Criollo

Historie

Historie plemene criollo sahá do 16. století, kdy Pedro de Mendoza poslal stádo španělských koní do Ria de la Plata, které se křížilo s koňmi plemene sorraia a garrano. Pravděpodobně byli využiti i arabští plnokrevníci a berberští koně. v 16. století indiáni vydrancovali Buenos Aires a mnoho koní pobili, další utekli do volné přírody. Tak teprve vzniklo plemeno Criollo, které je jedno z nejtvrdších a nejodolnějších koní na světě.

Povaha

Toto plemeno je velmi skromné, odolné a vytrvalé. Je taky odolné vůči nemocem. Criollos jsou inteligentní a dlouhověká zvířata, ochotná pracovat a věrně slouží svému pánu.

Stavba těla

Hlava je dlouhá se španělským výrazem. Krk je delší, hrudník široký. Hřbet je krátký, kompaktní, záď je svalnatá. Končetiny jsou suché, pevné, kopyta tvrdá.
Srst bývá většinou hnědá, mohou však být i bělouši, ryzáci a vraníci. V kohoutku dorůstají 140 - 150 cm.

Využití

Criollos jsou silní pracovní koně na jihoamerických rančích při práci s dobytkem. Jsou také vytrvalí jezdečtí koně a jsou schopni ujet velké vzdálenosti.

Zdraví a nemoci koní

Zdravý kůň má v klidu tělesnou teplotu 37,5–38,5 °C (hříbata asi mívají teplotu o 1 °C vyšší), klidová frekvence dýchání je asi 8–16 dechů za minutu (hříbata 10–20), tepová klidová frekvence je 35–45 tepů za minutu (hříbata 100–120).

Nemoci a úrazy koní se dají rozdělit na onemocnění kopyt (například otlaky, schvácení kopyt, podotrochlóza, abscesy, hniloba rohového střelu, rozštěp kopyta, rakovina kopyt, atd.), nemoci kloubů a končetin (nálevky, špánek, kostnatění kopytních chrupavek, natažení šlachy, zášlapy a odřeniny, návní kost, zlomeniny, šinbajny, atd.), nemoci očí (zákal, zánět spojivek, atd.), nemoci dutiny ústní (řádky (otok horního patra), nemoci zubů, atd.), onemocnění kůže (podlom, dermatofilóza, otlaky, letní vyrážka, plísňová onemocnění, svrab, vši, střečkovitost, atd.), poruchy trávicí soustavy (kolika, průjem, otrava, atd.), poruchy oběhového systému (anémie, lymfangitida, africký mor koní, dehydratace, atd.), nemoci dýchací soustavy (chřipka koní, hříběcí, obrna hrtanu, COPD, kašel, vozhřivka, atd.), pohlavní onemocnění (metritida, infekční zmetání klisen, atd.); závažným onemocněním je tetanus a vzteklina, koně můžou trpět i alergiemi.

Koně často napadají vnitřní i vnější paraziti – vši, svrab, klíšťata, škrkavky, tasemnice, roupi, velcí a malí strongylidi, střečci.