Tuleň obecný

Charakteristika

Délka těla 145 až 200 cm, hmotnost do 130 kg, samice jsou o něco menší. Srst je šedobílá až pískově zbarvená, bez síťovité kresby. Tuhé bílé vousy, zřetelně odstávající od kulaté, jakoby kočičí, hlavy. Pokud zrovna tuleň neodpočívá na písčitém břehu, je z něho obvykle patrný pouze obličej. I podle něj se však dá odlišit např. od tuleně kuželozubého, který má protažený, špičatý čenich.

Samec má na hřbetě husté šedočerné skvrny, které mohou do té míry splývat, že celý hřbet je velmi tmavý. Zbarvení ubývá na bocích, kde se tak projevují jednotlivé skvrny. Nikdy však tuleň obecný netvoří (na rozdíl od tuleně kroužkovaného) uzavřené kruhy. Menší skvrny způsobují, že samičky vypadají světlejší. Jsou také gracilnější.

Výskyt

Tuleni obývají obě pobřeží severního Atlantiku i Pacifiku, evropské pobřežní vody od Belgie až po Island. Těžiště jejich výskytu je v mělkých mořích při pobřeží Německa a Dánska, protože tuleni milují mělkou vodu u písečných břehů. Snášejí dobře i sladkou vodu a plavou proti proudu řek do vzdálenosti

V několika set kilometrů. Dvě sladkovodní jezera při Hudsonově zálivu jsou jimi stále osídlena. Svým revírům zůstávají pokud možno věrni. To ovšem podporuje tvorbu regionálně odlišných ras zejména na členitém pobřeží. Evropští tuleni však náležejí všichni k jedné rase.

Způsob života

Tuleni žijí ve skupinách menších či větších rozměrů. Vylézají k odpočinku na písečné břehy, přičemž nejsou schopni používat svých zadních končetin, přetvořených do jakýchsi náhradních ploutví. Zato výtečně plavou, dovedou se skvěle potápět a dokážou v případě potřeby zůstat až 45 minut (!) pod hladinou. Normální doba potopení je 5-10 minut, do větších hloubek se ve svém mělkém mořském okolí nepotřebují pouštět. Podstatnější pro ně je velká rychlost při plavání a obratnost pod vodou.

Potrava

Tuleni jsou hlavně požírači ryb, a proto jsou často pronásledováni rybáři. Chytají i užitkové ryby, jako lososy a dokážou vybrat ryby i z rybářských sítí. Díky stálému pronásledování se jejich stavy stále snižují, čemuž napomáhá i zhoršená kvalita vody v mořích. Patrně vlivem znečištění se oslabila i odolnost tuleňů a v posledních desetiletích se stále častěji stávají tato krásná zvířata obětí různých nemocí, často přerůstajících v hrůzné epidemie.

Rozmnožování

Tuleni se páří ve vrcholném létě a vrhají mláďata po 11 měsících březosti, a to na souši. Většinou jsou mláďata dobře ukryta pod skalními převisy nebo písečnými dunami. Mládě se obvykle zbavuje už v matčině těle své první srsti a při narození získává druhý šat, který je vodovzdorný a umožňuje mu, aby během krátké doby sledovalo matku do vody. Jen u druhů na dalekém severu se rodí mláďata ve vlněném kožíšku lépe vyhovujícím suchému a chladnému podnebí. Právě z kůží těchto mláďat se dělají tulení kožíšky.

Po osmi měsících se mladí tuleni pohybují samostatně; opuštěná mláďata nacházíme občas po vyrušení matky na písečných březích.

Názvy ve světě

Tuleň obecný

Anglicky: Harbor Seal, Dánsky: Spættet Sæl, Holandsky: Gewone zeehond, Islandsky: Landselur, Maďarsky: Borjúfóka, Německy: Seehund, Rumunsky: Viţel de mare, Slovensky: Tuleň obyčajný

Mohlo by vás také zajímat

Plochoještěr obecný,  Chameleon obecný,  Satyr obecný,  Bažant obecný,  Rejsek obecný,  Rorýs obecný,  Drvopleň obecný,  Tesařík obecný,  Smrtník obecný,  Chroust obecný