Představení hýlů z rodu Pyrrhula

Věda o ptácích, ornitologie, zkoumá ptáky. Základní údaje o ptácích získává zájemce ponejprv z literatury. Ta ovšem většinou opisuje, mnohdy si i vyloženě vymýšlí a nemůžeme pominout i tiskové chyby, neúmyslně vzniklé. Tak zvané tiskařské šotky. A že jich není málo. Někde však základní údaje jeden získávat musí, není myslitelné, aby každý začínal jen na vlastních poznatcích. To by znamenalo jen a jen biblické zmatení jazyků. Na druhou stranu je na pováženou, zda mám přijímat všechno, co si kde přečtu, za jediné správné. Za prokázanou pravdu. Čtu vždy s jistou dávkou nedůvěry a srovnávám s tím, co jsem kde viděl na vlastní oči. Případ hýla obecného může být toho dobrým příkladem. 
    
Hýl obecný – Pyrrhula pyrrhula je naším domácím ptákem a dá se říci, že odjakživa. Zcela jistě jej znali lidé u nás již ve středověku, protože jej najdeme namalovaného na obraze od mistra Vyšebrodského oltáře, Kristus na hoře Olivetské, spolu se stehlíkem a dudkem. Ten obraz pochází z doby krále Karla IV. Namalovaný hýl, stehlík a dudek znamenají cosi i v křesťanské symbolice. Kdysi jsem se snažil v tomto směru něco vypátrat, leč paměť již zjištěné neuchovala. Pokud se literatury týká, považuji se za odkojeného Brehmovým životem zvířat. Neměli jsme sice doma „Velkého Brehma“, jen malého, i tady je však hýl obecný zmiňován. Věnuje povídání o hýlech téměř celé dvě stránky. Vesměs mohu s textem souhlasit, leč přesto najdu i otazník. Vědecké pojmenování je uváděno jako Pyrrhula europaca. To je dnes zapomenuto. Samozřejmě se i vědecké pojmenování nějak vyvíjí, mění. Dnes je obecně přijímáno („Soustava a české názvosloví ptáků světa“) Pyrrhula pyrrhula – hýl obecný, přičemž již tento zdroj je do jisté míry na pováženou, když uvádí existenci devíti zeměpisných forem. Všechny zeměpisné formy asi na vlastní oči neuvidíte, tomu musíte jen věřit. Zvláště pak, když jejich pojmenování uvedeno není. Jak je to s hýly, které můžeme vidět létat někde u nás, totiž také vyřešeno není. 
    
Mluví se o hýlech malých a hýlech velkých. Na vlastní oči viděl jsem pouze ty velké! Ty malé jsem potom rovněž viděl na vlastní oči, avšak nikoliv v přírodě, ale na burze v belgickém Putte. Belgičané totiž mají ve velké oblibě chov evropských ptáků. Tito malí hýlové vypadají jako skutečná zmenšenina hýlů velkých. Jsou naprosto stejní, ale pouhým okem rozeznatelně menších postav. Ale odkud pochází v přírodě? Na to mám jednu historku. Položil jsem tuto otázku jednomu, který svojí disertační práci zasvětil právě hýlům a to dokonce na základě pozorování z Rakovnicka, kde jsem posléze pokukoval po ptácích i já. A on řekl, že tito malí hýlové žijí v Ardenách, což je pohoří na pomezí Belgie a Německa. Tutéž otázku položil jsem prodávajícímu ty malé hýly v Putte a dozvěděl jsem se, že takoví jsou jen v Československu!  Jedinou zprávu o malých hýlech u nás mám, jen z druhé ruky, že kdysi kroužkovatel V. Jakubíček, na lázeňském pobytu v Piešťanech měl takové chytit. A byli to ti malí! Takže babo raď, já to tedy rozsoudit nedovedu.

Pár hýlů obecných severních.

Jak je to s těmi zeměpisnými formami? Fauna ČSSR říká: „Palearktický typ rozšíření. Zeměpisná proměnlivost je značná a dosud ne úplně objasněná. Dvě subspecie jsou velmi odlišné a někdy oddělovány jako samostatné druhy (murina Godman, 1866 z Azor a cinerecea Cabanis, 1872 z okolí Bajkalu, žijící sympatricky se ssp. Pyrrhula). Dále Fauna ČSSR zmiňuje tyto zeměpisné formy: 1. P.p. pyrrhula – hýl obecný evropský, 2. P.p. europaea – hýl obecný západoevropský, 3. P.p. pileata – hýl obecný anglický, 4. P.p. iberiae – hýl obecný španělský. 
   
P. Clement ve Finches & Sparrows uvádí tyto formy: P.p. pyrrhula, P.p. pileata, P.p. europoea, P.p. iberiae, P.p. murina, P.p. rossikowi, P.p. caspica, P.p. cinerecea, P.p. cassini, P.p. griseiventris. Takže to máme 10 forem oproti devíti, které uvádí Soustava. Která tam chybí nevím. 
   
Pokud bych však zabloudil do starších pramenů, dalo by se najít hafo jiných zeměpisných forem, které jsou však dnes zapomenuty, protože prostě nenastala shoda u různých autorů. Rozlišovací znaky nebyly shledány za natolik výrazné, aby ptáky bylo možné bez pochyb odlišit jako zeměpisnou formu. Jako příklad lze uvést Pyrrhula pyrrhula coccinea – hýl obecný středoevropský. Toto pojmenování lze nalézt v Klůzově sbírce pojmenování. 
    
Avšak pozor. Chovatelé by se měli ke svým svěřencům chovat podle nepsaných chovatelských etických zásad, které říkají, že se snažíme chovat čistokrevná zvířata, nikoliv křížence. I když existuje i chov kříženců, kteří ovšem musí být jako kříženci vždy deklarováni. A to dokonce s údajem, který druh byl otcem a který matkou. I u hýlů obecných známe i z našich chovů například křížence stehlíka s hýlem. Takoví ptáci jsou potom zajímavě a atraktivně vybarvení jedinci. Bývají ovšem neplodní.

Obraz mistra vyšebrodského s hýlem.

V současnosti existují v evropských chovech i různorodé, uměle vyšlechtěné barevné mutace hýlů. Nejsem sice příznivcem honby za vyšlechtěním nových barevných mutací, protože každá nová barevná mutace je vlastně chyba, která bývá obvykle vázána na další drobné chybičky ve vývoji organizmu. Barevně mutační ptáci bývají většinou menších postav než ptáci původního vybarvení. Pokud jsem viděl na vlastní oči, není to u hýlů až tolik výrazné, co do dokonalosti jejich postav. Musíme však vzít v úvahu, že evropští hýlové jsou asi nějak náchylní ke změně vybarvení jejich opeření. Upozorňuje na to Pareys Vogelbuch, kde najdeme namalované čtyři případy, které prý byly zaznamenány z přírody. A to částečný albín, albín, lutino a celý černý pták. Ty jsou nazývány jako barevné anomálie. Viděl jsem na vlastní oči mnohé barevné mutace hýlů, většinou na výstavách v Německu nebo Belgii, celkový přehled v současnosti nemám, jelikož již téměř nerajzuji. 
    
Jirsíkův klíč Jak poznám naše ptáky v přírodě, který vyšel v roce 1946, v poznámce pod čarou říká: „U nás objevuje se v zimě zřetelně větší (světlejší) rasa, hnízdící na severu Evropy – hýl obecný severní , Pyrrhula pyrrhula pyrrhula (L.); u nás v horských lesích (bližší o našich: Dr. Černý v Alauda X, 1-2, 1938 hnízdí asi hýl obecný menší (české jméno dovolujeme si navrhnouti), P. p. minor Brehm, který je matněji zbarven, a jistě hýl obecný německý, P.p. germanica, který je přechodnou formou mezi oběma předchozími rasami. Podle německých pramenů hnízdí hýl obecný německý na německé straně Šumavy, Krušných hor, při výtoku Labe z Čech, v pohraničí atd. 
    
Sluší se poznamenat, že tedy hýly popsal poprvé a zařadil do systému Linné a to v roce 1758. Dal jim tehdá jméno Loxia pyrrhula. Řadil je do jiného rodu, než je řadíme dnes a proto jeho jméno, jméno autora prvního popisu, píšeme do závorky. Vzorek, podle kterého byl druh popsán, měl pocházet z jižního Švédska, tudíž ze severu Evropy, je to tedy druh nominátní a názvosloví forem by mělo tuto skutečnost respektovat. Pyrrhula pyrrhula pyrrhula – Hýl obecný severní. Ať již je to s formami ve zbytku Evropy jakkoliv. 
    
Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001 – 2003 otázku zeměpisných forem nezmiňuje, tudíž předpokládám, že pracuje s tím, že u nás jde o nominátní formu, tedy o hýla obecného severního. Ptáci mají být u nás vcelku plošně rozšíření a Atlas počítá s tím, že v létech 2001 – 2003 hnízdilo u nás asi 95 000 – 190 000 párů. 
    
Z náhodně vybraných starších pramenů asi nikdo příliš moudrý být nemůže. Já tedy moc néé!  Zvláště pak, když jsem na vlastní oči viděl, že skutečně existují ptáci, které lze nazvat P.p. minor. Odkud však opravdu pochází, to nevíme. Je toho ovšem možné sepsat daleko více. Proto také pokračování příště.