáší po 2-4 týdnech po páření až neuvěřitelně velké vejce, nejčastěji 2-5 kusů (zaznamenané maximum bylo dokonce 9 kusů). Tvar mají oválný a měří 3,5-4cm, hmotnost jednoho vejce činí 15-20g. Téměř kulaťoučká mláďata se líhnou při teplotě 28-32°C maximálně 100dnů. Jediné úspěšné páření postačí k oplození všech vajec.

Potrava

Extrémně kruté podmínky přírody jsou ve zvířatech zakotvené tak, že i v lidské péči všechno krmivo, které najdou mají tendenci sežrat. Proto často trpí otylostí. To později vede k vystupování měkkých tkání na krunýři a na konec želvy umírají na ztučnění jater. Žerou při relativně nízkých teplotách. Především v časném jaru je jejich chuť velice vysoká. Hlavně musí být předkládána vyrovnaná krmná dávka, nejlépe z divoce rostoucích plevelů. Musí kopírovat krmení jejich domoviny. V létě méně na vlákno bohatého krmiva. Nejraději mají listy smetánky lékařské, sléz, jitrocel, vlčí mák, ale také listy ostružiníku, zvonku, silenky, vikve a jahod. Také vláknitý pórek a listy lípy nebo vrby budou rády konzumovány. Salát podáváme jen vyjímečně. Pouze ve velmi málo odrůdách je pro želvu hlávkový salát prospěšný. Vhodné jsou rostliny obsahující přes 20% vlákniny a 10% bílkovin. Ovoce a zelenina by v krmné dávce neměly být. Dodatečně by měly mít k dispozici vápník. Ve volné přírodě jej získávají přímo z půdy, kostí nebo ulit šneků. V chovech v zajetí je vhodné podávat vápník formou sépiových kostí nebo převařených vaječných skořápek. Okusem se bude ve správném tvaru udržovat i rohovina čelistí.

Chování

V našem středoevropském klimatu chováme tento druh podobně jako ostatní želvy rodu Testudo, dno nekropíme ani při vysokých teplotách v suchém počasí. Nejvhodnější je skleník napojený na venkovní výběh. Nutné je zajistit výběh proti podhrabání nebo vyšplhání. Želvy rychle hrabou a ještě šikovněji šplhají. Zimování je obdobné jako u ostatních evropských druhů. Testudo horsfieldii často snižuje aktivitu již koncem srpna nebo v září, zahrabávají se do půdy. Volné přezimování ve výběhu je ale veliké riziko. Želvy potřebují zimovat 4-5 měsíců v co možná nejkonstantnější teplotě 2-4°C. Nejvhodnější je sklep a pro každou zimující želvu samostatná bedýnka. Substrát nesmí být příliš suchý, aby neprášil, ani mokrý. Vhodné je bukové listí a vzdušná vlhkost kolem 70%.