Hada ANO, či NE - klady a zápory při chovu

Otázka, jestli si hada pořídit, nebo nepořídit, je věc, kterou si asi pokládá většina začínajících chovatelů.

V hlavě se vám začnou honit myšlenky typu: „Zvládnu chov hada? Až had vyroste, nebudu se ho bát? Jak bude v dospělosti velký? Co všechno mu musím dát, aby se měl dobře a jen nepřežíval? Nebude agresivní?". Určitě vás bude napadat mnoho dalších otázek, které si budete pokládat během celého zvažování, zda si hada pořídit, či nikoliv.

Už tady je třeba říci, že pokud si tyto otázky pokládáte před pořízením hada, je to dobrý krok a dobrý postup. Je daleko lepší si tyto věci uvědomit a odpovědět si na tyto otázky předem, než si hada pořídit bez rozmyslu a potom řešit, co s ním.

Proto rozhodně, a za co bych se přimlouval, je potřeba pořízení hada dokonale zvážit. Velmi špatný postup je takový, který se bohužel objevuje a není výjimkou: jdete jen tak po městě nebo se podívat na burzu a tam hada uvidíte a koupíte prvního, co se vám líbí. Teprve až doma začnete řešit, kam s ním, co mu dát za krmení a co vlastně potřebuje. Není třeba asi popisovat, proč je tento způsob špatný, a jednoznačně se stavím proti tomu si takto hada pořizovat.

Důvodem, proč si položit otázku, zda si tedy hada pořídit, je zejména ten fakt, že had není zatím úplně běžně chované zvíře jako třeba rybičky, křečci nebo pes. I když pravdou je, že se řady chovatelů rychle množí a had již není tolik vzácný v našem domácím chovu jako například před 25 lety.

Další důvod, proč se důkladně rozmyslet, je zejména ten, že většinou v domě či v bytě nežijeme sami a bohužel většina členů domácnosti při oznámení, že chci chovat hada, řekne rezolutní „NE“, a to i přes to, že k tomu nemá nikdo relevantní důvod a není schopen vysvětlit, proč si hada nepřeje. Bohužel je k tomu vedou nejrůznější neopodstatněné mýty, které kolem tak úžasných a fascinujících zvířat, jako jsou hadi, existují.

Většina spolubydlících vám řekne „no fuj, hada, ty ses zbláznil, vždyť je slizký, nebezpečný, škaredý..." a podobné naučené a zažité představy, které má mnoho lidí pevně v sobě zakódované.

Pokud již máte svoji vlastní rodinu, tedy manželku, manžela a děti, bude možná přesvědčování o něco jednodušší, protože budete moci partnerovi vysvětlit svůj požadavek na chov hada a uklidnit ho, že opravdu žádné nebezpečí nehrozí. Nicméně zde bych rád podotknul, že asi jako u každého zvířete, které si hodláte pořídit, i u hadů platí, že byste se na tom, zda si hada pořídit, či nikoliv, měli dohodnout zejména s partnerem, manželkou či manželem. Samozřejmě nemyslím teď dohodu typu „já ho chci a hotovo". A tak dlouho budete naléhat, až partner povolí. Doporučuji opravdu, jak jsem psal u každého zvířete, abyste se na tom shodli oba, že ho chcete. Zde budete mít spousty prostoru ukázat, jaké máte přesvědčovací metody.

Dostávám velmi mnoho dotazů od náctiletých zájemců o chov hadů, jak přesvědčit zejména svoje rodiče, aby jim chov hada doma povolili. Jak je přesvědčit o tom, že nehrozí žádné nebezpečí a podobně. Někdy se podaří rodiče přesvědčit, a to i tím způsobem, že mi rodiče sami píší nebo sami zavolají a poté povolí a hada si pořídí, ale jsou i takové případy, a není jich stále málo, kdy rodiče tvrdošíjně trvají na svém a o nebezpečnosti hada nehodlají se svým dítětem vůbec diskutovat. Jejich „NE“ je konečné. Nesouhlas rodičů je většinou dán neznalostí a nejrůznějšími fobiemi a mýty, které mají lidé v sobě neodůvodněně zakořeněné.

Důležitým faktem, když začneme uvažovat o tom, že si pořídíme domů hada, je také položit si sám sobě otázku, proč vlastně hada chci.

Je třeba si uvědomit, že se nejedná o rozhodnutí na pár měsíců, ale na několik let. Hadi patří mezi dlouhověká zvířata a běžně chovaní hadi (například užovka červená) se dožívají vysokého věku. Není výjimečné, když se užovka dožije i 20 let. S tímto faktem je třeba hned v začátku počítat. Hada nelze jen tak někam odložit jako třeba psa do útulku.

Je velmi špatné rozhodnutí si pořizovat hada jen proto, že ho má kamarád a abych nezůstal pozadu, tak si ho pořídím také. Na rozdíl například od rybiček, které měl nebo má doma většina z nás, je třeba si k hadovi vytvořit určitý vztah a jeho pořízení by nemělo být jen momentální a neuvážené rozhodnutí. Mělo by se jednat o rozhodnutí promyšlené a rozvážné.

Na tomto místě by bylo možná vhodné si shrnout klady a zápory případného chovu hada. Pro někoho možná trochu překvapivě začnu zápory, už proto, že jich opravdu není tolik.

Mezi zápory, alespoň pro některé zejména začínající chovatele, je fakt, že se had nedá ochočit jako pes, že není na nějaké to mazlení jako třeba kočka. Zjednodušeně se dá říci, že had se nedá vychovat, vycvičit nebo jinak domestikovat. Jednoznačně všem říkám, že pokud chtějí nějaké zvíře na mazlení, tak hada rozhodně NE, raději ať si koupí psa nebo kočku. Dalším, a z mého pohledu posledním záporem je počáteční finanční investice, ale to je třeba u každého zvířete, které si domů pořizujete (u rybiček - akvárium s vybavením, u psa - bouda, obojek, vodítko, misky...). U hada je třeba koupit a vybavit terárium a koupit chovaného jedince. Více záporů u chovu hada neznám - nebudu se zde bavit o nesmyslných argumentech, jak jsou hadi nebezpeční, slizcí a podobně.

Pokud se začneme bavit o kladech chovu hadů, pro mnohé je v dnešní uspěchané době jednoznačně obrovským pozitivem časová nenáročnost. Občas čtu nějaké inzeráty, kde se píše „prodám hada i s teráriem z časových důvodů se o něho nestíhám starat". Nad takovými důvody se zkušenější chovatel, ale nejen ten, jen pousměje. Had je opravdu časově absolutně nenáročné zvíře. Pokud si pořídíte kvalitní terárium a zapojíte ho přes časové hodiny - tedy tak, aby se vám terárium samo v nastavený čas rozsvítilo a zhaslo, máte vyhráno. Potom bez jakýchkoliv starostí můžete v klidu odjet třeba na dovolenou, aniž byste se museli nějak strachovat o zdraví chovaného jedince.

Dalším kladem je fakt, že had nezapáchá, protože nemá žádné potní žlázy. Dobrá zpráva je také pro alergiky, kteří kvůli své alergii nemůžou mít doma nic, co má jakoukoliv srst. Had žádnou nemá, proto je i pro ně vhodným zvířetem. Dalším, pro mnohé neméně důležitým kladem jsou zanedbatelné finanční náklady na samotný chov. Jednoznačně se dá říci, že náklady například na chov psa jsou několikanásobně vyšší než na chov hada. Jsem přesvědčen, že i běžný chov rybiček je finančně náročnější. Osobně řadím mezi velké klady relaxaci s hadem. Když si třeba večer sednete doma do křesla či sedačky, vytáhnete hada z terária a necháte si ho jen tak volně prolézat mezi prsty, sami zjistíte, že je to velmi příjemná relaxace. Musí si to ale každý vyzkoušet sám, protože, když to takhle řeknu já jako zkušený chovatel, mnozí namítnou, že jsem blázen, případně fanatik. Věřte, že to opravdu nejsem - i když posuzovat to musí jiní. Takže se dá použít známe rčení, kdo nevyzkoušel - neuvěří". Již jsme se tedy rozhodli, že si hada pořídíme. Ujasnili jsme si, proč si ho chceme pořídit. Víme, že nechceme hada jen z důvodu, že to má nějaký kamarád, nebo snad, že je to moderní a podobně. Jednoznačně jsme sami přesvědčeni, že si pořídíme hada, protože nás had zajímá, baví nás, fascinuje - prostě a jednoduše víme, že ho chceme.

Než začneme pořizovat a investovat finanční prostředky do terária, je nutné si uvědomit všechny další náležitosti, které chov hada obnáší.

Nikdy není dobré se jen nadchnout pro chov jakéhokoliv zvířete a nevidět druhou stranu daného chovu, různá úskalí a specifika.

Protože jsme se již pro chov hada rozhodli, je zcela zřejmé, že kladů jsme si našli hodně. Víme, že je had časově nenáročný, klidně můžeme odjet na 14 dní na dovolenou a není nutné, abychom někoho žádali, aby se nám o našeho miláčka staral. Mimochodem, už vidím souseda, nebo častěji sousedku, které oznámíte, že odjíždíte na dovolenou a že byste potřebovali, aby se vám starala o hada. Málokterá sousedka by byla tomuto nakloněna a ochotna. Mám dojem, že by si asi poklepala na čelo a jednoznačně by odmítla, možná by i svůj byt izolovala, kdyby se náhodou stalo, že by ten „šílený a nebezpečný" had mohl utéct... Již víme, že samotný chov není nijak finančně náročný a že měsíční náklady na chov našeho nového člena rodiny se budou pohybovat řádově jen v korunách a nijak výrazně do našeho rodinného rozpočtu rozhodně nezasáhnou. Zjistili jsme, že se vůbec nic nestane, když si hada nějakou dobu vůbec nevšimneme. Na rozdíl od většiny jiných doma chovaných zvířat nemusíme myslet na nějaké časté a zásadní povinnosti kolem chovu. Již známe i pro někoho velmi důležitý klad, že had nemá klasickou srst a je tím pádem vhodný i do domácnosti, kde je někdo z rodiny alergický na nějakou tu srst zvířete. Had ani nijak nezapáchá, protože nemá žádné potní žlázy. Jediný zápach je cítit, když se po krmení vyprázdní.

Je však nutné si uvědomit i některé zápory. Mně osobně se velmi těžko píše o nějakých záporech a negacích, protože to, co mnozí, hlavně ze začínajících chovatelů, můžou považovat za zápor, já již považuji za absolutně normální a přirozené. Proto zápory, které zde uvedu, berte prosím jen takzvaně v uvozovkách, protože pro někoho z vás to může být zápor, přes který se nejste schopni přesunout dále, ale pro některé (a doufám, že pro většinu z vás) to bude jen banalita, o které se nebudou ani moc bavit.

V rámci objektivity se však pokusím nějaké zápory zde uvést, aby si každý mohl utvořit svůj vlastní názor, zda jsou pro něj při chovu důležité, či nikoliv.

Mezi zápory lze možná zařadit to, že po krmení logicky musí následovat i vyprázdnění. A jeho výsledek je třeba z terária odstranit. Na rozdíl od třeba psa nebo kočky, kteří svoji potřebu vykonají běžně v přírodě a nijak se to moc neřeší - i když by asi mělo, had svoji potřebu udělá v teráriu. A na tomto relativně malém prostoru je exkrement, nebo chcete-li nálož, vcelku vizuálně zřetelná. Na druhou stranu je asi vhodné podotknout, že had má tuhou moč, proto jeho vyprázdnění obsahuje dvě tuhé složky. Jednu strávenou potravu a druhou sněhově bílou - tuhou moč. Proto není problém ji vzít do papíru nebo sáčku a bez větších problémů z terária odstranit.

Za další zápor lze možná považovat absenci každodenního kontaktu a mazlení se. Had potřebuje klid, a to zejména po požití potravy. Osobně doporučuji po krmení nechat hada cca 3 dny v klidu, aby vše mohl v poklidu strávit. Vytahovat z terária a brát hada do rukou doporučuji asi dvakrát týdně, aby měl svůj klid. Je možné, že častým vytahováním z terária můžeme v hadovi vypěstovat nějaké obraně-agresivní sklony a podobně.

Pokud bychom si zde měli uvést nějaká rizika spojená s chovem hadů, tak mě opět toho mnoho nenapadá.

Pokud však nesprávně odhadneme své možnosti a pořídíme si hada jiného, než jakého bychom zvládli, a který by nám takzvaně přerostl přes hlavu, může nastat problém. Vždy je tedy třeba uvažovat, jak bude had velký v dospělosti. V případě, že jsme úplní začátečníci a nikdy jsme hada neměli, a přesto zvolíme například nějakého mohutného hada, může nastat období, kdy z něj budeme mít přehnaný respekt, který se velmi často může změnit až ve strach z daného jedince. Ten ve většině případů končívá tím, že se snažíme za každou cenu hada zbavit.

Dalším neméně podstatným rizikem, zejména v začátcích, je útěk hada. Rozhodně byste nebyli ani první, ani poslední, komu by had utekl. Potom je otázkou, jak je velký, jak je starý, kde ho máte umístěného, kdy zjistíte, že vám utekl a podobně. Toto všechno má nemalý vliv na rychlé znovunalezení vašeho miláčka. Je logické, že větší a tím i starší hadi se budou hledat jednodušeji. Naopak mladí hadi se budou hledat velmi obtížně. Těm, co se to již stalo, mně jistě dají za pravdu. Samozřejmě ani já nejsem výjimkou a útěk hada se uskutečnil i u mě. Pochopitelně mojí chybou a vlastní nepozorností jsem špatně dovřel krabice, kde jsem měl čerstvě narozené užovky červené, které jsem rozkrmoval.

Bylo jich asi 30 kusů. Pochopitelně malí hadíci okamžitě vytušili možnost útěku a za pár okamžiků byli pryč. Když to zjistila manželka, oznámila mi, že se stěhuje. Nakonec jsem všechny hady našel, i když nutno podotknout, že jsem musel v pokoji přerovnat naprosto všechno a nezůstal tam kámen na kameni. Manželka nakonec zůstala doma a nikam se nestěhovala.