Odchov amazoňanů orinockých (bodini): od sestavení páru k pěti mladým

Dnešní článek přináší zkušenosti chovatele z Rychnovska s odchovem amazoňanů orinockých (Amazona bodini). Jeho pár poprvé zahnízdil ve čtyřech letech a během dvou sezón odchoval pět mladých. Jak vypadá běžná péče o takový pár, příprava na hnízdění a období, kdy v budce přibudou mláďata? Dál už necháme vyprávět samotného chovatele.

Nejdřív sestavit pár a dát mu čas

K amazoňanům modrobradým mě přivedl zájem o méně běžně chované druhy. Zaujali mě už svým vzhledem, ale chtěl jsem je hlavně pozorovat jako pár a časem se pokusit o vlastní odchov. Samici jsem pořídil od chovatele z okolí Kolína. Samce jsem sehnal ze Slovenska, předání jsme si domluvili na burze v Kroměříži.

Po sestavení páru jsem nespěchal na první vejce. Potřeboval jsem, aby se ptáci zabydleli, přijímali nabízené krmení a měli svůj denní režim. Nejvíc se toho dá vypozorovat při obyčejné péči. Sledoval jsem, zda sedí na bidle vedle sebe a jak reagují, když přijdu do blízkosti voliéry.

Prvního hnízdění jsem se dočkal v roce 2025, kdy byli čtyřletí. Do té doby jsem od nich žádné pokusy o hnízdění nepozoroval.

Voliéra musí zůstat obyvatelná i při špatném počasí

Pár mám samostatně ve venkovní voliéře s navazujícím vnitřním záletem. Venkovní část slouží k proletu, ve vnitřní mají kryté místo na odpočinek a budku. Při chladném a mokrém počasí mi záleží hlavně na tom, aby měli možnost stáhnout se do sucha a závětří.

Bidla dávám tak, aby mezi nimi zůstala volná dráha k přeletování. Část tvoří silnější přírodní větve, další slabší větve průběžně vyměňuji. Vrbu a větve z neošetřovaných jabloní předkládám i na okus. Když ptáci začnou stahovat kůru, mají na nějakou dobu zaměstnání.

Pod krmným místem uklízím častěji než ve zbytku voliéry. Padají tam slupky, kousky ovoce a další zbytky, které nechci nechat ležet do druhého dne. Napáječky a misky myji při běžné obsluze. V létě se k vodě vracím i během dne, zvlášť když si do ní ptáci nanosí krmení.

Větší údržbu, opravy bidel a kontrolu uchycení budky si nechávám na dobu před sezónou. Jakmile samice začne snášet, chci už kolem páru dělat jen běžnou obsluhu.

Co dávám do misek

Základem krmení jsou light směsi pro amazoňany s malým množstvím slunečnice, které doplňuji zeleninou, ovocem a menší dávkou granulí. Ze zeleniny střídám mrkev, papriku a hrášek. Z ovoce dostávají například jablko nebo hrušku. Nedávám každý den všechno najednou. Vybírám podle toho, co mám čerstvé, a sleduji, co skutečně snědí.

Na jaře přidávám také menší porce klíčeného zrní. U něj si hlídám čistotu a čerstvost. Připravuji tolik, kolik rychle spotřebuji, a zbytky z misek odstraňuji. V teplém počasí ji raději dám méně a později přidám čerstvé.

Při odchovu mladých kontroluji misky častěji. Rodiče potřebují mít krmení neustále, zároveň mi ale ve voliéře nesmějí zůstat zbytky měkkého krmení celé odpoledne.

Budka v klidném koutě

Pro hnízdění jsem zvolil svislou dřevěnou budku s kontrolním otvorem. Je umístěná v kryté části, kde kolem ní nemusím při každém doplnění krmení procházet. Na dně mají ptáci vrstvu čistých bezprašných hoblin a měkkých kousků trouchnivého dřeva.

Před snáškou si výstelku sami upravují. Snažím se jim do toho zasahovat co nejméně. Důležité pro mě je, aby budka držela pevně, umožňovala krátkou kontrolu jejího obsahu a samozřejmě nesmí v žádném případě dovnitř zatékat.

Při hnízdění dávám větší pozor na samce. K budce přistupuji klidně a obsluhu zbytečně neprotahuji. Kontrolu si načasuji na chvíli, kdy je samice venku. Otevřu, zjistím stav a zase rychle zavřu.

V květnu vejce, v červnu mladé

První snůška přišla v květnu 2025. Samice snesla tři vejce a v červnu jsem se dočkal mladých. Z prvního hnízdění pár odchoval dvě mláďata. Po čekání na první sezónu to pro mě byl výsledek, na který jsem se těšil od sestavení páru.

Inkubace u mých ptáků trvala 26–28 dnů. Termíny si zapisuji, ale při kontrole budky se řídím i tím, co v ní skutečně vidím. S prvním naklovnutím vejce není důvod začít mláděti hned pomáhat ven. Do líhnutí bych bez posouzení konkrétního problému nezasahoval.

Po vylíhnutí sleduji, jestli rodiče mladé krmí a zda prospívají. Kontrola má být krátká. Všímám si rozdílů mezi sourozenci, stavu výstelky a toho, jestli některé mládě příliš nezaostává v růstu. Když je potřeba něco řešit, nechci to zjistit až ve chvíli, kdy otevřu budku kvůli kroužkování.

Kroužkování a období před opuštěním budky

Mladé jsem kroužkoval uzavřenými kroužky o průměru 10 mm. Vhodný okamžik hlídám podle vývoje nohy každého mláděte. U menšího sourozence může kroužek ještě padat, zatímco větší už je potřeba zkontrolovat kvůli včasnému nasazení.

Druhý den po okroužkování ověřím, že kroužek nespadl a nijak neomezuje nohu. Kontroluji ho i později. Do poznámek si zapíšu číslo kroužku, abych měl  o mladých přehled.

Jakmile začnou mladí vykukovat ven, upravím přístup k bidlům tak, aby měli kam bezpečně přelézt. První opuštění budky ještě neznamená konec odchovu. Rodiče mladé dál krmí a já sleduji, jestli se mladí dostávají k miskám a časem začínají sami přijímat potravu. S oddělením nespěchám a čekám několik měsíců.

Druhá sezóna přinesla tři mladé

V roce 2026 začal pár s hnízděním opět v květnu. I tentokrát byla snesena tři vejce a mladí se líhli v červnu. Tentokrát se podařilo odchovat všechna tři.

Do zaběhnutého režimu jsem proto neměl potřebu dělat velké zásahy. Připravil jsem budku, držel se obvyklého krmení a věnoval pozornost běžným kontrolám. Při třech rostoucích mladých už bylo v miskách dobře znát, kolik rodiče spotřebují.

Po dvou sezónách mám od páru pět odchovaných mladých. Největší radost mám z toho, že po prvních dvou mladých následovala další úspěšná sezóna. Kdo čeká na první hnízdění svého páru, tomu bych doporučil obrnit se trpělivostí a vytrvat v důkladné každodenní péči.