Katarální horečka ovcí nemusí být sezónní

Katarální horečka ovcí byla až do roku 2006 považována za chorobu, která se našich zeměpisných šířek netýká. V současnosti je jasné, že tento patogen, resp. jeho přenašeč, dovede velmi efektivně využít stoupajících průměrných teplot a působit problémy nejenom v chovech ovcí, ale i skotu.

Virus katarální horečky ovci (BTV) – RNA virus z rodu Orbivirus (čeled Reoviridae) způsobuje nevyléčitelné onemocnění u skotu, ovcí a dalších přežvýkavců. Jeho výskyt je dosti běžný na většině území Spojených států, zejména na jihozápadě USA. Vědci z kalifornské univerzity uvedli, že v některých oblastech Kalifornie bývá nakaženo téměř 20 % stád skotu.

Postihuje nejenom ovce

Vnímaví jsou všichni přežvýkavci, včetně koz, ovcí a jelenů. Zejména u ovcí dochází k výrazným klinickým příznakům a typickému otoku a zmodrání jazyka, díky čemuž také toto onemocnění získalo svůj anglický název bluetongue (HT). Avšak ne všechna nakažená zvířata uhynou-jak uvádí Státní veterinární správa ČR, u ovcí bývá morbidita (nemocnost) kolem 3,5 % a mortalita (úmrtnost) zhruba 1,5 %, u skotu se morbidita pohybuje kolem 2 % a mortalita okolo 0,3 %. Nicméně průběh nemoci závisí mimo jiné i na konkrétním sérotypu viru. V současné době je známo nejenom 24 tzv. klasických sérotypů, ale v minulých letech bylo na dalších kontinentech objeveno ještě minimálně dvanáct „exotických" sérotypů.

Kromě toho mohou být u skotu klinické příznaky nevýrazné, a proto se stává významnou zásobárnou" viru. Za určitou výjimku lze považovat serotyp BTV-8, jenž se vyznačuje schopnosti způsobit klinické příznaky také u skotu. Mezi hlavní příznaky patří zvýšená teplota, letargie, bolestivý otok a zčervenání v oblasti přechodu rohoviny paznehtů a kůže, puchýřky a vřídky na sliznici, vč. krvácení kolem tlamy, slzení a slinění. Nápadný je pokles produkce mléka. Vzhledem k obavám z šíření tohoto viru byl vývoz amerického skotu a produktů do části Evropy a Asie omezen.

Bez vektoru to nejde

Jednou relativně dobrou informací je, že BT virus ke svému šíření potřebuje přenašeče, jimž je drobný (1-3 mm velký) hmyz - pakomárec či tiplik rodu Culicoides (čeleď pakomárcovití Ceratopogonidae) jehož samičky jsou poměrně krvelačná stvoření a dospělý jedinec se obvykle dožívá méně než třiceti dní. Na základě toho by se dalo očekávat, že s poklesem teplot dojde nejenom k poklesu aktivity tiplíků, ale také k jejich úhynu v průběhu zimy. Díky tomu by se na onemocnění BT dalo pohlížet jako na sezónní problém, k jehož dalšímu propuknutí je třeba, aby byli dovezeni noví tiplíci přenášející virus. Nicméně vědci z University of California v Riverside (UC Riverside) přišli na to, že tento předpoklad nemusí být až tak úplně platný. V některých případech se nákaza objevuje i na místech, kde byl omezen či zakázán přesun zvířat, a tak se kalifornšti vědci pod vedením Aleca Gerryho, profesora entomologie na UC Riverside, pustili do sledování aktivity tiplíků v zimě, aby našli odpověď na otázku, jak je možné, aby tento hmyz, jehož dospělci se obvykle dožívají méně než 30 dní, prečkal zimní měsíce a šířil virus BT v další sezóně.

Aktivní i v zimě

Podle předchozích studií je v Kalifornii během zimy aktivních jen málo druhů hmyzu. Jedna teorie o tiplících předpokládala, že v chladnějších měsících umírají a že novou sezónu šíření viru mají na svědomí jedinci, kteří se tam nějakým způsobem dostali z oblastí, kde jsou zimy natolik příznivé, aby se nepřerušil reprodukční cyklus tiplíků. Jiná teorie naznačovala, že tiplíci by se dostatečně mírné zimě dovedli přizpůsobit a jejich populace by mohla zůstat, sice omezeně, ale přesto aktivní. Ovšem dostupné metody sledování nebyly dostatečné k tomu, aby takto zredukovanou aktivitu dovedly zachytit a potvrdit pokračující distribuci viru.

Výzkumný tým z UC Riverside byl přesvědčený o správnosti své (té druhé) teorie, a proto vědci začali vyhledávat a odchytávat tiplíky v nejteplejších zimních dnech, a to každé dva týdny po dobu tři let, přičemž se jim pokaždé podařilo nějaké odchytit. Podle Xinmi Zhangové, entomoložky ze Scripps College, která vedla studii během svého doktorského studia v Gerryho laboratoři na UC Riverside, se jim díky změně typických postupů při sběru hmyzu podařilo zjistit, že tiplíci jsou v nejteplejších zimních dnech skutečně aktivní. Dokonce se našli i mladší dospělci, což naznačilo pokračující rozmnožování a vývin i během zimních měsíců, tj. že v životním cyklu tiplíků nedocházelo k žádnému přerušení.
 

Celoroční opatření

Pokud jde o nalezení viru bluetongue, tak to se vědcům v této studii nepodařilo. Avšak v rámci jiné studie, která proběhla v kalifornském Central Valley se aktivní BT virus objevit podařilo, co poukázalo na to, že k přenosu tohoto viru pravděpodobně dochází i v zimním období a BT by tak měl přijít o atribut sezónního onemocnění.

Vzhledem k tomu, že neexistuje žádná specifická léčba katarální horečky ovcí a nebyl ani identifikován žádný přirozený nepřítel tiplíků, který by pomohl omezit jejich počty měli by chovatelé využívat preventivních opatření, jako je například aplikace repelentů celoročně, tj. i v zimě, kdy je aktivita hmyzu sice nejníž ale rozhodně nemusí být nulová.

Důležité je také sledovat konkrétní sérotypy. Skot sice může být vůči těm, které se na jeho území vyskytují, do určité míry přizpůsoben, takže klinickým onemocněním netrpí. Ale to se může snadno změnit. Pokud se určitý rizikový sérotyp dostane někam, kde se dříve nevyskytoval, mohou být reakce zvířat na něj velmi závažné, a to by mohlo mít velké ekonomické dopady. Proto je velmi důležité lépe porozumět chování tohoto hmyzu a využívat všech dostupných možnosti prevence.

Situace v Německu

Jak uvedl Institut Fridricha Loeflera, zatímco se v roce 2024 po celém Německu rozšířil virus katarální horečky ovcí serotypu 3 (BTV-3), jenž způsobil závažné klinické příznaky.

Studie ukazuje, že právě obavy ze ztráty kontroly nad daty patří mezi nejčastější důvody opatrného přístupu k novým technologiím. Chovatelé i další účastníci řetězce požadují jasně definovaná pravidla, která určí:

• kdo je vlastníkem dat,
• kdo k nim může přistupovat,
• za jakým účelem budou využívána,
• jak bude zajištěna jejich ochrana.

Bez dostatečné důvěry v systém sdílení dat může být zavádění PLF výrazně pomalejší, než umožňuje samotný technický pokrok.

Welfare a ekonomika

Veřejná diskuse někdy staví ekonomické výsledky a welfare zvířat do protikladu. Výzkum však naznačuje, že dobře navržené systémy precizního chovu mohou podporovat obě oblasti současně.

Včasné odhalení kulhání, respiračních onemocnění nebo změn příjmu krmiva vede k rychlejší léčbě, nižší mortalitě a lepším produkčním výsledkům. Zdravější zvířata zároveň dosahují vyšší užitkovosti a efektivněji využívají krmivo.

Ekonomické přínosy tak nevznikají na úkor welfare, ale právě díky jeho zlepšení. Tento vztah představuje jeden z nejvýznamnějších argumentů pro další rozvoj precizního chovu prasat.

Nejsou hudbou budoucnosti

Řada technologií popisovaných ve vědeckých studiích již dávno není pouze předmětem experimentů. Významní výrobci stájových technologií nabízejí systémy, které umožňují průběžně sledovat produkční ukazatele, zdravotní stav i prostředí ve stájích. Mezi nejčastěji využívané technologie patří:

• kamerové systémy pro sledování aktivity, kulhání nebo agresivity,
• elektronická identifikace zvířat (RFID),
• automatické vážení bez nutnosti manipulace se zvířaty,
• chytré krmné stanice zaznamenávajici individuální příjem krmiva,
• senzory prostředí měřici teplotu, vlhkost, koncentraci amoniaku nebo oxidu uhličitého,
• akustické systémy sledující kašel a další zvukové projevy,
• cloudové platformy propojující údaje z různých zařízení do jednoho přehledného systému.

Na trhu dnes působí řada výrobců, kteří nabízejí řešení od automatického krmení až po komplexní digitální řízení chovu. Současně se rozvíjejí specializované startupy zaměřené na analýzu obrazu, zvuku nebo predikci zdravotních problémů pomocí umělé inteligence. Tyto technologie ukazují, že PLF již není vizí budoucnosti, ale postupně se stává běžnou součástí moderních intenzivních chovů.

Umělá inteligence a chovatel

Jednou z častých obav je představa, že digitalizace povede k nahrazení zkušených pracovníků. Autoři studie však zdůrazňují pravý opak. Úkolem umělé inteligence není rozhodovat místo člověka, ale pomoci mu zpracovat množství informaci, které již není možné vyhodnotit pouze vizuální kontrolou.

Systém může například upozornit na:

• náhlý pokles přijmu krmiva,
• změnu pohybové aktivity,
• neobvyklé chování jednotlivých praset, zvýšenou četnost kašle ve skupině,
• změny mikroklimatu,
• riziko zhoršení welfare.

Konečné rozhodnutí však zůstává na zootechnikovi nebo veterinárním lékaři. Právě kombinace zkušenosti člověka a rychlosti digitálních technologií představuje největší přínos precizního chovu.

Překážkou už není technika

Autoři dospěli k zajímavému závěru - technologický vývoj dnes postupuje rychleji než změna způsobu práce. Největší překážkou zavádění PLF proto nejsou kamery, senzory ani výpočetní výkon, ale organizační, ekonomické a sociální otázky. Mezi nejčastěji zmiňované bariéry patří:

• vysoké pořizovací náklady.
• nejasná návratnost investic, nedostatek vyškoleného personálu,
• nejednotné datové standardy,
• obavy o vlastnictví a zabezpečení dat,
• nedůvěra mezi jednotlivými články produkčního řetězce,

Studie zároveň ukazuje, že pokud budou tyto překážky odstraněny, mohou být přínosy PLF výrazně širší než jen zvýšení produktivity. Lepší zdravotní stav zvířat, nižší spotřeba antibiotik, přesnější sledovatelnost produkce i vyšší transparentnost obou posílit důvěru spotřebitelů a zvýšit konkurenceschopnost celého odvětví.

S rostoucím tlakem na efektivitu výroby, omezení používání antibiotik i plnění environmentálních požadavků lze očekávat, že význam digitálních technologii bude v evropském chovu prasat dále narůstat.

Zdroj: časopis Farmář