Chov varana stepního - Varanus exanthematicus

Rozšíření a prostředí výskytu

Tento druh varana se přirozeně vyskytuje v pásu subsaharské Afriky, především ve střední a západní části kontinentu, kde obývá oblasti přiléhající k jižní hraně Sahary. Jeho rozšíření úzce souvisí s výskytem otevřených krajin, zejména savanového typu, které kombinují travnaté plochy s řídkým porostem keřů a stromů. Tyto biotopy mu poskytují dostatek slunečního záření, úkrytů i potravy. Varan se zde pohybuje převážně při zemi, často využívá nory jiných živočichů nebo si vyhrabává vlastní úkryty, kam se uchyluje během nejteplejších částí dne či v noci.

Vzhled a tělesná stavba

Dospělí jedinci dosahují celkové délky přibližně 100 až 130 cm, přičemž značnou část délky tvoří silný ocas. Zbarvení dospělých zvířat je spíše nenápadné a přizpůsobené okolnímu prostředí – převažují pískové, okrové až světle hnědé tóny, které mohou být doplněny nevýrazným příčným skvrněním nebo jemným pruhováním. Toto zbarvení slouží jako dokonalé maskování v suchém savanovém prostředí.

Mláďata se vzhledově od dospělců výrazně liší. Jejich základní barva je žlutohnědá, na hřbetní straně těla mají nápadné světlé skvrny s tmavým okrajem a ocas je opatřen kontrastními tmavými příčnými pruhy. Spodní strana těla je světlá, bělavá až krémová, často s náznakem jemného hnědého proužkování. S postupujícím věkem se kontrastní kresba postupně vytrácí a přechází do jednotnějšího zbarvení typického pro dospělé jedince.

Terarijní podmínky a zásady chovu

Pro dlouhodobý chov jednoho nebo maximálně dvou jedinců je nezbytné prostorné terárium s minimálními rozměry přibližně 120–150×80×80 cm. Dno by mělo být pokryto vrstvou písku, který umožňuje přirozené chování, včetně hrabání. Vnitřní vybavení by mělo zahrnovat stabilní kameny, silné větve či mohutné kořeny sloužící k lezení a vyhřívání. Samozřejmostí je dostatečně velká miska s vodou, která slouží nejen k pití, ale i k občasnému smočení těla.

Teplotní režim je klíčovým faktorem úspěšného chovu. Přes den se doporučuje udržovat teplotu v rozmezí 27–29 °C, přičemž je nutné vytvořit výrazný teplotní gradient. Na vyhřívacím místě, například pod bodovou výhřevnou žárovkou nebo na topném kameni, by měla teplota dosahovat až 40 °C. Osvětlení by mělo být intenzivní, ideálně kombinované s UVB zářením, které je nezbytné pro správný metabolismus vápníku a prevenci metabolickýchonemocnění kostí. V nočních hodinách teplota klesá přibližně na 20 °C a večer je vhodné terárium mírně rosit, čímž se simuluje přirozený denní cyklus vlhkosti.

Rozmnožování

V případě záměru o rozmnožovací chov je vhodné výrazně zvětšit půdorysnou plochu terária, ideálně alespoň na dvojnásobek základních rozměrů. V přírodě je reprodukční cyklus tohoto druhu silně ovlivněn střídáním suchého a deštivého období, především změnami vlhkosti. Tyto podmínky je nutné v zajetí co nejvěrněji napodobit.

Samice klade obvykle 20 až 30 vajec, výjimečně však může snůška čítat až kolem 50 kusů. Vejce ukládá do hlubší nory, kterou si sama vyhrabe v dostatečně vlhkém substrátu. Inkubace probíhá při teplotách 29–31 °C a její délka je značně variabilní – obvykle trvá 130 až 190 dní, při nižších teplotách může přesáhnout i 195 dní.

Krmení a výživa

Potrava v zajetí by měla odpovídat přirozenému jídelníčku. Základem jsou různé druhy laboratorně chovaného hmyzu, jako jsou cvrčci, sarančata či švábi, doplněné o laboratorní hlodavce odpovídající velikosti. Vzhledem ke sklonům k ukládání tukových zásob je vhodné upřednostňovat hmyz před savčí kořistí, zejména u méně aktivních jedinců. Krmení by mělo být pestré a přiměřené věku i kondici zvířete.