Aktuálně: 4 330 inzerátů190 125 diskuzních příspěvků17 958 uživatelů

Sýkora koňadra – Parus major Linnaeus, 1758

Sýkora koňadra – Parus major Linnaeus, 1758
Petr Podpěra 16.11.2023, 13:00
954 13 minut čtení

Sýkora koňadra je jedním z našich nejpopulárnějších, nejhojnějších a možná také nejznámějších drobných zpěvných ptáků, pokud tedy opravdu nestojí na samé špičce ptačí popularity. Právě pro její obecné rozšíření a známost ji lidé na druhé straně nevěnují až tolik pozornosti. Já také. Když jsem měl možnost výběru co fotografovat, obvykle jsem volil něco jiného než koňadry. A když jsem se dostal ke koňadrám, najednou jsem zjistil, že to zase tak samozřejmě ani nejde, jak jsem si původně myslel. Protože sýkory koňadry najdeme u nás prakticky všude, uprostřed hlubokého lesa, právě tak jako uprostřed velkoměsta, vysoko v horách jako v nížinách, na zahradách i loukách, pokud je tam nějaký stromeček, je nasnadě, že její chování bude v každém místě jiné. A také tomu tak je. Zatímco v městském parku vám přiletí pro nabízenou pochoutku až na ruku, v lese je to jeden z velmi plachých ptáků. 

Kdysi jsem věšel po lesích okolo Ledče nad Sázavou hnízdní budky vyráběné z vyhnilé kulatiny. Několik jsem jich udělal s odendávací stěnou, s úmyslem, že vyfotím ptáky jak krmí mláďata uvnitř. Když jsem pak viděl, že v jedné z těchto budek zahnízdily koňadry, mnul jsem si ruce. To půjde samo. Omyl. Nepřilétly blíže než na tři metry a musel jsem to vzdát, jinak bych ohrozil mláďata na životě. Jindy zase koukám, myslivci mají nový, luxusní posed, uvnitř sedačka ze starého auta. Přepadla mě myšlenka, že když si tam pověsím budku, nebudu muset stavět žádný kryt k fotografování. Ještě, že jsem jako požádal o svolení předem. Pověsil jsem tu budku tak, abych mohl fotografovat jen škvírou pootevřených dveří. Poprvé tam zahnízdily koňadry. Jenom škvíra ve dveřích stačila k tomu, aby k budce nešly. To mě dodělá, myslel jsem si. Jenže na podruhé se v té budce usídlily sršni, nikdo se na posed až do zimy neodvážil a já se vyhýbal těm, co nosí zelenou kamizolku ještě o rok déle. Jen o pár stovek metrů od toho posedu, dole u řeky, je hájovna. Na dvířkách u plotu měli takovou jako poštovní schránku. Přijel pošťák na kole, nahnul se přes ta dvířka, nadzvednul víko, zastrčil tam noviny a odjel. Pak koukám, ze schránky vyletěla koňadra. Dobrejtro pane Horník, vy kupujete Ruďasa? Vokolo kupujou Zemědělský. Ale kdepák, to kupujou lesy, já to moc ani nečtu, jsou ale nejlepší na podpal! A nemáte ve schránce koňadry? No jó, jsou tam každej rok. A nemoh bych si je vyfotit? To víte, že jó, pojďte dál, já přivážu Lorda. Pár stovek metrů od sebe a diametrálně rozlišné chování ptáků. Pak mě napadlo, že bych vyfotil jako scénu, že to ta koňadra čte. Nemáte něco jinýho než ten Ruďas? Né? Pak jsem si vzpomněl, že mám v autě Sedmičku, právě jsem tam měl jednu fotku. Po nějaké době povídám lidem z toho časopisu: „Podívejte, i ptáci čtou Sedmičku, nebyla by to snad reklama?“ Ježíšmarjá, taková hrozná, rezatá schránka, no to se k Sedmičce vůbec nehodí! To byste chtěli, aby na konci světa měli stejně luxusní, chromovaný schránky jako někde na Brodway? A vůbec. Taky to není schránka, ale odpadkovej koš z motoráku, kterej někdo vyhodil z vokna, když to vezlo rozjařený flamendry. Tak se to hodilo na plot jako schránka. Mě ta reklamní myšlenka tak zaujala, že jsem jim příští rok natřel nově tu schránku veselou barvou, jenže koňadry to nezaujalo, první rok co tam nebyly.

Sýkora koňadra má tak zvaný palearktický typ rozšíření. V Evropě ji najdeme všude, kromě nejvyššího severu. Není v úzkém pásmu hor rovnoběžných s atlantickým pobřežím  v Norsku, na severním pobřeží a na poloostrově Kola. Jižněji se táhne pás rozšíření na východ až do Japonska, kde leží severní hranice v polovině Sachalinu. Neosídlené jsou kraje v centrální Asii, stepi na východ od Kaspického moře až po Mongolsko a severní části hor Střední Asie. Další koňadrou neosídlené oblasti jsou jižní Irán a Afganistán. Odtud na jih je však přítomná v celé Indii až po Ceylon a odtud na východ až po čínské pobřeží. Vyskytuje se částečně i na Malajském poloostrově, celé Sumatře a Jávě a v severní části Bornea. Směrem na jih od Evropy ji najdeme v severní části Afriky v Maroku, Alžíru a Tunisku. Je nabíledni, že na tak ohromném území svého rozšíření vytváří tento druh velký počet zeměpisných forem. Evropu, kromě některých okrajových částí osídluje nominátní forma Parus major major Linnaeus, 1758 – sýkora koňadra evropská. Tak zvané Nové české názvosloví uvádí, že je popsáno celkem 33 různých zeměpisných forem. Tento výčet není nijak stabilní, muselo by se to pracně kontrolovat, protože mnohé formy mohly být povýšeny na samostatné druhy. Další druhy jsou pak velmi příbuzné, třeba Parus afer Gmelin, 1789 – sýkora jižní, která pochází ze savan jižní  a východní Afriky. Druh je pomocně dělen na tři skupiny subspecií a to major, cinereus a minor. Evropské subspecie patří ke skupině major. Z nich mohu jmenovat sýkoru koňadru anglickou - Parus major newtoni Pražák 1894, sýkoru koňadru korsickou - Parus major corsus Kleinschmidt, 1907 z Korsiky a Sardinie, sýkoru koňadru středomořskou – Parus major aphrodite Madarász, 1901, která obývá Baleáry, Řecko, Krétu a Kypr.

Sýkora koňadra Samec koňadry v letním šatu Samice koňadry s potravou Hnízdo koňader v poštovní schránce Mláďata koňadry v hnízdě Mládě koňadry po vylétnutí z hnída

Druh je snadno rozeznatelný podle černobílého zbarvení hlavy, černé náprsenky, která  na své spodní  části vybíhá do trojúhelniku z jehož vrcholu pokračuje černý pás až po zadní část žlutého břicha. Podle tohoto černého pásu, který uprostřed dělí břicho na dvě poloviny, lze dobře rozeznat pohlaví. U samců je tento pás široký a táhne se až dozadu ke spodním krovkám ocasním, u samic je užší a končí někde uprostřed břicha.

Koňadry se v jarních a letních měsících živí výhradně hmyzem. Toho si lidé dobře všímali, proto byli ptáci vždy považováni za velmi užitečné. Všichni je měli rádi, tedy kromě včelařů. Koňadra totiž umí najít potravu i v zimě tak, že klepe na česno úlu a probuzené včely, které vylézají ven, sbírá. V zimě se však živí i rostlinou potravou, kterou tvoří semena jehličnanů. Zvláště oblíbená jsou pak semena slunečnice. Końadry jsou nejčastějšími návštěvníky ptačích krmítek. Semena slunečnice odnáší jednotlivě na příhodně silnou větev, kde si je přidrží oběma nohama a silnými údery zobáku rozbíjí slupky, aby se dostala k olejnatému jádru. Všechny sýkory milují v zimě morkové kosti, které jim lidé věší na stromy. Morek dokáží za krátkou dobu čistě vyzobat. Oblíbené jsou i lojové koule se zalitými zrnky slunečnice. Městské koňadry si zpestřují potravu slunečnicí i v letních měsících, pokud jim ji lidé poskytnou. Koncem léta pak vyzobávají ptáci semena i z dozrávajících úborů slunečnic. Kdysi jsem se pokoušel pěstovat bílou slunečnici, když ještě nebyla běžně k dostání v obchodech a ta se sýkorám obvzlášť líbila. Sbíral jsem proto staré dámské punčochy a navlékal je přes hlavy slunečnic, když semena začala dozrávat. Nemělo to valný úspěch. Jednak úbory začaly plesnivět a na některých místech se ptáci stejně dostali dovnitř. Zaplať pán bůh, že dneska je to tak jednoduché. Prostě si to koupíte.

Ti, kteří kroužkují ptáky, také koňadry a vůbec sýkory právě nemilují. Když se totiž chytí do sítě, dokáže se za krátkou chvíli dokonale zamotat. Urputně se přitom drží vláken sítě nohama, v kterých má velkou sílu. Pokud tedy ptáka ze sítě chcete vyndat, musíte mu nejdříve uvolnit nohy, prst po prstu. To je pracné, protože on stále svírá nohu. Jen trochu polevíte, již se zase sítě urputně drží. Navíc silně štípou zobákem. Na fotce mám, jak mě štípe do prstu, když jej držím v ruce. Když jsem ruku povolil, ještě chvíli byl zaštípnut než mu došlo, že je volný a uletěl. Sýkory koňadry u nás vidíme celoročně, v zimě i v létě. Říkáme, že jsou stálé, netáhnou. To však neznamená, že vůbec neexistuje žádný pohyb v rámci populace. Mladí ptáci se potulují, mnohdy na značnou vzdálenost, i když se posléze usazují ke hnízdění jen nedaleko od svého rodiště. Nejvzdálenější nález mladého ptáka kroužkovaného u nás byl 290 km, kroužkován u Komárna, usazen ve východních Čechách a 145km z Třeboně, opět do východních Čech. Přes naše území protahují nevýrazně severní populace z Ruska až Finska a to až někam do jihozápadní Evropy. U nás v zimních měsících kroužkovaný pták byl kontrolován až v jižním Finsku. Dospělí ptáci jsou většinou stálí, bylo však již doloženo i přesídlení ve vyšším stáří. Dva víceletí ptáci kroužkovaní u nás v hnízdní době byli o několik let později zastiženi v Polsku a v Rusku v zimních měsících. Také několik cizích ptáků kroužkovaných v hnízdní době ve Švýcarsku a Německu  bylo potom zastiženo na našem území. Díky tomu jsou asi evropské populace koňader značně propojené a homogenní pokud se týká studia DNA. Ačkoliv tedy považujeme koňadru za stálého ptáka, který dokonce vykazuje omezenější pohyb na větší vzdálenosti, přeci jenom něco takového tady existuje a zákonům tohoto počínání je potřeba věnovat pozornost.

Všechny sýkory hnízdí ve všelijakých dutinách, převážně stromových. Jejich hnízda však můžeme najít i ve skalních puklinách, případně i ve všelijakých zákoutích tvořených lidmi postavených konstrukcí. Samozřejmě, že také ochotně přijímají k postavení svých hnízd i hnízdní budky vyvěšované jim lidmi.  Pro sýkoru koňadru je vhodná budka se čtvercovým dnem o straně 12-15cm a vletovým otvorem o průměru 3,2cm. Ve vyhnilých větvích dokáží koňadry postavit hnízdo mnohdy opravdu v úzkých štěrbinách a přitom odchovat úspěšně svoje mláďata. Mnohdy to i vypadá, že mláďata na sobě sedí ve vrstvách. Zajímavá je obliba koňader stavět svoje hnízda v různých kovových trubkách s horním přístupem a to někdy i ve značné hloubce. Třeba v trubkách nesoucích všelijaká vrata. Není to příliš spolehlivé místo, protože při déle trvajících vysokých teplotách mnohdy mláďata uhynou. Stalo se to třeba na konci letošního května na mnoha místech, jak jsem byl informován. Vlastní hnízdo je postaveno ve vnější vrstvě z mechů, lišejníků, suché trávy a kořínků, výstelka je pak tvořena z rostlinné a živočišné vlny, peří a chlupů. Vajíčka při opuštění hnízda  samice překrývá. Hnízdit začíná někdy v polovině dubna a počet snesených vajec je vyšší než u jiných ptáků. Obvykle 9 až 10 vajec. Jsou na bílém podkladě různě narůžověle až červenohnědě skvrnitá. Počítáme-li, že hnízdo staví jen samice a to až 6 dnů a potom okolo deseti dnů snáší vejce, v největších počtech začínají koňadry sedět na vejcích v první třetině května. Na vejcích sedí samice, samec ji často krmí. Na vejcích sedí 12-16 dní. Mláďata potom krmí oba rodiče v průměru 18 dní. Po opuštění hnízda jsou nezkušená mláďata pod velkým tlakem predátorů. Sám jsem v letošním roce pozoroval dvě mláďata, ulovená samcem poštolky, jedno pak měla na svědomí straka. Proto také mají koňadry poměrně vysokou snůšku vajec a navíc hnízdí obvykle dvakrát za rok. Při druhém hnízdění bývá počet vajec nižší než při první snůšce. Úhyn během prvního roku života je vysoký a je uváděn hodnotou 61,8%, takže očekávaná průměrná délka života v první třídě je 1,1 roku. S vyšším věkem, jak ptáci získávají vlastní zkušenosti, se schopnost přežití zvyšuje. Nejvyšší kroužkováním zjištěný věk ptáka byl 15 let a tři dny. U našich ptáků potom jen 9 let, 6 měsíců a šest dnů. Ornitologické tabulky odhadují, že u nás hnízdí 3 až 6 milionů párů koňader. Zimní počty ptáků jsou však asi jen poloviční. Na některých lokalitách kde jsou opravdu vysoké počty dravců jako krahujců,  poštolek, ale hlavně sojek a strak, kteří společně vyhladili volně hnízdící ptáky od drozdů až po vrabce, zůstává koňadra jedním z mála druhů drobných ptáků, které se dosud udržely. To je dáno především tím, že hnízdí v dutinách, takže po tuto dobu jsou jejich hnízda dobře chráněna. Potom již záleží jen a jen na jejich obezřetnosti a získaných životních zkušenostech.

V literatuře se uvádí, že nejvíce zpozorovaných hnízd postavily koňadry v budkách. Je to samozřejmě ovlivněno tím, že vyvěšenou budku má člověk nejvíce na očích, zatímco nějakou lesní, přirozenou dutinu objeví opravdu čistě náhodou. Nicméně je nepopiratelné, že nejvíce těmto nadmíru užitečným ptákům pomůžeme, když jim nějakou tu budku někam pověsíme. Pokud však chceme, aby sbíraly housenky právě na našem stromě, musíme budky pověsit spíše někam k sousedům. V bezprostředním okolí hnízda potravu nesbírají. Budku je nejlepší vyvěsit již někdy začátkem zimy, samci tam často nocují a potom si vybojují tento svůj hnízdní okrsek.

Takže počítejte s vánočním dárkem také pro sýkory. To by mohla být opravdová ochrana přírody, když už se o ní jinak starat vůbec neumíme.

Podělte se s námi o názor na tento článek →

Petr Podpěra

Autorem od: 16.10.2023

Publicista, bývalý dlouholetý chovatel, ornitolog a obdivovatel přírody.

Podobné články

Může vás také zajímat