Sýček obecný

Znaky

Sýček obecný je malá sova s rozpětím křídel asi 50 cm. Je čilý i za dne. Často se klaní. Za dne létá vlnitým letem, ale v noci přímočaře nad zemí a předtím, než přistane na nějakém vyvýšeném místě, příkře povyletí.

Prostředí

Od pouští až po zónu severských jehličnatých lesů, ale směrem k severu jeho početnost rychle ubývá. Polopouště, step, kulturní krajina a ovocné zahrady, často v blízkosti lidských sídel. Silně ohrožen automobilismem.

Rozmnožování

Sýčkové žijí po celý život v páru a na celý život také osidlují svůj revír, v němž hnízdí. Kladou vejce do dutin, v otevřené krajině do skalních štěrbin, často hnízdí i ve zříceninách, ve studních, v polních kůlnách, v málo používaných budovách nebo v dutinách v zemi, které vyhledávají i dudek a mandelík. V období toku je sýček značně hlučný. Má tak proměnlivý hlas, že vždy znovu překvapí, když konečně objevíme jeho původce. Hlavní melodií jeho toku je však libozvučný pomalý trylek. Vejce klade koncem dubna a počátkem května, na jihu i dříve. Dodatečná snůška je možná. Na vejcích sedí samička 28 dní a sameček ji přitom zásobuje potravou. Za příhodné noci nanosí do hnízdní dutiny zásobu zabité kořisti. Jak můžeme usuzovat podle toho, že vyklubaná mláďata jsou zhruba stejně veliká, začíná samička na rozdíl od ostatních sov sedět na vejcích až po snesení posledního. Sedí na nich tak pevně, že je ji možno často chytit do ruky. Mláďata zůstávají v hnízdní dutině zhruba měsíc a opouštějí ji většinou začátkem července. V srpnu jsou už samostatná a opouštějí rodičovský revír.

Potrava

V létě konzumuje sýček obecný hlavně hmyz, dále i myši a drobní ptáci. Přes den loví takřka výhradně jen hmyz, v noci skřivany nebo za tmy aktivní myši, které sýček může spolknout bez roztrhání. Je to nebojácný pták, který napadne i krysu a lasičku. Je schopen ubránit své hnízdo před kočkou, ale ne před kunou, která samičku sýčka sedící na vejcích usmrtí. Jako přísně stálý pták je sýček vydán na milost i nemilost zimě. V tomto období je jeho kořistí převážně drobné ptactvo. Zahnízdí i v umělých dutinách, důležité je však zajistit je proti kunám.

Všeobecně

Když sedí sýček za dne na volném místě, shromáždí se kolem něj všichni v okolí hnízdící drobní ptáci a rozčileně na něj křičí. Toho využívají obyvatelé Středomoří při lovu „na vějičku". Ptáčník zastrká kolem přivázaného sýčka do země pruty natřené nahoře lepidlem a drobní ptáci se na ně slétají, přilepují se k nim nejdříve nohama, a když se pak pokoušejí odletět, přilepují se stále víc. A tak sýčkové, které můžeme tu a tam vidět v okolí Středozemního moře v malých klíckách, nejsou výrazem lásky tamních obyvatel ke zvířatům. Jako tzv. „volavky" slouží ptáčníkům zvláště v době tahu ptactva, lakový způsob lovu můžeme ještě dnes pozorovat v severní Africe. Italové loví zpěvné ptactvo způsobem daleko výkonnějším, a to pomocí brokovnic. A protože byl sýček na mnoha místech v Itálii už zcela vyhuben, pocházejí zdejší sýčkové chovaní v klecích převážně ze zahraničí. A nestačí jen to, že si Italové takto zničili ptactvo ve své vlastní zemi - na podzim zaplavují jejich lovecké společnosti i okolní oblasti, kde je dosud hojnost drobného ptactva. Pokoušejí se o to dokonce i v České republice.