Odchov kůzlat má svá pravidla

Pravidel pro odpovídající odchov mláďat je celá řada a zkušeným chovatelům mohou připadat některé rady pro začátečníky úsměvné. Nicméně bývá užitečné si hlavní zásady jednou za čas zopakovat, protože i zkušený chovatel může některé z nich opomenout a vytvořit si v chovu prostor pro problémy.
Efektivní odchov mláďat je klíčový pro ekonomiku celého chovu. Soulad technologie a techniky ustájení, krmení či ošetřování patří ke klíčovým předpokladům. Nevhodná volba či nízká kvalita, ať už jde o kteroukoliv z těchto oblastí, mohou zásadně ovlivnit nejenom průběh samotného odchovu, ale i celkové zdraví a celoživotní užitkovost. A to i v případě takových vcelku skromných přežvýkavců, jimiž kozy jsou. Problémy s efektivitou a udržitelností chovu pak na sebe nenechají dlouho čekat.
Obecně platí, že chov s výnosy, které dostatečně převyšují celkové náklady, lze považovat za efektivní. Dosažení takového cíle nebývá v zemědělství za současné situace ničím snadným, a proto se v chovech hospodářských zvířat snaží minimalizovat náklady, a to nejenom na materiál, ale i personál. Zejména v tzv. extenzivních systémech hospodaření. Na druhou stranu se musí zajistit, aby takovou minimalizací netrpěla chovaná zvířata.
Při plánování klíčových bodů managementu je vhodné zohledňovat například cíle, k nimž povede zlepšování genofondu stáda, jakým způsobem redukovat zdravotní problémy u mláďat a jejich úhyny na minimum, a to při co nejnižších nákladech na veterinární zákroky a medikamenty. Samozřejmostí by mělo být zajištění takových podmínek, které mláďatům pomohou k vytvoření účinného imunitního a trávicího systému, jehož základním prvkem je zdravý a plně funkční bachor.
Péče během březosti
Stejně jako u jiných druhů, tak i péče o kůzlata začíná již před jejich narozením. Především jde o vytvoření vhodných podmínek prostředí a zajištění odpovídající výživy březí kozy, jejíž tělesná kondice by se měla dostat na hodnotu kolem 3 bodů. U zvířete s příliš vysokým hodnocením (zatučnělého), či naopak příliš nízkým (vyhublého) existuje mnohem větší pravděpodobnost, že dojde během porodu či po něm ke komplikacím, takové matky obvykle produkují méně mléka, co kůzlatům k lepším přírůstkům nepřispívá. Nicméně ještě před porodem dochází k riziku neodpovídající výživy matek a ovlivnění vývinu plodu, u něhož podstatná část růstu probíhá v posledním měsíci březosti kozy a v důsledku omezení prostoru v břišní dutině klesá i příjem krmiva, a to až o 10 %. Proto bývá žádoucí doplnění krmné dávky o koncentrovaná krmiva, což matkám přispívá k odpovídajícímu příjmu živin. Březím kozám se doporučuje k vysoce kvalitní siláži podávat 0,6 kg 18% bílkovinné směsi určené pro kozy. Při krmení senem se počítá s přídavkem až 1 kg koncentrátu.
Jelikož se musí myslet i na prevenci onemocnění a pasivní imunitu kůzlat, měly by být matky 4-6 týdnů před očekávaným porodem očkovány, například proti chorobám způsobeným klostridiemi. Vytvořené protilátky pak mohou být mlezivem předány mláděti.
V období kolem porodu
Pro udržení zdraví matek i kůzlat je hygiena v období během porodu a krátce po něm zcela zásadní. Infekční tlak v porodním kotci (ideálně individuálním) redukuje dostatek vhodné, čisté a suché podestýlky. Na tomto místě se nevyplatí šetřit, protože jakákoliv snaha o omezení nákladů na podestýlku může mít zásadní vliv na průběh odchovu. Stejně tak úroveň poporodního ošetření. U novorozeného kůzlete je třeba zkontrolovat, zda mu něco nebrání v dýchání, nejčastěji hlen nebo plodové obaly. Nezbytností je i dezinfekce pupku, protože namočení pupečního pahýlu do roztoku jódu jej pomáhá vysušit a zničí přítomné bakterie.
Co nejdříve po narození se musí kůzle dostatečné napít kolostra, které mu přináší první protilátky pro tzv. pasivní imunitu. Je též zdrojem energie a živin pro první hodiny života novorozence. Již za šest hodin po narození se u kůzlat značně snižuje schopnost vstřebávat protilátky z mleziva, v němž také jejich obsah klesá. Proto je včasné napojení mlezivem tak zdůrazňováno. Kůzle by během prvních 24 hodin života mělo vypít takové množství mleziva, které odpovídá alespoň 15 % jeho tělesné hmotnosti (ev. 50 g mleziva na kg tělesné hmotnosti každé 4 hodiny).

Dostatek prostoru i soukromí
Novorozená kůzlata bývají ve většině chovů se svými matkami oddělené od zbytku stáda, a to zejména kvůli minimalizaci vyrušování ostatními zvířaty či ošetřovateli, ale zároveň tak, aby je bylo možné snadno kontrolovat. Jakmile se chovatel ujistí, že jsou matka i její potomstvo v pořádku a vše probíhá tak, jak má, lze je přemístit k ostatním matkám s mláďaty. Musí-li být kůzlata od matky krátce po porodu oddělena, například z důvodu minimalizace rizika přenosu patogenů či v důsledku zdravotních problémů, bývají umístěna do kotců s řádnou vrstvou kvalitní podestýlky, případně do boxů s infralampou či vyhřívací podložkou. Musí jít o snadno čistitelnou a dezinfikovatelnou technologii, aby se minimalizovalo riziko přenosu patogenů mezi mláďaty. Sledování vypitého mleziva a mléka bývá v tomto případě o něco jednodušší, protože bývá mláďatům podáváno z láhví či nádob s dudlíkem. Pokud kůzlata ochotně přijímají krmivo a nevykazují žádné varovné příznaky, mohou být přemístěna do skupinových kotců, v nichž musí být opět nejenom dostatek prostoru a čisté, zdravotně nezávadné, dostatečně savé podestýlky, ale i takové mikroklima, aby kůzlata neztrácela příliš tělesného tepla, ale zároveň docházelo k odpovídající výměně vzduchu. Vybavení musí být voleno takové, aby umožňovalo snadné podávání krmiva mléka či mléčného nápoje, starteru a kvalitního sena-a i vody, ale opět i snadné čištění a dezinfekci. Kotec by měl být po odsunu kůzlat důkladně vyčištěn, vydezinfikován a v ideálním případě i nějakou dobu ponechán prázdný.
Výživa a krmení od prvního dne
Jak již bylo uvedeno, musí se kůzle co nejdříve po narození napít kvalitního mleziva, čímž získá nejenom živiny a energii do prvních hodin života, ale zejména protilátky, aby mohlo obstát mezi patogeny, jež se kolem něj vždy vyskytují. Avšak tyto protilátky dovede z mleziva získávat pouze během 18 hodin po narození, přičemž se tato schopnost po šesti hodinách výrazně redukuje. To nejkvalitnější mlezivo vytváří matky během několika prvních hodin po porodu. Za 12 hodin už je to pouze směs mléka a mleziva a po 24 hodinách od porodu už to bývá čisté mléko. Není-li možné napojit novorozené kůzle mlezivem od jeho vlastní matky, lze využít některého z jiných zdrojů, třeba od jiné matky, ze zamražených zásob či některé z komerčních náhražek mleziva či krmných doplňků určených pro výživu novorozených kůzlat, aby mládě v každém případě dostalo svou dávku protilátek.
Nejsnadnějším způsobem odchovu kůzlat je pod jejich vlastní matkou. Jestliže to není možné ať už ze zdravotních důvodů či kvůli jejímu úhynu, je třeba zvolit některou z dalších možností. Lze se pokusit najít adoptivní matku, která by se mláděte či mláďat ujala. Vyšší šance na úspěch bývají v případech, kdy se maximálně několikadenní kůzle podstrčí právě rodící koze, přičemž může pomoci potírání nevlastního kůzlete její plodovou vodou. Pokud jej koza očichá a začne olizovat a čistit, bývá vyhráno. Chovatel se díky tomu zbaví části práce, kterou by musel věnovat přípravě krmiva a krmení a zároveň mají kůzlata možnost se od matek a starších mláďat přirozeně učit přijímat pevné krmivo (například starter a seno). Nemá-li chovatel možnost mládě umístit k náhradní matce, může pro výživu využit některou z komerčních mléčných krmných směsí pro kůzlata. Tato varianta má nejenom nadšené příznivce, ale i horlivé odpůrce. Důležité je totiž nejenom zvládnout veškeré úkony, které s přípravou a podáváním mléčného nápoje souvisí, ale též vybrat kvalitní směs. Měla by se pořizovat taková, která je sestavena právě a jenom pro odchov kůzlat, což zejména v zemích, kde jsou kozy pro výrobce mléčných krmných směsí okrajovým segmentem trhu, není vůbec snadné. Podle nutričních informací na obalu, by mělo jít snadno zjistit nejenom složení, ale i obsah hrubého proteinu a hrubého tuku. Přednost mají bílkoviny mléčného původu, protože ty rostlinné jsou hůře stravitelné. Obsah hrubé vlákniny by neměl překročit 0,15 %. Zkušení chovatelé i zodpovědní poradci považují za důležitý parametr při volbě mléčné krmné směsi pro kůzlata (ne)přítomnost sóji. Podle nich je lepší se směsi obsahující sóju raději vyhnout. Než vzít zavděk nepříliš vhodnou krmnou směsí a riskovat u kůzlat trávicí problémy, doporučují praktici raději zkrmovat obyčejné čerstvé kravské mléko.

Organizace krmení
Jestliže během porodu nedošlo ke komplikacím, které by kůzleti bránily sát mléko od matky, tak obvykle nebývá potřeba větší pomoci. Kůzle většinou samo začne velice brzy, instinktivně vyhledávat zdroj potravy. Někdy je potřeba jej k vemínku nasměrovat, případně mu ze struku do tlamičky odstříknout pár kapek mleziva. Ovšem někdy je potřeba výraznější pomoci, zejména když hrozí, že novorozené kůzle nedokáže získat včas dostatek potravy (a protilátek) přirozenou cestou. Může být příliš vyčerpané či zhmožděné po komplikovaném porodu nebo jsou problémy na straně matky. Pro některé prvničky může být stres při porodu tak velký, že potlačí její mateřské instinkty, ale příčinou může být i zdravotní problém, který matce brání v tvorbě mleziva, nebo třeba bolestivá mastitida. Navzdory tomu se kůzle musí nakrmit a není-li k dispozici ani „kojná“, tak dochází na tzv. umělý odchov, který může některým chovatelům pořádně nabourat denní plány.
Při umělém odchovu kůzlat (ať už z láhve či jiné vhodné nádoby) je třeba dodržovat odpovídající harmonogram krmení, a to nejenom z hlediska četnosti a rozložení krmení v průběhu dne, ale také množství podávaného mléka či mléčného nápoje. Neomezovat kůzlata v příjmu krmiva sice může vypadat lákavě, ale zároveň to může být velmi nebezpečné. Konzumace příliš velkého množství mléka či mléčného nápoje může mláděti způsobit závažné metabolické poruchy projevující se například průjmem či nadmutím a v nejvážnějších případech skončí jeho úhynem. Proto se obvykle vyplatí využívat osvědčené postupy a příliš neexperimentovat. A tak by kůzlata měla dostávat první den mlezivo v množství, jež odpovídá 10% jejich tělesné hmotnosti. Od 2. do 10. dne 4-5x za den mléko nebo mléčný nápoj v množství 120 až 180 ml. Od 11. do 21. dne 3-4x za den mléko nebo mléčný nápoj po 200-350 ml a od 21. dne do odstavu 3x za den po 350-480 ml.
Avšak důležité není pouze krmivo a četnost jeho podání, ale i způsob, jakým je krmivo předkládáno. Nevhodně zvolená velikost dudlíku, či otvoru v něm, stejně jako použitý materiál mohou ovlivnit ochotu kůzlete pít, množství vypitého mléka či mléčného nápoje a tím pádem i průběh trávení. Klasické kojenecké láhve s běžnými dudlíky jsou skutečně nouzovým řešením, kdy je třeba opatrnosti, protože jejich materiál nemusí být dostatečně odolný. Je-li třeba uměle odchovávat větší počet kůzlat, stojí za zvážení pořízení závěsných nádob s dudlíky a krmného automatu Jakmile se mláďata naučí pít z misky či jiné vhodné nádoby, jejich krmení bude pro chovatele znatelně jednodušší.
Odstav jako další klíčové období
Na téma optimální doby k odstavení kůzlete od matky se toho v knihách, na internetu či u chovatelů najde celkem dost a jednotlivá doporučení se mohou i velmi lišit. Ale dalo by se říct, že většina z nich je správná - vždycky záleží na konkrétních podmínkách chovu a zvolené strategii a aktuálním stavu zvířete. Vodítkem pro stanovení vhodné doby odstavu bývá živá hmotnost kůzlat, která by měla odpovídat růstové křivce daného plemene, příjem pevného krmiva (objemných krmiv, jádra a starteru) a vody Jsou-li kůzlata odchována matkami, je dobré sledovat, zda a jak často mají možnost sát mléko a jak intenzivně se věnují konzumaci pevného krmiva. Jsou-li kůzlata odchovávána bez matek, chovatel s blížícím se terminem odstavu postupně snižuje množství podávaného mléka nebo mléčného nápoje, a to vždy podle ochoty a schopnosti kůzlat konzumovat pevnou stravu. Přibližně ve věku dvou týdnů začnou kůzlata zkoušet i jinou potravu než jen mateřské mléko. Po vzoru matek nebo starších kůzlat ochutnává objemná krmiva - seno nebo pastevní porost - což pomáhá rozvoji bachoru. Teoreticky by mohlo k oddělení kůzlat od matek a ukončení fáze mléčné výživy proběhnout v době, kdy jsou kůzlata asi měsíc stará. Toho zčásti využívají chovatelé dojených koz, kteří potřebují mléko k dalšímu zpracování, a oddělují kůzlata od matek velmi brzy, a to již ve věku 2 až 6 týdnů. Ovšem ve skutečnosti musí počítat s tím, že trávicí trakt kůzlat ještě není natolik přizpůsoben příjmu pevného krmiva, aby to nevedlo k problémům, a tak se pokračuje v krmení mlékem (třeba kravským) mléčnou krmnou směsí. Praxe ukázala, že je lepší počkat s odstavem pár měsíců, než se v bachoru kůzlat vytvoří dostatečně stabilní bakteriální populace, která zvládne případný stres z odstavu a nedojde k ohrožení kůzlat. K nevýhodám časného odstavu patří náročnost, a to jak z hlediska pracovních sil, tak nákladů. Je proto potřeba dobře spočítat, zda se tyto náklady mají šanci vrátit v prodeji mléka a mléčných produktů. U plemen, která nejsou chována k produkci mléka, se může při časném odstavu zvyšovat riziko mastitidy. Proto se u nich většinou využívá přirozeného odchovu pod matkou a odstavu ve věku 2 až 6 měsíců. Mezi největší výhody takového systému patří podstatně nižší náklady a menší míra stresu, protože je pro kůzlata i matky přirozený-zejména když chov probíhá na pastvinách. K možným nevýhodám se řadí především potřeba zajistit matkám dostatek živin, když vnější podmínky (například průběh počasí) nepodpoří dostatečné obrůstání pastevního porostu. Dávka jádra by neměla překročit 100-300 g za den. Také mláďatům, jejichž matky neprodukují dostatek mléka či je problém s jeho kvalitou, je třeba poskytnout odpovídající příkrm, aby i v takových podmínkách mohla využít svůj růstový potenciál na maximum.
V každém případě je možné říct, že pokud kůzlata po oddělení od matek nevykazují dlouhodobé výrazné známky stresu, zhoršení zdravotního stavu a kondice, ale naopak i nadále prospívají a dosahují odpovídajících přírůstků, proběhl odstav správně a pravděpodobnost úspěšného odchovu a efektivity chovu se dále zvyšuje.
Zdroj: Časopis Farmář