Zoborožec kaferský

Bucorvus leadbeateri

Výskyt: Afrika, jižně od rovníku
Velikost: Až 130 cm
Hmotnost: Až 6 kg
Počet vajec: 1-2 ks
Inkubační doba: 37-43 dnů
Potrava: Hmyz, drobní hlodavci, ještěrky, hadi
velikost písma:  A A A
28.11.2013     Autor: Jiří Rygl     3580 zobrazení     0 komentářů

Popis

Zoborožec kaferský je se svými 130 centimetry největším zoborožcem vůbec. Tělo pokrývá černé peří s vyjímkou primárních letek, které jsou čistě bílé. Tyto letky však můžeme vidět pouze za letu. Rozpětí křídel je až 170 cm. Důležitým poznávacím znakem je také sytě červená barva kolem očí, na krku a především na výrazném krčním laloku. Ten se může nafukovat při vydávání nízko položených zvuků, které těmto ptákům slouží ke komunikaci ve skupině. Hřeben na zobáku je minimalizován, přičemž u samců je mírně výraznější než u samic. Zobák i nohy jsou černé. U mláďat a juvenilních jedinců je barva krčního laloku i oční oblasti šedavá. Mimo nízko položených zvuků, které jsou někdy přirovnávány ke lvímu řvaní, vydává i vysoké skřeky určené ke komunikaci na delší vzdálenost.

Základním rozlišovacím znamením mezi pohlavími je sytě fialově modrá v oblasti krku u samic. Ta může prostupovat až k oku, případně do laloku. Samci jsou celkově větší, robustnější a většinou mají vyvinutější lalok. Pohlavní dimorfismus je tedy poměrně výrazný.

Výskyt

Zoborožec kaferský obývá subsaharské oblasti východní Afriky na jih od rovníku. Proto má také anglický název Southern Ground Hornbill (jižní zemní zoborožec). Oficiálně není veden jako druh ohrožený, ovšem počet jedinců ve volné přírodě klesá v důsledku degradace přirozené krajiny. Dnes jej lze spatřit především v afrických národních parcích a rezervacích.

Způsob života

Tento druh patří mezi tzv. zemní zoborožce (anglicky ground hornbills). Dokonale se přizpůsobil biotopu, který obývá, tedy keřovité savany případně řídce porostlé stromy. Podle fosilních nálezů je tato taktika dlouhodobě úspěšná a odpovídá dokonalé adaptaci na obývané prostředí (zemní zoborožci jsou totiž blíže příbuzní asijským druhům zoborožců než těm africkým a lze předpokládat, že původně také žili převážně na stromech).

Zajímavostí je jejich společenský způsob života. Žijí totiž ve skupinách až o 10-11 kusech. V každé takové skupině je jeden dominantní pár a ostatní, často příbuzní ptáci (juvenilní jedinci apod.). Společně pak obhajují teritorium až o 100 km čtverečních. Den tráví většinou procházením savany a hledáním potravy. Díky těmto zvyklostem a jejich řídkému rozmístění je velmi obtížné kontrolovat jejich početní stavy v přírodě.

Potrava

Skupina pomalu prochází krajinou a hledá cokoliv co se dá pozřít. Zoborožci kaferští jsou téměř výhradně masožraví. Hlavním složením jídelníčku je tedy hmyz, který často vyhrabávají z trusu zvířat, měkkýši, ještěrky, hadi, žáby a myši. Nepohrnou ani mršinou či vybíráním hnízd. Snaží se využít každé příležitosti a tak svým obrovským zobákem dokáží zabít savce až velikosti zajíce, ukořistit veverku či poradit si s želvou. Spíše sezónní záležitostí je pak rostlinná potrava.

Rozmnožování

Zoborožec kaferský je druh mnoha překvapení a jeho způsob hnízdění nás v tom jen utvrzuje. Z celé skupiny hnízdí totiž pouze samice dominantního páru přičemž tokají všichni samci. Páří se ovšem jen samec dominantní. Ostatní ze skupiny slouží jako tzv. hnízdní pomahači - krmí samici a pomáhají se stavbou a přípravou hnízda. K hnízdění tento druh používá velké stromové dutiny, skalní prolákliny nebo nory v suchých březích. Tato místa jsou pak využívána kontinuálně po několik sezón. Samice snáší většinou dvě vejce, ze kterých se vylíhnou slepá mláďata. Zřídkakdy přežijí obě, většinou to mladší a slabší umírá z důvodu potravní konkurence svého většího sourozence. Výjimečně mohou zoborožci vyvést i dvě mláďata, například v oblasti delty Okavanga, která v období dešťů hýří životem a tedy i potravou. Obdobím dešťů také počíná hnízdní aktivita zoborožců kaferských v i dalších oblastech.

Samice zemních zoborožců nejsou v hnízdě zazděné jako tomu bývá u ostatních druhů. Na vejcích sedí 37 až 43 dnů. Přeživší mládě zůstává s rodiči po dobu několika let. Minimálně však do svého čtvrtého roku života, kdy tito ptáci dosahují dospělosti.

Kulturní kontexty

Tento zajímavý a výrazný druh samozřejmě ovlivnil i zvyky a tradice domorodých kmenů. Masajové například věří, že zabití zoborožce přináší smůlu. Pokud přistane zoborožec na střeše domu, musí se obyvatelé odstěhovat, jinak prý někdo z rodiny zemře. V některých kmenech jsou zoborožci součástí tradiční medicíny, jinde je zase považují za proroky deště.

Zoborožec kaferskýNázvy ve světě

Anglicky: Southern Ground-Hornbill, Německy: Kaffernhornrabe, Dánsky: Kafferhornravn, Španělsky: Cálao Terrestre Sureño, Finsky: Etelänkalkkunasarvekas, Francouzsky: Bucorve du Sud, Italsky: Bucorvo cafro, Japonsky: Minamijisaichou, Japonsky 2: ミナミジサイチョウ, Holandsky: Zuidelijke Hoornraaf, Norsky: Rødmaskehornravn, Polsky: Dzioboróg kafryjski, Portugalsky: Calau-gigante, Rusky: Кафрский рогатый ворон, Slovensky: Krkavčiak menší, Švédsky: Sydlig markhornkorp, Čínsky: 红脸地犀鸟

Komentáře ke zvířeti

Vaše jméno:
Kolik je dva krát tři? *
Text komentáře: *
Napsáno je 0 a zbývá 500 znaků.
Zatím zde nejsou žádné komentáře, napište první.