Satyr cabotův

Tragopan caboti

Původ: Jihovýchod Číny
Velikost: 50-60 cm
Hmotnost: 0,8-1,2 kg
Počet vajec: 2-5 ks
Inkubační doba: 30 dnů
Průměr kroužku: 14 mm
Krmivo: Rostlinná i živočišná potrava
velikost písma:  A A A
20.11.2013     Autor: Miloslav Stehlík     8666 zobrazení     0 komentářů

Tento satyr patří do seznamu zvířat bezprostředně ohrožených vyhynutím.Jsou známi dva poddruhy satyra cabotova a to Tragopan caboti caboti a velmi vzácně se vyskytující Tragopan caboti guangxiensis, který má oproti nominátní formě kaštanově nahnědlá záda a kostřec.

Tento nejmenší z pěti druhů satyrů obývá ostrůvkovitě lesní porosty smíšených lesů na jihovýchodě Číny a to od 600-1800 m.n.m.

Kohout dorůstá délky těla asi 60 cm, hmotnost se pohybuje v rozmezí 1200-1400 g. Slípka má délku těla asi 50 cm při hmotnosti 800-900 g.

Kohout má holé tváře oranžové barvy, od zobáku přes týl zpátky k tvářím černé zbarvení, krk a vrch prsou a břicho má jednobarevně žlutohnědé. Pod bradou pak holou kůži, která se v toku spustí a mění v jakýsi bryndáček na němž je ornament v oranžové, červené a modré barvě. Tento zase během několika vteřin mizí. Vrchní část těla, křídla a část ocasu je hnědá poseta žlutohnědými skvrnami. Konec ocasu černohnědý. Nohy růžovošedé.

Slípka je podobná slepici temminckova satyra ale je drobnější. Barvou spíše do šeda , okolo oka je kůže oranžová, krk žlutohnědý. Na hrudi jsou světlé skvrny, od prsou dolů mají velmi světlé břicho.

Tito satyrové byli do Evropy před první světovou válkou poměrně hojně dováženi, ale postupem času skoro vymizeli. Bohužel docházelo také ke křížení se satyrem temminckovým. V současné době je jejich populace v Evropě na vzestupu díky dovozu několika párů z Číny. Byla osvěžena krev jak v Evropských, tak v chovech na Americkém kontinentu. Díky tomu a inseminaci, kterou někteří chovatelé provádějí, se počet odchovů podstatně zvýšil a došlo následně i k poklesu cen těchto ptáků, takže jsou cenově dostupnější i pro chovatele v naší zemi.

V roce 2007 se podařilo pravděpodobně poprvé do České republiky dovézt 7 párů těchto nádherných ptáků. Z toho 6 párů k soukromým chovatelům a 1 pár do ZOO. Letos pak byly dovezeny další 4 páry a tím je snad dán solidní základ k dalšímu rozšíření populace těchto vzácných ptáků i u nás.

I já patřím k těm několika šťastlivcům a v současné době vlastním 2 nepříbuzné páry těchto satyrů. Loni jsem dovezl nepříbuzný kmen 1,2 a umístil jsem ho do voliéry o rozměrech 1,5x7x1,7m (šxdxv). Voliéra je z dřevěné konstrukce v zadní části ze tří stran opatřena závětřím, které je v délce dvou metrů zastřešené. Boky voliéry tvoří chovatelské poplastované pletivo s oky 20x20 mm. Strop voliéry je tvořen sítí s oky o téže velikosti.

Dno voliéry je v závětří tvořeno pískem, ve zbytku voliéry je na zemi 5-10 cm vrstva štěpků, která zabraňuje přemokření, jež satyrům velmi vadí. Voliéra je osázena borovicí, pierisem, bambusem a opatřena dvěmi hřadovacími bidly a několika kládami na které satyrové rádi lezou. Dovoz se uskutečnil v září 2007, ptáci byli zpočátku plaší ale asi po šesti týdnech již začali pomalu krotnout a nakonec asi po 3 měsících přijímali krmivo z ruky.

Co se krmiva týče po dovozu jsem je krmil ještě asi měsíc směs BŽ2 a poté jsem plynule přešel na BŽ3. Začátkem února přecházím u všech svých bažantů na BŽN, což je směs pro bažantí nosnice, kterou krmím po celou dobu snášky a poté zhruba v červnu opět přecházím na klidovou směs BŽ3. Takže jako základ celoročně krmím kompletní směsí pro bažanty. Potřeby na krmiva se ale od ostatních bažantů značně liší. V přírodě konzumují především listí a pupeny stromů a různé druhy ovoce. Tomu je třeba přizpůsobit i složení potravy u nás. Jelikož se tu bohužel specielní krmivo pro satyry koupit nedá, na rozdíl od Nizozemí, kde firma GARVO vyrábí tento speciál pod označením 826. Proto doplňuji krmnou dávku mimo zimní období o vše co mi má zahrada poskytuje: smetanka, šťovík, jitrocel, jablka, jahody, rajčata, rybíz, josta, bezinky, listí stromů. V zimním období pak jablka a strouhané: zelí, čínské zelí, cibuli, mrkev a v předjaří potom naklíčený ječmen.

V literatuře se uvádí, že tento druh jako jediný ze satyrů, je nutno zimovat v temperované ubikaci. Poté, co jsem měl možnost si tyto bažanty řádně prohlédnout, usoudil jsem, že jejich opeření se neliší od opeření ostatních satyrů a vysokohorských ptáků. Proto jsem se rozhodl, že budou tak jako mí ostatní satyrové přes zimu v nezateplené voliéře. Zima sice byla mírná, několik dní teploty dosahovaly hodnot okolo -15 °C. Satyrové je však přečkali bez problémů ve velmi dobré kondici.

Ačkoli, jsem něco takového nečekal, neboť cabotové dospívají až druhým rokem, jedna ze slípek v dubnu začala se snáškou. Přesto, že byly ve voliéře zavěšeny hnízdní koše, neboť satyrové hnízdí, jako jediní bažanti na stromech, satyrka s třídenními přestávkami snesla celkem 5 vajec a to na zem vedle napájecí misky. Pro jistotu jsem vejce podsadil pod zakrslou kočinku (toto plemeno se mi jako kvočna nejvíce osvědčilo). Jaké pak bylo mé překvapení, když jsem po 10. dnech zjistil, že dvě vejce jsou oplozená. S velkým napětím jsem očekával dobu líhnutí. Bohužel 3 dny před inkubací kvočna jedno z oplozených vajec rozmačkala, nicméně 30. den se ze zbylého vejce vyklubalo kuře. Bylo menší než kuřata ostatních satyrů, ale již druhý den spořádalo několik moučných červů a mělo se k světu. Bohužel 6.den přestalo žrát a následující den uhynulo. Přesto bylo pro mne i jen vylíhnutí kuřete, od tak mladých ptáků něco, co jsem vůbec nepředpokládal a i přes jeho úhyn jsem měl velkou radost.

Po celou dobu žilo celé trio satyrů v naprosté schodě, až jednoho dne jedna ze slípek měla rozbitou hlavu. Slípku jsem sešil a kohouta oddělil, aby se to neopakovalo. Bohužel další den měla tato slípka týl hlavy a část krku silně rozbitou a to evidentně od druhé slípky. Jelikož vypadala opravdu zle, myslel jsem na nejhorší. Po důkladném sešití jsem jí přemístil do izolace. Po několika dnech již vypadala lépe a nakonec se úplně zotavila.

Letos jsem dovezl dalšího kohouta a spolu s ostatními kamarády, kteří také dovezly další caboty, máme každý dva nepříbuzné páry těchto vzácných ptáků. S napětím proto budeme očekávat příchod nové chovatelské sezony.

Jinak tito ptáci jsou velmi vděční chovanci. Nejen, že jsou krásní a rychle zkrotnou, ale ani jejich chov není tak náročný. S odchovem mladých je to samozřejmě trochu jiné a složitější. Ale od toho jsou překážky, aby se překonávaly. O to větší je potom radost z úspěchu.

Takže pokud se bude alespoň částečně dařit, budeme se jistě časem moci častěji setkávat se satyry cabotovými ve voliérách chovatelů v naší zemi. Neboť situace satyrů obecných a temminckových byla v 70. letech minulého století obdobná a v dnešní době jsou to již poměrně hojně zastoupení ptáci v chovech naších chovatelů.

Satyr cabotůvNázvy ve světě

Anglicky: Cabot's Tragopan, Německy: Cabot-Satyrhuhn, Francouzsky: Tragopan de Cabot, Chorvatsky: Pjegavi tragopan, Polsky: Tragopan plamisty, Slovensky: Tragopan perlavý

Komentáře ke zvířeti

Vaše jméno:
Kolik je dva krát tři? *
Text komentáře: *
Napsáno je 0 a zbývá 500 znaků.
Zatím zde nejsou žádné komentáře, napište první.