Kančik žíhaný

Znaky: Vysoké oválné, ze stran zploštělé tělo s relativně krátkou hlavou a strmým profilem čela. Drobná ústa koncového postavení, po stranách hlavy pouze po jednom otvoru nozder. V postranní čáře 26-28 šupin. Dlouhá hřbetní ploutev 15-17 ostnitými a 9-11 měkkými paprsky. V řitní ploutvi 6-8 ostnitých a 7-9 měkkých paprsků. Ocasní ploutev kulatá a lehce zaoblená.

Zbarvení: Velmi proměnlivé od žlutavě měděné, zelenavé, přes hně davě žlutou až po šedavou či úplně černou. Na bocích několik příčných tmavě černých pruhů, které zasahují na hřbetní a řitní ploutev. Ploutve nejčastěji tmavě olivově zelené až černé. někdy dokonce bezbarvé. V době tření dostávají samci základní zlatožlutou barvu, příčné pruhy jsou sytě černé a duhovka oka krvavě červená.

Délka: 10-15 cm, maximálně 30 cm.

Rozšíření: Klidné, vegetací bohaté řeky a jezera Jižní Ameriky. V roce 1894 byl tento druh dovezen do Evropy jako akvarijní ryba a později vypuštěn do přírody. Dnes je možné se s ním setkat v jižních oblastech Portugalska.

Způsob života: Přestože ve své domovině obývá teplé vody, je kančík žíhaný odolný i vůči nízkým teplotám. Mezi akvaristy má pověst nesnášenlivé a bojovné ryby. Tře se od června do srpna. Po zásnubách staví samice společně se samcem na mělčinách u břehů nehluboké hnízdo, do kterého se vytírají. Líhnutí potěru trvá 2-4 dny a po celou dobu, někdy i několik týdnů, rodiče potomstvo střeží.

Potrava: Larvy hmyzu, drobní měkkýši.

Mohlo by vás také zajímat

Lori žíhaný,  Pakůň žíhaný,  Mravencojed žíhaný,  Kančík příčnopruhý,  Kančík zelenooký,  Kančík Eliotův,  Kančík červenohrdlý,  Kančík citrónový,  Štítník žíhaný