Dikdik kirkův

Tyto drobné nenápadné antilopy mají jemnou, přiléhavou srst šedě nebo hnědě kropenatou, na hlavě, krku a na plecích narezlou. Na hlavě je chocholka s delší srstí. Spárky mají pružné polštářky, které přilnou ke kamennému podkladu a usnadňují pohyb zvířat ve skalnatém terénu. Samci nesou krátké rovné růžky.
Dikdikové se pasou ráno a pozdě odpoledne, někdy i v noci.

Díky neobyčejně krátkému čenichu spásají nejdrobnější vegetaci, ale vyhrabávají i kořínky a oddenky.

Dikdik kirkův dosahuje v dospělosti délky těla 52-72 centimetrů, délky ocasu kolem 50 centimetrů, hmotnost kolísá v rozmezí 3-7 kilogramů.

Dikdik kirkův obývá ve volné přírodě východní a jihozápadní Afriku; konkrétně navštěvuje suché kamenité svahy a písečný buš.

V Africe žijí čtyři druhy dikdiků, všichni s typickým krátkým chobůtkem. Jméno dostali podle varovného volání dzik dzik. Nejohroženější je maličký dikdik somálský (Madoqua piacentii), vážící nejvýše tři kilogramy.

Dikdik Kirkův žije po většinu roku v trvalých párech. Samec si svou samici v období páření důkladně střeží a neohroženě odhání cizí samce. Stejně dobře si hájí i svá teritoria, která si značí především trusem. Samice rodí po zhruba šestiměsíční březosti jediné mládě, které skrývá 2-3 týdny a kojí po dobu třech až čtyř měsíců. Podle dostupných údajů se samci nepodílí ve výchově mláďat, ale samici pečlivě střeží před jejich hlavními predátory, které tvoří převážně kočkovité šelmy, zvláště pak levharti, karakalové, servalové, kočky divoké, mláďatům hrozí velké nebezpečí ze strany orlů.
 

Názvy ve světě

Dikdik kirkův

Anglicky: Kirk's Dik-dik, Německy: Kirk-Dikdik, Rumunsky: Dik dik-ul lui Kirk, Slovensky: Dikdik Kirkov, Swahilsky: Digidigi