Aktuálně: 6 010 inzerátů162 937 diskuzních příspěvků17 582 uživatelů

Jak začít s chovem slepic

Jak začít s chovem slepic
Iveta Prombergerová 23.01.2024, 13:00
602 13 minut čtení

Rozhodli jste se začít s chovem slepic? I přesto, že internet je plný informací o tom, jak je chov snadný, že jej zvládne i úplný začátečník, je potřeba začátek chovu pečlivě zvážit. Ne, že by chov byl problémový, to zpravidla ne. Stačí dodržet několik zásad, na které se podíváme později. V první řadě je důležité si ujasnit, proč slepice chovat a zda pro ně máme vhodné podmínky.

Proč chovat slepice?

Chcete vejce, maso nebo něco hezkého pro radost a okrasu? Důvodů, proč se do chovu pustit je celá řada.

Pro mnoho chovatelů je důležitá užitkovost, zajistit si dostatek kvalitních vajec a masa. Pro někoho je důležité vědět, v jakých podmínkách jeho slepice žijí – ať už z hlediska kvality vajec a masa, nebo zkrátka proto, že se mu podmínky velkochovů příčí.

Slepice mohou být ozdobou zahrady či domácími mazlíčky, předmětem pozorování, který jen tak neomrzí. Mohou být i výstavními exponáty, jejich chov se pak stává složitějším o udržení standardem stanoveného vzhledu a vlastností. Jde nejen o to vyhrát na výstavách, ale také o udržení plemen jako takových.

Pro někoho může být kritériem výběru kvokavost, slepice mohou odchovat i jiné druhy, např. bažanty, pro jiné bude důležitý temperament nebo hlučnost plemene.

Kuchařky budou pravděpodobně vybírat podle velikosti vajec, malérečky zase podle barvy skořápky – na kraslice se používají především bílá vajíčka.

To, co dělá kury atraktivními, je také schopnost rychlé reprodukce – slepice za rok snese tolik vajec, že od ní můžeme získat několik desítek potomků. Pohlavně dospívají většinou ve věku kolem šesti měsíců. Také díky těmto schopnostem bylo vyšlechtěno velké množství plemen s různými barvami a kresbami peří.

Slepice mohou být i skvělými pomocníky při údržbě zahrady či sadu

Je vašim cílem soběstačnost v produkci vajec?

Dávám za pravdu těm, kdo tvrdí, že domácí vajíčka se s těmi kupovanými nedají srovnávat, zejména co se týče senzorických vlastností – chuti, vůně a barvy.

Divocí předkové slepic snášeli vejce jen v reprodukčním období, většina dnešních plemen snáší celoročně. Předpokládaná roční snáška slepic plemen zařazených do našeho Vzorníku plemen drůbeže se pohybuje od 30 do 220 vajec. Při vhodných podmínkách může být u některých plemen vyšší.

Většině plemen s vysokou snáškou ani nosným hybridům nestačí krmivo si jen nasbírat ve výběhu. Jedna věc je jejich genetická výbava – to, co slepice dostaly do vínku, a druhá to, jak jsou schopny ji „předvést“. A pokud jim nevytvoříme vhodné podmínky, jen geny vysoké snášce nepomůžou. Vždycky platí, že zvíře nejdřív investuje do svého přežití a pak teprve do užitkovosti.

Existují i plemena, která potřebují a skvěle využijí velké výběhy a většinu potravy si nasbírají. Snáška je u nich zpravidla o něco nižší.

Pro snášku byla vyšlechtěna lehká a středně těžká plemena, většina z nich existuje i ve zdrobnělé formě.

Lehká nosná plemena jsou určená výhradně pro snášku, produkce masa je zanedbatelná. U lehkých nosných slepic je výhodou nižší hmotnost nosnic a tím nižší spotřeba krmiv.  Jsou zpravidla temperamentní, shánlivá, proto jsou pro ně vhodné větší výběhy. Zejména zdrobnělé formy lze chovat i ve voliérách. Skořápka vajec je většinou bílá. Pohlavně dospívají ve 150 dnech. K nejčastěji chovaným patří vlašky a leghornky, v této skupině máme i národní plemeno – české slepice. 

Středně těžká plemena jsou šlechtěná pro vejce i maso. Vyznačují se klidnějším temperamentem a větším tělesným rámcem. Počtem snesených vajec někdy předčí i lehká nosná plemena. Díky jejich vyšší hmotnosti je u nich ale vyšší spotřeba krmiva. Pohlavně dospívají ve 180 dnech. Na vzniku u nás nejznámějších středně těžkých plemen se podíleli američtí chovatelé, kteří vyšlechtili plymutky, vyandotky i rodajlendky, dále nizozemští – ti dali vzniknout barneveldkám a velsumkám. K dalším u nás oblíbeným plemenům patří faverolky pocházející z Francie a původem anglické sasexky. K této skupině patří i jedno naše národní, také nesporně zajímavé plemeno, a to šumavanky.

Zdrobnělá plemena, resp. zdrobnělé formy středně těžkých a lehkých plemen, mívají velmi dobrou závislost mezi množstvím spotřebovaného krmiva a produkcí vaječné hmoty (počet x hmotnost vajec). Největší vejce snášejí zdrobnělé velsumky, bílefeldské slepice a barneveldky.

I drobnochovatelé si za účelem snášky často pořizují nosné hybridy. Slibovaná snáška nosných hybridů většinou není v podmínkách extenzivních chovů dosažitelná. Navíc často po koupi kuřic prudce klesá nebo se zastavuje snáška díky stresu ze změněných podmínek. Další nevýhodou je, že hybridi bývají méně vitální a jsou vnímavější k nemocem. Na druhou stranu jsou hybridi daleko snáze přístupní zejména chovatelům, kteří nechtějí odchovávat kuřata. Odrostlé kuřičky nosných hybridů nabízí řada firem a jsou i v různých barvách. Snáška u nich může být vysoká, ale je závislá na správném krmení a ustájení.

Pokud si položíte otázku, zda hybrid nebo čistokrevné plemeno, jednoznačně bych volila některé z řady čistokrevných plemen, zejména, pokud si chcete pořídit vlastní odchov. Na „čistokrevnou“ drůbež je nejen hezký pohled, ale můžeme si vybrat plemeno podle zaměření a podmínek. Máme také velkou pravděpodobnost, že vlastnosti rodičů budou přeneseny na potomstvo. I mezi čistokrevnými plemeny jsou výborné nosnice, předvídat můžeme jejich chování. Hybridi jsou kříženci, záměrně vytvořeni tak, aby potomci měli lepší vlastnosti než rodiče. Potomci hybridů budou různí nejen co se týče vzhledu, ale i užitkovosti.

Méně je někdy více – příliš velká snáška nebo příliš velká vejce mohou znamenat, že nosnice vydrží kratší dobu – slepice se rychle vyčerpají a je potřeba dříve pořídit nové.

Pokud zvažujete nákup vynesených slepic z velkochovu, vězte, že slepice se za účelem snášky v chovu nechávají 2 max. 3 roky. Nejvíce vajec snese slepice v prvním roce, pak snáška postupně klesá.

Vlašky se chovají pro snášku, vejce mají bílou skořápku Vlašky se chovají pro snášku, vejce mají bílou skořápku Foto: Iveta Prombergerová

Je vašim cílem produkce masa?

K výkrmu jsou vhodná středně těžká plemena. Původně byla za účelem produkce masa vyšlechtěna těžká plemena. Jejich nevýhodou je delší doba chovu a u nás i horší dostupnost plemen. Pokud vám to nevadí, můžete vyzkoušet orpingtonky nebo žerzejské obry.

Když chcete „rychlé kuřecí maso“, můžete poměrně snadno odchovat brojlery. Brojler je několikastupňový kříženec, který se intenzivně vykrmuje. Porážkové hmotnosti může dosáhnout od 6 týdne. I zde ale záleží na podmínkách, které mu poskytnete.

Za zmínku stojí rozdílná chuť a struktura masa brojlerů a čistokrevných plemen. Zatímco maso brojlerů je řidší a křehčí, u čistokrevných plemen bývají svalová vlákna delší, maso je pevnější s plnější chutí. Pro lahodné, mramorované maso je ceněno plemeno Bresse. K dosažení plného potenciálu vyžadují specifické podmínky chovu. Zdrobnělá středně těžká plemena jsou zpravidla jatečně zralá dříve než jejich velké protějšky. Jejich maso bývá jemnější.

U některých konzumentů bude hrát roli barva masa a kůže. Mnohdy je preferovaná žlutá barva kůže, kterou mají např. plymutky, rodajlendky, bílefeldské slepice či hempšírky. Těm, komu nevadí, že je kůže bílá, může vyzkoušet sasexky nebo faverolky.

Za trochou exotiky nemusíte daleko – tmavou pečínku si můžete připravit z hedvábničky, černou (ne spálenou) z cemanské slepice.

Faverolky se vyznačují dobrou kvalitou masa Faverolky se vyznačují dobrou kvalitou masa Foto: Iveta Prombergerová

Bude limitující barva vajec?

Při výběru plemene hraje mnohdy roli barva skořápky. Orientovat se můžete podle barvy ušnic – červené ušnice mají středně těžká plemena, která zpravidla snášejí vejce s krémovou až hnědou skořápkou, bílé ušnice a bílou barvu vaječné skořápky má většina lehkých nosných plemen.  Jsou zde ale výjimky.

Zatímco vejce s bílou skořápkou často poptávají malérečky, pro konzumenty jsou atraktivnější ta hnědá. Panuje nepodložená domněnka, že jsou trvanlivější a mají lepší kvalitu. Hnědá vejce bývají větší, většinou je snášejí středně těžká plemena a mezi tělesnou hmotností a hmotností vajec existuje závislost. Neplatí to ale vždy.

Nejen pro ty, kdo na Velikonoce vejce neradi barví, budou zajímavá tyrkysově zbarvená vejce araukan, nebo tmavohnědá vejce maransek. Nosnice s barevnými skořápkami se najdou i v řadách nosných hybridů.

Potřebujete slepice, které kvokají?

Mezi spolehlivé kvočny patří zejména hedvábničky, orpingtonky a kočinky zakrslé.

Kvokat ale může jakékoli jiné plemeno. Má to ale háček… Kvokavost je dědičná. U plemen určených na snášku je nežádoucí, protože snižuje snášku. A tak se slepice, které kvokají, z chovu vyřazují.

Některá plemena kvokají, ale mají problém dosedět, nebo jsou pro vodění kuřat příliš temperamentní. Např. u českých slepic někteří chovatelé uvádí, že slepice mnohdy sedět začne, ale nevydrží. Naše „češka“ sedí spolehlivě i několikrát ročně.

Většinu slepic, které „mají kvokavost v genech“, je možné rozkvokat. Např. mým zdrobnělým šumavankám nebo holokrčkám postačí pár dní přihodit trochu ječmene.

U zakrslé kočinky oceníte schopnost kvokat a klidnou povahu U zakrslé kočinky oceníte schopnost kvokat a klidnou povahu Foto: Iveta Prombergerová

Je vašim cílem okrasa na dvorek či hodné slepičky pro děti?

Pak bude při výběru hrát hlavní roli temperament a hlučnost. Jako mazlíčci jsou vhodná plemena s klidnější povahou.

Přítulnost by měla patřit k povahovým rysům původních zakrslých plemen, např. antverpských vousáčů. Klidné a velmi přítulné jsou slepičky. Kohoutci také, ale jen do té doby, než dostanou své slepice. Pak jsou schopni je velmi houževnatě bránit. Kohoutci poněkud pronikavé kokrhají.

Bojová plemena se mezi sebou nesnesou, ale ve vztahu k člověku jsou mírná a přístupná.

Klidná a díky bohatému peří hodná pohlazení jsou těžká plemena, zejména jejich zdrobnělé a zakrslé formy – kočinky, brahmánky a orpingtonky. Klidnou povahu mají také plemena s velkým chocholem – sultánky a holandské chocholaté slepice. Poměrně snadno se dají ochočit i mnohá středně těžká plemena. Klidné jsou vyandotky, plymutky, australky i faverolky. Chování je zčásti dědičné, ale vliv má také přístup ke zvířatům, a to, jak byla odchovaná.

Okrasou zahrady mohou být fénixky Okrasou zahrady mohou být fénixky Foto: Iveta Prombergerová

Chcete své chovatelství dostat na vyšší úroveň a vystavovat?

Výstavnictví se dá považovat za zajímavý sport i vědeckou disciplínu. Je potřeba znát standart plemene, nahlédnout do tajů genetiky a mít chovatelský cit, zkrátka umět sestavit hejno tak, aby potomstvo bylo co nejlepší. Za „alchymii“ je možné považovat také vhodné načasování a vytvoření podmínek pro správný růst a vývoj jedinců. Za uměleckou práci pak přípravu na výstavu, zejména u plemen s pernatými ozdobami. 

Vystavují se čistokrevná plemena, hybridi ani kříženci na výstavy nepatří. Než si některé z čistokrevných plemen pořídíte, přečtěte si jeho standart. Bohužel jsem se nejednou setkala s tím, že si chovatel místo čistokrevného zvířete dovezl za nemalé peníze křížence, byť velmi zajímavého.

Dalším faktorem hodným zvážení je dostupnost plemene. U těch, která se u nás chovají méně, budete závislí na dovozech.

Potřebujete někoho, kdo se „postará“ o vaši zahradu nebo sad?

Možná to zní přehnaně, ale slepice nemusí být jen těmi, kdo všechno zničí…

Benefitem je drůbeží trus. Částečně může být i kritériem výběru – platí přímá úměra – menší slepice, méně trusu a v malých prostorách snadněji udržitelné prostředí. Pokud je ale místa dost a potřebujete hnojivo, větší slepice nejsou problém, právě naopak.

Trus slepic má poměr uhlíku k dusíku 10:1, ideální poměr těchto prvků v kompostu je 30:1. Do kompostu je potřeba přidat např. listí, počítá se i sláma z podestýlky.

Na kvalitu a vlastnosti trusu má ale vliv celá řada faktorů počínaje výživou a konče kvalitou podestýlky.

Slepice dokáží záhony vyčistit i pohnojit. Pusťte je na místo, které potřebujete zbavit (jedlé) zeleně. Uvádí se, že jedna slepice dokáže zcela vyčistit 45 m2 za 6 týdnů. Samozřejmě záleží na typu porostu. Za 75 dní pohnojí až 90 m2.

Uplatní se také jako obraceč kompostu. Aby se kompost rozložil, je potřeba kyslík. Zahrádkáři mají ve zvyku kompost pravidelně otáčet. Uvádí se, že slepice zvládnou odvést při otáčení kompostu minimálně čtvrtinu práce. Dokáží také srovnat hromadu mulče nebo kompostu.

V neposlední řadě dokáží na zahradách sesbírat velké množství hmyzu a plžů. A aby zahradu nezdevastovaly, je možné je pustit vždy jen na určitou dobu… V sadech sezobou jak hmyz, tak zbytky spadaného ovoce. 

Co se vám líbí?

Schválně jsem tento bod nechala nakonec, i když jedním z hlavních kritérií výběru plemene bývá právě celkový vzhled. Nikdo přece nebude chovat to, co se mu nelíbí.  

Mezi plemeny slepic jsou velké rozdíly. Zajímavé jsou tělesné tvary, např. vyandotky zdobí ocasy připomínající rozkvetlé pivoňky, brahmánky jsou vysoké. Ocasy delší než jeden metr mohou mít fénixky, bez ocasu jsou araukany a kusky, kratičké běháky a svěšená křídla mají japonky. Rozdílný je tvar a velikost hřebene, barva ušnic, běháků, řadu plemen krášlí pernaté ozdoby. Velké rozdíly jsou i v hmotnosti – nejmenší plemena váží půl kila, největší až šest kilo.

Co se týče barev – je libo jednobarevnou nebo s kresbou? Má být kohout jinak zbarvený než slepice? Nebo chcete podle barvy chmýří rozeznat pohlaví už u kuřat? I zde je nepřeberné množství možností. Jen Evropský seznam eviduje více než 3 200 plemen a jejich barevných rázů… Stanoveny jsou tu jak vnější znaky (vzhled), tak vlastnosti (temperament, užitkovost).

Pokud máte jasno v tom, proč slepice chovat, je potřeba zvážit, jaké svému hejnu dokážete vytvořit podmínky. Na ty se podíváme příště.

Podělte se s námi o názor na tento článek →

Iveta Prombergerová

Autorem od: 22.01.2024

Iveta Prombergerová je specialistkou na chov drůbeže, zejména slepic, krůt, kachen, perliček či hus. Kromě spousty odborných článků, je také autorkou publikace Drůbež na vašem dvoře.

Podobné články

Může vás také zajímat