Kam zamíří chov drůbeže
V posledních desetiletích se nejen zvýšil zájem o domácí chov drůbeže, ale také snahy o další intenzifikaci průmyslového chovu. Mezi těmito krajními body širokého spektra jsou chovatelé, kteří si zvolili některý ze zavedených způsobů chovu, ale ne vždy jsou spokojeni s výsledky. Spotřebitelé by měli pomáhat při rozhodování, na kterou stranu se producenti vajec a drůbežího masa přikloní.
V Česku má chovatelství tzv. drobných hospodářských zvířat, jako jsou drůbež či králíci, dlouholetou tradici a z motta Českého svazu chovatelů „Pro krásu, radost a užitek" lze tušit, že jedním z cílů aktivit registrovaných členů má být využívání produktů z jejich chovů, a tedy alespoň částečné samozásobení. V minulosti bývaly chovatelské aktivity naprosto běžnou součástí života na venkově, ale i v mnohých městech, a to jak v té organizované podobě (vč. výstavnictví), tak v té čistě užitkové. S nástupem velkochovů, supermarketů a celoroční dostupnosti relativně levných potravin z celého světa ztratily drobnochovatelství a samozásobení na přitažlivosti. Z dvorků, zahrad a záhumenků nejprve zmizely větší druhy domácích zvířat (ovce, kozy, prasata), pak i časově a prostorově náročnější králíci. Pouze relativně nenáročná drůbež se na řadě míst jak takž udržela do „moderní doby". Ale nejenom historie a móda se opakují. V posledních desetiletích se chovatelství a pěstitelství, vč. domácího zpracování a snahy o samozásobení, dostaly do skupiny „trendy koníčků“, a tak se nejenom drůbež začala opět objevovat na pozemcích kolem rodinných domků a v komunitních zahradách.
Slepice se vrací do malochovů
Z globálního pohledu byly slepice - a v mnohých zemích stále jsou - typickým samozásobitelským zvířetem, a to nejenom ve venkovských komunitách. Jelikož jsou poměrně nenáročné na výživu i technologii ustájení, tak se jako jedno z prvních drobných hospodářských zvířat začaly vracet i do českých zahrad. Společně s tím se na trhu začaly více objevovat nejenom chovatelské potřeby a krmiva pro malochovatele, ale také různé publikace (či internetové projekty), které mají nejenom začínajícím chovatelům pomoci při zřizování vhodného chovatelského zařízení a plánování péče o zvířata, aby se nemuseli vydávat cestou pokus-omyl. Některé z těchto knih se chovu slepic a další drůbeže věnují z toho čistě pragmatického hlediska a hlavními tématy jsou vytvoření odpovídajícího chovatelského prostředí a zajištění patřičné péče. Jiné se spíše zaměřují na etologii a vztah mezi chovatelem a jeho zvířaty. I když to někomu může připadat úsměvné, tak zvýšený zájem o tzv. welfarový přístup chovatelů k chovu hospodářských zvířat mají nejenom spotřebitelé, hobby či malochovatelé a samozásobitelé. Také spousta profesionálních svým užitkovým zvířatům věnuje velkou pozornost, protože si uvědomují, že pouze takové zvíře, které je zdravé a v pohodě, může poskytovat kvalitní produkty efektivně. Ale zpět ke slepicím na dvorku. Jak třeba tato tradiční drobná hospodářská zvířata vnímají Australané? Nalezení odpovědi na tuto otázku se intenzivně věnovaly doktorka Emily Buddleová z University of Adelaide's School of Humanities, profesorka Rachel Ankenyová z Wageningen University, Dr. Kristen Stevensová z University of South Australia a doktorka Heather Brayová z University of Western Australia, jejichž studie poukázala na to, že australští drobnochovatelé vnímají svou drůbež v podstatě jako kombinaci domácího mazlíčka a důvěryhodného zdroje potravin.
V důsledku toho se australské záhumenkové slepice dostaly do jakéhosi hybridního prostoru, pokud jde o vztah mezi člověkem a zvířetem, v němž se v některých aspektech stírají hranice mezi tím, co se obvykle označuje termíny hospodářské a společenské zvíře (či domácí mazlíček). Nicméně i v těchto případech bývá většinou dobře patrný dvojí metr.
Na jedné straně sice účastníci australské studie uvedli, že jejich slepice mají odlišné osobnosti a vlastnosti, čímž by se daly připodobnit tradičním domácím mazlíčkům, ale současně se na straně druhé jejich slepicím nedostávalo stejné úrovně péče jako třeba kočkám a psům. Žádný z respondentů například nedovoloval slepicím vstupovat do domu. Vědce v tomto kontextu také poměrně překvapilo, že mnozí zúčastnění chovatelé své slepice sice označovali za „milované zvířecí společníky", ale většina z nich je nebere (pravděpodobně by je nevzala) k veterináři, protože by si ve srovnání s peněžní hodnotou slepic nedokázali zdůvodnit (obvykle vyšší) náklady na veterinární péči. Přitom u tradičních domácích mazlíčků se ty náklady také umí vyšplhat pořádně vysoko. Přesto s nimi jejich majitelé absolvují preventivní programy a financují ne zrovna levná vyšetření či zákroky. Jako další vědce velmi zaujalo to, že u dotazovaných drobnochovatelů v Adelaide byla jako největší motivace pro chov slepic jejich užitečnost a možnost získat pravidelné dodávky čerstvých vajec z dobře známého a důvqryhodného zdroje, ale jednalo se výhradně o vejce, nikoliv o maso. Ani účastníci studie, kteří nebyli vegetariáni a maso běžně konzumovali, by nedokázali zabít a sníst některou z vlastních slepic.
Volný chov má přednost
Proč vlastně k této renezanci domácího chovu slepic dochází? V Česku se člověk docela často setkával s variantou budeme mít zadarmo čerstvá vajíčka, což je ukázková známka toho, že dotyčný (či dotyčná) nemá úplně jasnou představu o tom, co chov slepic obnáší. Doktorka Buddleová uvedla, že předchozí výzkum její skupiny poukázal na to, že spotřebitelé stále častěji upřednostňují vejce z tzv. volného chovu, protože jsou vnímána jako přirozenější, etičtější a bezpečnější. Ale to by přece stačilo cíleně vyhledávat na trhu produkt s touto deklarací. Nárůst počtu slepic v domácích chovech by se tak dal považovat za náznak stoupající nedůvěry ke komerční produkci potravin (v tomto případě vajec). Z vyjádření účastníků studie pak bylo zřejmé, že při vlastním domácím chovu mají naprostou jistotu, že vajíčka, která konzumují, pochází skutečně z volného chovu. Nemusí se zabývat pracným zjišťováním či ověřováním, že/zda tomu tak skutečně je. Vědci to tedy dali do souvislosti se zmatky a kontroverzí, jež bývají s australskými standardy pro označování vajec z volného chovu spojované, což by podle nich mělo apelovat na příslušné instituce, které jsou za tento trend svým způsobem odpovědné. Výzkum by tak mohl mít i politické důsledky, ať už v oblasti biologické bezpečnosti potravin či dobrých životních podmínek zvířat, třeba právě prostřednictvím upozornění na potenciální rizika opomíjení pravidelné prevence a veterinární péče u slepic v domácích chovech.
Mimo to vědci zaznamenali, že navzdory změnám v nařízeních městských úřadů, v některých oblastech i nedostatku kvalitních a cenově dostupných potravin (především v důsledku pandemií a epidemií posledních let - ať už covidu, tzv. ptačí chřipky a jiných zdravotních problémů) a rostoucím obavám ohledně standardů komerční drůbežářské produkce (a to nejenom v tzv. volném chovu) nebyl dosud proveden žádný skutečně relevantní výzkum, který by se zaměřil na motivaci lidi k zakládání samozásobitelských chovů drůbeže a na jejich skutečné fungování. Studie tak poukázala na potřebu dalšího a detailnějšího výzkumu, aby bylo možné pochopit původ, rozsah a oprávněnost nedůvěry Australanů v systém produkce potravin, zejména v souvislosti s australským duopolem supermarketových řetězců, a variabilitu způsobů, jakými se lidé s těmito problémy snaží vyrovnávat. Takové studie by se nejspíš daly provést i v dalších zemích, vždyť i v Česku lidé nezřídka vyjadřují své pochybnosti o kvalitě produkce potravin.
Humánní lék v chovu drůbeže
Co by mohl mít s chovem drůbeže společného metformin - humánní lék tzv. první volby pro léčbu cukrovky 2. typu a používaný též k léčbě syndromu polycystických ovarií (PCOS)? Vědci na Pensylvánské státní univerzitě (Penn State) zjistili, že metformin může pomoci slepicím snášet více vajec, resp. zůstat plodnými i ve vyšším věku (samozřejmě adekvátně k obvyklé délce produktivního života slepice). Jeho účinky ověřovali u plemenných slepic masných či tzv. brojlerových typů v rozmnožovacích chovech, v nichž jsou produkována vejce určená pro líhnutí kuřat na výkrm. Při tom zjistili, i jakým způsobem metformin u slepic působí.
Slepice brojlerového typu byly desítky let cíleně selektovány a šlechtěny k tomu, aby jejich potomstvo rychle rostlo a dosáhlo jatečné hmotnosti v co nejkratším čase a při co nejnižších nákladech, aby se dokázala uspokojit stoupající poptávka po cenově dostupném kuřecím mase. Je tu však problém. U slepic dochází s věkem (a to již většinou po roce) k rapidnímu poklesu jejich schopnosti snášet, což výrazně omezuje dobu, po kterou je jejich chov efektivní. Díky krátkému generačnímu intervalu drůbeže se tento problém nijak zvlášť neřešil, ovšem z hlediska etiky chovu se tato obrátkovost stala snadným a často využívaným terčem kritiky, a to nejenom aktivistických skupin, ale též spotřebitelů. Při bližším pohledu by se tento pokles produkce dostatečného množství vajíček s adekvátní oplozenosti dal připodobnit PCOS - hormonální poruše postihující ženy, ovlivňující funkci vaječníků a projevující se např. nepravidelnými menstruačními cykly a zhoršenou plodností. Podle amerického National Institutes of Health je PCOS nejrozšířenějším endokrinologickým onemocněním, které postihuje zhruba 4 až 12% žen, a hlavní příčinou ženské neplodnosti. Zde může stupovat na scénu metformin, jenž se mimo další schválené indikace často používá k léčbě symptomů PCOS, protože zlepšuje citlivost na inzulín, snižuje příliš vysoké hladiny hormonu a pomáhá regulovat menstruační cykly, což potenciálně napomáhá ke zlepšení plodnosti. Ale mohlo by něco takovelo fungovat u slepic?
Ve studii z roku 2023 podávali vědci z Penn State skupině slepic denně po dobu 40 týdnů malou dávku metforminu a podle jejich vyjádření získali pozoruhodné výsledky. Slepice snášely více oplozených vajec, měly nižší podíl tělesného tuku a byly u nich zjištěny lepší hladiny reprodukčních hormonů než u těch, kterým lék podáván nebyl. Podle hlavního autora studie, profesora reprodukční biologie na College of Agricultural Sciences, Rameshe Ramachandrana by to mohlo znamenat, že by metformin dokázal významně zlepšovat funkci vaječníků u slepic ve šlechtitelských a rozmnožovacích chovech.
Krom toho se vědci detailněji zabývali i tím, co se přesně děje v organismu ptáků, kterým je metformin podáván. Odpověď našli v játrech, která hrají klíčovou roli v reprodukci ptáků, protože se v nich tvoří prekurzory vaječného žloutku. Tým vědců v Huck Institutes of the Life Sciences na Penn Statenpomocí pokročilých techniknsekvenování analyzoval RNA ze vzorků jater a podle výsledků dokázal metformin zapnout několik genů zapojených do produkce žloutkových proteinů a udržování stabilní hladiny cukru v krvi a zároveň „vypnout" geny spojené s ukládáním tuku. Obdobně metformin funguje u lidí s metabolickými poruchami. Jinými slovy to vyjádřila postdoktorandka Evelyn Weaverová - metformin v podstatě pomohl starším slepicím k lepšímu metabolickému zdraví, čímž se u nich prodloužilo období vysoké (a efektivní) produkce vajec do věku, kdy už se obvykle objevuje výrazný pokles snášky. Toto zjištění by podle vědců mohlo mít zásadní důsledky pro chov drůbeže, resp. brojlerových kuřat. Prodloužením produktivního života slepic ve šlechtitelských a rozmnožovacích chovech by mohlo dojít k prodloužení frekvence obměny hejna, zlepšení welfare a zvýšení efektivity - a to vše díky použití cenově dostupného a bezpečného preparátu. Metformin byl v organismu slepic rychle metabolizován, takže nebylo zjištěno žádné riziko jeho proniknutí do potravního řetězce člověka. Nicméně názor spotřebitelů na tento intenzifikační krok zatím nikdo nezjišťoval. Osobně si nejsem vůbec jistá, zda je to skutečně ta pravá cesta, kterou by se mělo zemědělství, resp. produkce drůbežiho masa vydat.
Zdroj: časopis Farmář
