Plymutky bílé – plemeno pro každého

Plymutky bílé pochází z Ameriky, kde byly vyšlechtěny, a jejich historie sahá až do konce 19. století. První zmínky o nich se objevily kolem roku 1880 a v roce 1888 byly zařazeny do amerického standardu. Díky vynikající užitkovosti si rychle získaly oblibu mezi chovateli, a to nejen pro svou výkonnost, ale i pro snášku velkých vajec s hnědou skořápkou. Maso těchto slepic je jemné, křehké a šťavnaté, přičemž jejich kůže má světlý, žlutavý odstín.

Historie a šíření

Bílé plymutky byly původně importovány z Ameriky do Anglie, odkud se následně rozšířily do zbytku Evropy. Používaly se především jako hospodářské plemeno v drůbežářských podnicích, kde byly ceněny pro svou vysokou užitkovost. V Československu se poprvé objevily v roce 1937. Po druhé světové válce, kdy byly v zemi zakládány velkochovy drůbeže s možností importu zvířat, došlo k dovozu nové šlechtěné krve z Ameriky, která měla zlepšit masnou užitkovost a snášku. Tyto importy však vykazovaly odchylky od původního standardu, což vedlo k tomu, že i potomstvo, které vzniklo z těchto importů, bylo silné a výkonné, ale nedodržovalo standardní tělesné tvary.

Narušení vzhledu

Tento výběr měl za následek změny v tělesné konstituci plymutek. Na výstavách se začaly objevovat jedinci s hrubšími rysy, jako velká hlava, přerostlý hřeben, neúměrně ochmýřený obličej a dlouhé tělo. Původní žlutá barva běháků se změnila na světlejší či masovou. To vedlo k problémům při posuzování na výstavách, kde museli posuzovatelé tyto nesouladné jedince vyřazovat. Mnozí chovatelé byli touto situací zklamáni a někteří se rozhodli chov bílých plymutek úplně opustit.

Obnova standardu

K obnově původního vzhledu plemene bylo zapotřebí radikálních opatření. Cílevědomí chovatelé se pustili do složité a trpělivé práce na regeneraci bílých plymutek, což si vyžádalo značné úsilí. Pomalu, ale jistě, se jim podařilo obnovit požadovaný vzhled a výkonnost plemene. Díky neustálé kontrole odborníků a pravidelným výběrům z chovů, kdy byli vyřazováni jedinci s nežádoucími vlastnostmi, se podařilo plemeno zlepšit.

Současnost

Dnes můžeme s potěšením konstatovat, že bílým plymutkám se podařilo vrátit původní standard a dosahují výborné snášky, která se pohybuje mezi 180 až 200 vejci ročně, přičemž jejich hmotnost je kolem 50 až 55 gramů. Toto plemeno se stále vyznačuje kombinovanou užitkovostí, což znamená, že je ceněno jak pro snášku, tak i pro masnou výkonnost. Mezi hlavní nedostatky patří přerostlý hřeben, laloky, pepření v ocasních perech a světlé běháky.

Dnes je pohled na prošlechtěné hejno bílých plymutek na zeleném výběhu skutečně příjemný a doporučuji všem chovatelům drůbeže, aby se tímto krásným plemenem inspirovali.