Okrasné kachničky, husičky a jejich chov

Pod pojmem exotičtí či okrasní ptáci si většina lidí představí papoušky, možná také kanáry, drobné astrildovité pěvce jako jsou chůvičky nebo zebřičky a nanejvýš vzácné majny, loskutáky či tropické pěnkavy. Při tom zvláště chovatelé z venkova, kteří nemají problém s prostorem, mají výběr ptáků vhodných pro chov mnohem širší. K nejzajímavějším určitě patří chov cizokrajných vodních ptáků z řádu vrubozobí.

Do řádu vrubozobí (Anseriformes) patří kachny a kachničky, husy a husička a také labutě. Kolem 160 druhů nalezneme na všech kontinentech a mnoho z nich je skutečnou okrasou zahradních rybníčků a chloubou chovatelů. Najdeme mezi nimi drobné kachničky s hmotností pár dekagramů, ale i několikakilogramové husy a labutě. Spojuje je řada anatomických a morfologických znaků a také láska k vodnímu prostředí. Až na výjimky obývají v přírodě vodní a mokřadní biotopy, na vodě nebo v její blízkosti vyvádějí mláďata a hledají potravu. 

Na to nesmí žádný začínající chovatel zapomínat, a pokud si chce nějaké kachničky pořídit, měl by v první řadě zbudovat alespoň malou vodní plochu pokud možno s vyřešenou výměnou či filtrací vody. Nemusí hned na začátku stavět rybník či jezero, postačí někdy plastové zahradní jezírko, které lze koupit v každém specializovaném obchodě, případně upravit terén a prohlubeň vyložit pevnou fólií, která se k tomuto účelu prodává. Protože kachny a jejich příbuzní vodu velmi rychle, obvykle během několika hodin, velmi zašpiní, důležité je zajistit její pravidelnou výměnu.  Někdy ji musíme odstranit čerpadlem, jindy zabudujeme do dna vypouštěcí ventil, který vše usnadní. Filtry bývají velmi drahé.

Ve výhodě – alespoň co se vody týká – bude ten chovatel, jehož pozemek leží v dosahu nějakého vodního zdroje (potoka, říčky), nebo jehož pozemkem potok dokonce protéká. Pak stačí na potoce upravit jezírko, zajistit, aby ptáci po potoce nemohli uniknout, a je vyhráno. Voda bude trvale čerstvá a čistá. Po tekoucích vodách ovšem do chovu můžou proniknout predátoři, například norci američtí uniklí z farem, a ti dovedou během pár hodin celý chov zlikvidovat. Obdobný nebezpečím jsou lišky, pronikající v noci i do měst, nebo třeba kuny. Paseku udělá i pes ze sousedství. Protože je důležité chov vodních ptáků dobře zabezpečit. Minimem je alespoň metr vysoké oplocení (s podezdívkou 30–50 cm hlubokou) s elektrickým ohradníkem, pomoci může psí hlídač pohybující se vně oplocení. Ideálem potom je poměrně nákladné zasíťování celého chovatelského zařízení – vytvoření jakési velké voliéry s vodní plochou uprostřed.

Místo pro chov vrubozobých by mělo být dobře zatravněné a rozlehlé, malé plochy ptáci záhy zdevastují. Tráva je navíc doplňkem potravy mnoha druhů. Mnoho druhů je velmi otužilých a za určitých podmínek jim nedělá problémy ani naše klima, ovšem přesto je důležité zbudovat zákryty nebo zimoviště, kam se budou moci schovat při dešti, sněžení a silném větru. Citlivější druhy je vhodné zimovat v temperovaném zimovišti nebo alespoň zateplené jednoduché stavbě. Na dno zde dáme dostatečnou vrstvu sena nebo slámy, kterou musíme udržovat suchou.

Vrubozobí hnízdí buď v dutinách, nebo si staví hnízda na zemi. Tomu je nutné přizpůsobit chovné zařízení. Budky stavíme na podstavce a snadný příchod ke vstupnímu otvoru tvoří lávka (proti úniku se chovají na zahradách tzv. křídlovaní ptáci, tedy neschopní letu) a mohou být jak kmenové, tak prkenné.  Pro druhy hnízdící na zemi je vhodné připravit velké drny silnolistých pevných rostlin, případně jednoduché rákosové stříšky.

Vrubozubé ptáky vybíráme s rozmyslem a jejich počet by měl vždy odpovídat velikosti vodní plochy i okolní oplocené zelené plochy. Méně bývá více, protože pokud počet ptáků přeženeme, celá zahrada se promění v páchnoucí bahniště. Na internetu, ve specializovaných časopisech či na některých ptačích burzách lze sehnat mnoho druhů, důležité je získat od prodávajícího maximum informací o způsobu chovu a potravě vybraných ptáků.  Některé druhy lze chovat jen v párech, protože jsou agresivní, u jiných můžeme umístit i více jedinců jednoho druhu společně.

Vrubozobé krmíme speciálními granulovanými směsmi, které se prodávají, a na doplnění obilím. Základem jsou pšenice a v zimě i kukuřici, doplňkem ječmen, žito, oves a proso. Specielní granule obsahují všechny nepostradatelné živiny pro potřebu ptáků. Tyto směsi se prodávají v mnoha typech od mnoha našich i zahraničních výrobců. Jejich složení se liší v době hnízdění a ve zbylé (klidové) části roku. Významnou složkou potravy vodního je tráva a zelenina, nezbytné zvláště pro labutě, husy a husice. V zimě se doplňuje strouhaná mrkev, řepa, brambory a „zelené“, např. čínské zelí, salát, listy kedlubny, květáku, apod. Jedinečným doplňkem potravy je pampeliška, ptačinec a hlavně okřehek, který roste na rybnících a je výbornou potravou hlavně pro kachňata.  Pokud není rybníček průtočný, do samostatné misky na krmišti dáváme pitnou vodu, kde si kachny čvachtají potravu. Vodu zde měníme denně.