Pakůň žíhaný

Connochaetes taurinus

Pakůň žíhaný

Connochaetes taurinus

Vzhled této velké antilopy je nezaměnitelný. Má vysoký kohoutek a velkou hlavu s širokým mulcem, kravské rohy a bohatou černou hřívu, která zasahuje od čela až na plece a na krk. Stříbrošedé a hnědé pruhy na krku a ramenou přecházejí ve tmavošedý hřbet, u jednotlivých poddruhů se však mohou střídat barvy černá a bílá, jedinci obou pohlaví mají černé hladké rohy na bázi vodorovné, které se pak stáčejí nahoru a dovnitř. Pakoně se pasou hlavně na trávě a vybírají dužnaté rostliny. Krmí se ponejvíc časně ráno a pozdě odpoledne, denní horko přečkávají v klidu. Samice s mláďaty vytvářejí veliká stáda, často ve společnosti jiných antilop, kdežto samci žijí v mládeneckých tlupách. Ve věku tří nebo čtyř let se pokoušejí získat vlastní území, které označují rituálním postojem, přetlačováním a typickým voláním ge-nuu. Dospělí samci vlastnící území se mohou pářit. Pakoně jsou kořistí afrických lvů, levhartů, gepardů, hyen a psů hyenových. Když jsou napadeni, vyrazí a cválají se skloněnou hlavou a zdviženým ocasem. Jsou-li zahnáni do úzkých, dovedou se zuřivě bránit.

Pakůň žíhaný dosahuje délky těla 1,7-2,4 metry, ocasu 60 centimetrů až jeden metr, hmotnost se pohybuje mezi 120-290 kilogramy.

Pakůň žíhaný se vyskytuje od jižní Keni a Angoly až po jižní Afriku. Na tomto území žije více uznávaných poddruhů, a to převážně na travnatých planinách a akáciových savanových lesích poblíž vody.

Pakůň žíhaný je velmi proměnlivý, je popsáno nejméně pět výrazných poddruhů. Naproti tomu pakůň běloocasý (Connochaetes gnoií) z jižní Afriky poddruhy nemá.

Názvy ve světě

Pakůň žíhaný

Anglicky: Common Wildebeest, Chorvatsky: Plavi gnu, Německy: Streifengnu, Rumunsky: Gnuul dungat, Slovensky: Pakôň pásavý, Swahilsky: Nyumbu ya montu