Kachna francouzská ruánská – mohutné plemeno v barvách divokého předka

Na první pohled připomíná výrazně zvětšenou kachnu divokou. Zeleně lesklá hlava kačera, červenohnědá hruď, světlé boky a nápadné křídelní zrcátko skutečně odkazují na divokého předka domácích kachen. Při bližším pohledu je však rozdíl nepřehlédnutelný. Velmi dlouhý a hluboký trup, široká prsa a hmotnost dospělého kačera, která může přesáhnout čtyři kilogramy, jsou výsledkem dlouhodobé chovatelské práce zaměřené především na masnou užitkovost.

Kachna francouzská ruánská patří mezi těžká plemena kachen. Vedle mohutného tělesného rámce je pro ni charakteristický klidný temperament, velmi dobrá zmasilost a především atraktivní světle divoké zbarvení. Přestože ji dnes můžeme vnímat především jako plemeno čistokrevných a výstavních chovů, její historie je pevně spojena s produkcí kvalitního kachního masa.

Z Normandie do evropských chovů

Domovinou kachny francouzské ruánské je severozápadní Francie, zejména oblast Normandie a okolí města Rouen. Základem plemene byly tamní krajové kachny divokého zbarvení, u nichž chovatelé postupně vybírali větší a lépe zmasilé jedince. Už během 19. století se selekce zaměřovala na zvětšování tělesného rámce a zlepšování masné užitkovosti.

Významná etapa ve vývoji dnešního plemene přišla na začátku 20. století. Je spojována především s francouzským chovatelem René Garrym, který přibližně mezi lety 1910 a 1920 vybíral vhodné krajové kachny a cílenou selekcí usiloval o spojení velkého tělesného rámce, dobrého osvalení a charakteristického světlého zbarvení. Historické prameny zmiňují při formování plemene také využití kachny divoké.

Výsledkem byly mohutné kachny, které si současně zachovaly poměrně elegantní tělesný typ. Ve spolupráci s Dr. Ramem byl následně vytvořen plemenný standard, který byl ve Francii přijat v roce 1923. Plemeno se postupně rozšířilo také do dalších evropských zemí.

Jeho vývoj však poznamenala druhá světová válka. Podobně jako u řady dalších tradičních evropských plemen došlo k výraznému omezení chovné základny a její obnova zabrala několik desetiletí. Dnes je francouzská ruánská chována především jako čistokrevné plemeno, její tělesná stavba ale stále velmi dobře připomíná původní hospodářský účel.

Mohutná, ale stále elegantní

Kachna francouzská ruánská je plemenem velkého tělesného rámce. Správný jedinec však nemá působit neforemně nebo těžkopádně. Charakteristická je kombinace značné hmotnosti s dlouhým a harmonicky utvářeným trupem.

Podle českého vzorníku má být trup velmi mohutný, dobře zmasilý, velmi dlouhý, široký a hluboký, výrazně válcovitého tvaru a pouze lehce zvednutý. Záda jsou dlouhá a široká, dobře zaoblená a v zadní části mírně klesají směrem k ocasu. Prsa jsou široká a plná a břicho prostorné.

Přestože jde o těžké plemeno, spodní linie těla nemá vytvářet kýl. Kýl nebo dokonce jeho náznak je podle českého vzorníku výlukovou vadou. To je důležitý znak správného plemenného typu – mohutnost francouzské ruánské nesmí být zaměňována za extrémně nízké a těžkopádné tělo.

Hlava je protáhlá, nepříliš vysoká a v poměru k mohutnému tělu působí poměrně jemně. Krk je středně dlouhý a lehce zahnutý. Zobák kačera je dlouhý, široký a plochý, žlutý s lehkým zeleným tónováním a tmavým nehtem. Oči jsou tmavě hnědé.

Křídla jsou poměrně velká, ale musí pevně přiléhat k tělu. Ocas je uzavřený a vodorovně nesený. Postoj je středně vysoký a široký. Silné holeně jsou dobře zakryty opeřením a běháky jsou vzhledem k hloubce trupu opticky poměrně krátké.

Kachna odpovídá základním tělesným typem kačerovi, je však menší. Odlišuje se rovněž zbarvením zobáku, který je hnědožlutý s černým nehtem.

Více než čtyři kilogramy živé hmotnosti

Mohutnost francouzské ruánské není pouze optická. Český vzorník rozlišuje hmotnost podle pohlaví i věku.

U zvířat do jednoho roku dosahují kačeři 3,3–3,9 kg a kachny 2,7–3,3 kg. U jedinců starších jednoho roku činí požadované rozpětí 3,5–4,4 kg u kačera a 2,9–3,8 kg u kachny. Pro obě pohlaví je předepsán kroužek o průměru 18 mm.

Takové hmotnosti dobře ukazují původní užitkové zaměření plemene. Francouzská ruánská byla šlechtěna především jako masná kachna a český vzorník uvádí velmi dobrou zmasilost a výbornou chuť masa. Velký tělesný rámec však současně znamená vyšší požadavky na množství a kvalitu krmiva.

Vejce nejsou hlavní užitkovou vlastností

V produkci vajec nemůže francouzská ruánská konkurovat specializovaným nosným plemenům, což ani nebylo cílem jejího šlechtění. Podle českého vzorníku činí snáška přibližně 50 vajec. Skořápka může být bílá, krémová nebo zelená a minimální hmotnost násadového vejce je 80 g.

Při plánování vlastního odchovu je třeba počítat také s tím, že většina kachen nemá zachovaný pud sezení na vejcích a následného vodění kachňat. Přirozené líhnutí proto nemusí být spolehlivým způsobem reprodukce a v cíleném chovu se uplatní umělá inkubace.

Zbarvení podle vzoru divoké kachny

Jedním z nejatraktivnějších znaků plemene je bezpochyby světle divoký barevný ráz. Přestože základní rozložení barevných partií připomíná kachnu divokou, výsledné zbarvení je podstatně světlejší a jeho provedení je standardem přesně vymezeno.

Pohlavní dimorfismus je výrazný. U kačera jsou hlava a krk až k bílému krčnímu proužku černé s výrazným zeleným leskem. Bílý krční proužek zůstává na zadní straně neuzavřený. Spodní část krku a prsa jsou červenohnědé a jednotlivá pera mají jemné bílé koncové lemování.

Boky a břicho jsou stříbřitě šedé s jemným tmavším perlením. Zadní partie mezi holeněmi a podocasníkem je čistě bílá, zatímco podocasník je černý. Kostřec a charakteristický kačírek jsou černé se zeleným leskem.

Výrazným prvkem křídla je modrozelené zrcátko, vpředu i vzadu černě a bíle lemované. Právě kombinace světlých tělesných partií, červenohnědé hrudi a zeleného lesku hlavy vytváří charakteristický vzhled kačera.

Kachna je zbarvena podstatně nenápadněji. Základní barva těla je velmi světle hnědá, téměř jednotného odstínu, zatímco hlava je světle krémově hnědá. V oblasti čela, temene a okolí očí se objevuje lehké tmavé tónování. Charakteristickým znakem jsou dva souběžné krémově bílé proužky po stranách hlavy.

Krk je světle krémově hnědý, zatímco záda, kryt křídel, prsa, boky, holeně a břicho jsou velmi světle hnědé. Také u kachny najdeme na křídlech modrozelené zrcátko s černým a bílým lemováním.

Při výstavním hodnocení se proto neposuzuje pouze celkový barevný dojem, ale také čistota jednotlivých partií a pravidelnost kresby. Mezi závažné odchylky patří například u kačera zahnědlá hlava, chybějící bílé lemování per na prsou nebo chybějící perlení boků. U kachny je nežádoucí výrazně nevyrovnaná základní barva, chybějící světlé proužky na hlavě či silně rozmazaná kresba.

Francouzská není anglická

Při označování ruánských kachen může snadno dojít k záměně. Vedle francouzské ruánské existuje také kachna anglická ruánská. Přestože mají společné historické kořeny a zbarvení obou vychází z divokého typu, nejde pouze o dvě barevné varianty stejného plemene.

Francouzská ruánská má velmi dlouhý, hluboký a pouze lehce zvednutý trup, středně vysoký postoj a světle divoké zbarvení. Přes značnou hmotnost působí protáhlejším a pohyblivějším dojmem a nemá vytvářet kýl.

Anglická ruánská byla naopak prošlechtěna směrem k ještě mohutnějšímu, hlubšímu a níže nesenému tělesnému typu a její zbarvení je tmavší. Rozdíl mezi oběma plemeny tedy nespočívá pouze v odstínu opeření, ale také v celkové siluetě a tělesných proporcích.

To je důležité i při výběru zvířat do další plemenitby. Snaha získat u francouzské ruánské co nejnižší a nejtěžkopádnější jedince by neznamenala zlepšení jejího typu, ale naopak odklon od požadovaného standardu.

Klidný obr s odpovídajícími nároky

Pro francouzskou ruánskou je charakteristický klidný temperament. Vysoká tělesná hmotnost zároveň výrazně omezuje letové schopnosti, což může být v zájmovém chovu výhodou.

Mohutný tělesný rámec má ale také své nároky. Zvířata potřebují kvalitní a vyváženou krmnou dávku, která zejména během růstu poskytne dostatek živin pro vývoj kostry a svaloviny. Na druhou stranu není vhodné dospělé chovné kachny jednoduše překrmovat. Nadměrná tělesná kondice může zhoršovat reprodukci a u těžkých zvířat zbytečně zatěžuje končetiny.

Význam má také kvalita povrchu výběhu. Mohutná kachna se bude na dlouhodobě rozbahněném nebo nerovném povrchu pohybovat obtížněji než lehká plemena. Suché místo k odpočinku a pravidelně udržovaný výběh proto patří mezi základní podmínky dobrého chovu.