Postřehy z návštěvy u chovatele pana Zdeňka Šrůtka

velikost písma:  A A A
22.02.2009, 12:18     Autor: Zdeněk Gajdoš     2112 zobrazení     6 komentářů

Rád bych se zde s Vámi podělil o své dojmy z návštěvy u chovatele, který se nevěnuje jen chovu hmyzožravého ptactva.

Začal bych svou manželkou Janou, která mě jednoho únorového dne vzbudila v 05:00 hod. ráno, abych se mohl připravit na předem domluvenou návštěvu u pana Šrůtka Zdeňka, který bydlí v malebné oblasti v Podkrkonoší, a to v malé obci Bohdašín č.p. 37 u Červeného Kostelce. S panem Šrůtkem Zdeňkem máme shodné nejen jméno, ale také i číslo popisné, takže musím přiznat, že mi v tomhle byl pan Šrůtek sympatický ještě před tím, než jsem měl možnost jej poznat osobně.

V pátek jsem telefonicky potvrdil svou sobotní návštěvu, která byla domluvena za účelem výměny kardinála zeleného v dopoledních hodinách, a to i přes nepřízeň počasí, které zrovna nebylo nakloněno mému cestování, což mne samozřejmě nemohlo odradit od mého rozhodnutí cestu uskutečnit.

Musím zde uvést, že sobotní ráno pro mne začalo skvěle, a to z toho důvodu, že ranní vstávání mi tolik nevadilo, jak tomu bývá přes všední den, při odchytu kardinála zeleného mi nic neulítlo a foťák jsem také nenechal doma, jak se mi občas stává a dokonce se mi bez problému podařilo na první čerpací stanici zakoupit roční dálniční známku, což ve mě vzbudilo naději, že by se tento den mohl vydařit a tím pádem se i také zařadit mezi mé dny pozitivní. Je pravdou, že se po cestě našla i negativa v podobě úseků velmi husté mlhy o viditelnosti jen několika metrů, a dokonce i osobního vozu sjetého mimo vozovku v příkopě, ale zaplať pánbůh za to, že dvě ženské stojící u vozovky s policií ČR byly očividně bez zranění.

Naše domluva zněla, že jakmile budu přijíždět k Bohdašínu, tak zavolám a budu naveden chovatelem.

Tak jsem také učinil a po telefonu se mi dostalo těchto doporučení:

  1. Na začátku obce odstavit vůz v okolí restaurace, jelikož není záruka, že by bylo volné místo na druhé a zároveň poslední možné odstavné ploše u kapličky.
  2. Od kapličky se nedá do kopce pokračovat vozem, a proto následuje cesta pěšky a přibližně v nejvyšším bodě se nachází cíl výstupu, kde nás majitel nemovitosti bude očekávat.

Musím Vám zde přiznat, že se mě trošinku dotklo podcenění mého skvělého vozu italské zn. FIAT modelu Brava, který je opatřen skvělou vznětovou pohonnou jednotkou o výkonu 73kw, který sice nedisponuje náhonem všech kol, ale za to je obut do skvělých zimních pneumatik značky už sice ne tak známé, ale za to s velmi přilnavými schopnostmi a za skvělou cenu. Aspoň tak nějak to uváděl prodejce.

Na této cestě mě doprovázel můj kolega z práce, který mi dělal společnost, jelikož velice nerad jezdím sám. A i když jeho koníčkem není chov ptáků, tak se Vám zde raději nebudu ani zmiňovat, jaké činnosti se věnuje nejraději.Celou cestu mě výborně naváděl a hlídal můj mikrospánek, zkrátka je to kamarád a také mne přesvědčivě podpořil v rozhodnutí, že díky našim schopnostem se restaurační záchytný bod vynechává a že s takovouto značkou vozu se jezdí zásadně až do cíle,takže až nahoru a dodal povzbudivě “ty to dáš“. Díky jednomu volnému místu u kapličky jsem to teda nakonec částečně dal, ale ten kopec, tak na tom kopci by zřejmě můj Italský hřebec zařechtal naposledy. Od kapličky k počátku kopce to bylo kousek a při pohledu na hřeben vrcholu, který jsme se chystali pokořit podotkl můj kolega “on vážně nekecal“.

  Nezbylo nám proto nic jiného, než se pod kopcem rozcvičit, vzájemně si dodat seběvědomí a pokorně absolvovat kopec pěšky. Já vzal přepravku, kolega foťák a šli jsme vzhůru. V půli kopce jsem nemohl popadnout dech a měl jsem dojem, že je vzduch nějaký řídký, ale jak mi vysvětlil můj kolega, tak to je údajně tím, že se přejídám a mám nadváhu, přitom při mé výšce 185 cm se mi zdá má hmotnost 125 kg podle valašských norem adekvátní a u nás se říká, že nejsme ani tak tlustí, jako spíše trošku jinak prostorově stavění, takže jsme se chvíli dohadovali až jsme se prodohadovali k místu, odkud bylo už stavení s č.37 na dohled a kde už na nás mával pan Zdeněk Šrůtek, takže jsme se oba nadechli, vypnuli prsa a s lehkostí dvacetiletých horalů jsme málem vyběhli zbývající úsek. Řeknu Vám, že jsem nahoře u stavení majitele dostal takový kyslíkový deficit, že jsem se nebyl schopen představit, takže jsem v podstatě z posledních sil hostiteli podal ruku a představoval se hlubokými nádechy a výdechy. Myslel jsem, že umřu, ale díky svým proporcím a skvělé kondici jsem to nakonec v krátkém čase rozdýchal. Po ustálení tepu, tlaku a dechu jsme byli mile přivítáni pánem domu, kterému muselo být jasné, že oblast z které pocházíme bude rovinatá.

Krásné sojky inka Krásné sojky inka Foto: Zdeněk Gajdoš

Ještě jednou tyto krasavice Ještě jednou tyto krasavice Foto: Zdeněk Gajdoš

Pan Šrůtek nás zavedl do místnosti, kterou má zařízenou k přezimování svých svěřenců a místnost byla opatřena, jak několika většími i menšími voliérkami, tak i několika prostornějšími bednami různých velikostí. Tam jsem měl možnost spatřit více párů timálií čínských, kardinálů šedých, zelených, červených, také byla přítomná nějaká drobotina, dále byli k vidění špačci pagodoví, špaček čínský, šáma bělořitná, toko šedý, velice nádherné sojky inka, čejky laločnaté a netradičně zbarvený sameček kardinála zeleného.

Pár kardinálů zelených a netradičně zbarvený samec Pár kardinálů zelených a netradičně zbarvený samec Foto: Zdeněk Gajdoš

Společná bednová ubikace Společná bednová ubikace Foto: Zdeněk Gajdoš

Jak jsem naznačil již v úvodu, tak se u Zdeňka Šrůtka nejedná jenom o chov hmyzožravých ptáků a v chovu má chovatel i několik druhů holubů, jako - zelenokřídlý, Bartlettův, olivový, krvavý, jamajský, kapský, dále satyr Temminckův, obecný, kur bambusový, bažant paví šedý a palavánský. Snad jsem některé názvy nezkomolil a zřejmě jsem také neuvedl všechny druhy, jelikož je jich opravdu nespočet. Záměrně neuvádím latinské názvy, takže doufám, že mi to nebudete mít za zlé.

Holub zelenokřídlý Holub zelenokřídlý Foto: Zdeněk Gajdoš

Holub olivový Holub olivový Foto: Zdeněk Gajdoš

Holub krvavý Holub krvavý Foto: Zdeněk Gajdoš

Pořízení fotek v místnosti jsem omezil na minimum, protože už jen při pouhém přiblížení k některým klecím docházelo k vyplašení holubů a následnému nervóznímu chování ostatních ptáků, což nebyl rozhodně účel naší návštěvy. Proto je fotek poskromnu.

Dále nám byly předvedeny venkovní voliéry, které zabírají nemalou část velkého pozemku chovatele a i přes to, že bylo vše pod sněhem a vypadalo to, že majitel umí velice zručně používat tzv. berlu mrazilku. Nuže posuďte sami, že všechny stromy měli slušivý sněhový kabát.

Kryté voliéry Kryté voliéry Foto: Zdeněk Gajdoš

Náhled do krytých voliér Náhled do krytých voliér Foto: Zdeněk Gajdoš

Při prohlídce nám náš hostitel statečně vyšlapával cestičku, abychom mohli v naší zjevně nevhodné letní obuvi absolvovat tuto zajímavou prohlídku bez případných omrzlin . Voliéry jsou různých rozměrů se zálety i bez nich a některé jsou kryty zcela a některé jen částečně. Dle chovatele má vše své odůvodnění a pro každý druh ptáků se hodí něco jiného. Velice příjemně se s chovatelem diskutovalo a dostalo se mi mnoha vysvětlení a odpovědí na spoustu mých otázek. Pan Zdeněk je letitý a zkušený chovatel a určitě tomu nasvědčují jeho odchovy kardinálů, timálií, špačků, toků, holubů, satyrů apod.

Pan Šůrek Zdeněk při výkladu a popisu svých voliér a vpozadí je můj kolega Pan Šůrek Zdeněk při výkladu a popisu svých voliér a vpozadí je můj kolega Foto: Zdeněk Gajdoš

Na závěr jsem se dozvěděl od chovatele, že se zabývá i velkochovem cvrčků a to banánových, tak uznejte sami, že to jsem musel vidět, tak jsem byl proveden velkochovem s kompletním výkladem, ale o tom již ani řádek, protože to by bylo již na jiné téma.

Chtěl bych tímto poděkovat chovateli za jeho čas, který nám věnoval a za velice příjemné jednání, které se nám dostalo spolu s mnoha radami a doporučeními a také v neposlední řadě i za výměnu našich chovanců a rozhodně mohu říci, že výšlap na ten neskutečně náročný kopec s velkým výškovým rozdílem stál rozhodně za to, všem jej doporučuji.

Chovu hmyzožravého ptactva se věnuji krátce, takže jsem velice rád, že mohu osobně navštívit chovatele těchto krasavců a získat od nich, jak zkušenosti, tak i případné odchovy, či výměnu ptáků, jako se stalo právě nyní, a to v případě kardinálů zelených. Nejsem sice zdatný pisatel a nevládnu až tak psanému slovu, ale snad se mi podařilo tímto článkem Vás seznámit s průběhem mé cesty a návštěvy u chovatele pana Šrůtka Zdeňka.

Zdeněk Gajdoš Zdeněk Gajdoš
Autorem od: 26.11.2013

Komentáře k článku

Vaše jméno:
Kolik je dva krát tři? *
Text komentáře: *
Napsáno je 0 a zbývá 500 znaků.

23.02.2009, 16:31
Ahoj Marko,

návštěva byla domluvená opravdu na rychlo a na poslední chvilku, takže jsem jak Tebe, tak i Adama nekontaktoval, ale jsem si vědom svého přestupku a jsem ochoten nésti následky.

G.Z.
23.02.2009, 12:41
Ahoj Zdeňku,


teda len chvíľu Ťa človek nechá bez dozoru a už si tu prečítam inak moc príma článek.To si kamarát?Gratulujem! Marko

22.02.2009, 19:07
Zdravím zde Jaroslava a děkuji za pochvalu k článku.




Bylo by zde vhodné připomenout, že zhruba před třemi měsíci zadal právě Jaroslav Nádeníček, jako jerys na moderce i-fauny téma - klub hmyzo a plodožravých ptáků a na základě jeho myšlenky máme nyní možnost psát na tuto webovou stránku.

Takže já osobně bych Ti zde rád za to poděkoval.



Díky patří samozřejmě i brartrům Pokorným, kteří nám to umožnili.

G.Z.
22.02.2009, 17:38
Dobrý den pane Zdeňku,



Váš článek je zajímavý, věřím, že jen co půjdou vložit fotky bude to uplně perfektní. Mimochodem článek je napsaný na jedničku, pěkně jste to vystihl!! Vše je jasné, zřejmé. Jen tak dále :-)
22.02.2009, 14:04
Bohužel se mi nedaří vložit fota a to ani Adamovi, kterého jsem požádal o pomoc, takže byl osloven náš anděl Zbyněk a snad dojde brzo k nápravě G.Z.
22.02.2009, 14:00
Tak říkáš pro zdraví jo ? Já myslel, že po tom výšlapu jsem o něj přišel, ale nakonec jsem byl ok, takže díky a zdravím Šluknovský výběžek. G.Z.