Aktuálně: 3 645 inzerátů214 441 diskuzních příspěvků18 317 uživatelů

Jak máme barevné králíky? Díl 1: úvod

Jak máme barevné králíky? Díl 1: úvod
280 8 minut čtení

Široké spektrum zbarvení u domácího králíka je jedním z důvodů značného rozšíření a obliby u chovatelů. Díky šlechtitelskému úsilí několika desítek generací chovatelů a dalších příznivců chovu domácího králíka máme desítky základních zbarvení, z nichž lze řadu kombinovat se barevnými znaky a také několika typy strakatostí. Účelem tohoto seriálu bude přiblížit chovatelům a zejména začínajícím příznivcům veškerá zbarvení králíků s grafickým znázorněním situací z praxe chovu a výstav. Do značné míry je spektrum zbarvení odrazem jedinečnosti zevnějšku plemene a často má veledůležitý význam při výběru plemene začínajícími chovateli.

U malého plemene dailenár je divoce zbarvená ohnivá barva srsti zcela charakteristickým – jediným možným – zbarvením. U malého plemene dailenár je divoce zbarvená ohnivá barva srsti zcela charakteristickým – jediným možným – zbarvením. Foto: MVDr. Vlastimil Šimek, Ph.D.

Zbarvení srsti je základní znak exteriéru králíka

Barva krycí srsti králíků a další znaky s ní úzce spjaté vždy představovaly výzvu pro chovatele domácích králíků. Za prvně zaznamenané barvy ušlechtilých králíků lze považovat spíše jednobarevné fenotypy (modrá, černá, potažmo albinotická zvířata) původně vyštěpení z divoce zbarvených jedinců. Nicméně dle dobových zdrojů – např. z obrazů umístěných ve sbírkách hradů a zámků lze zaznamenat i různě strakaté jedinci. Šlechtění ušlechtilých forem králíků v prostředí současné střední Evropy lze zasadit zhruba od začátku 19. století. Předtím se sice barevné formy u králíky podle všeho občasně vyskytovaly, avšak jim nebyl přikládám zvláštní význam a šlechtění vůbec. O vnímání králíka jakožto kulturního malého domácího zvířete s hospodářským významem lze hovořit zejména až od poloviny 19. století; na většině území současného tuzemska pak asi až od dvacet, třicet let později. S tím jsou spojeny i snahy o vytváření prvních standardů (vzorníků) plemen králíků, které se v našem prostředí objevují až v první dekádě 20. století. 

Střední rexi jsou uznáni ve více zbarveních – zde v rhönském barevném rázu. Střední rexi jsou uznáni ve více zbarveních – zde v rhönském barevném rázu. Foto: MVDr. Vlastimil Šimek, Ph.D.

Jedno anebo více zbarvení u plemene?

Z pohledu základního zootechnického členění máme u domácího králíka dvě možnosti, jakým lze pochopit konkrétní zbarvení jednoho dotyčného plemene. Konkrétní zbarvení srsti může být:

  • charakteristickým a unikátním znakem vybraného plemene, anebo
  • jedním z více uznaných barevných rázů (variet) vybraného plemene.

První varianta má historický podtext a je spjata se šlechtěním prvních plemen králíků. U této skupiny se jedná o plemena, která jsou ve své hmotnostní kategorii svým zbarvením jedinečná a unikátní. Tedy, že toto plemeno má pouze možnost jedné (jediné) barvy srsti. Mezi tato plemena patří např. moravský modrý, havana, český luštič, novozélandský červený, kastorex apod. V některých případech se název zbarvení promítá i do názvu plemene – např. český červený, zatímco jindy se to odrazit nemusí – např. aljaška.

Druhá možnost je častější u spíše později vyšlechtěných plemen. U takových plemen je charakteristickým plemenným znakem něco jiného než barva srsti, např. postavení uší, délka a struktura srsti, tělesné proporce apod. Jedná se tedy např. o belgického obra, kalifornského, zakrslého berana, zakrslého, rexe, angory apod. Řada z těchto plemen má uznán maximální možný počet barevných rázů (např. rexi, zakrslí apod.), zatímco u spíše tradičnějších plemen je to jen několik rázů, které se chovají a byly zaznamenány (např. český strakáč, ruský apod.).

Mezi barvy se znaky patří i tříslové zbarvení. Mezi barvy se znaky patří i tříslové zbarvení. Foto: MVDr. Vlastimil Šimek, Ph.D.

Členění zbarvení

V rámci segmentace a správného popisu zbarvení u čistokrevných plemen králíků je základní normou platný Vzorník plemen králíků 2020. Tento obsáhle sjednocuje popis jednotlivých zbarvení a vychází se z něj při posuzování králíků na výstavách v České republice. Z praktického hlediska chovu a vystavování králíků a s přihlédnutím ke genetice zbarvení u králíků a šlechtitelské náročnosti, se vlastní typy zbarvení u plemen králíků člení do tří tzv. Oddílů. Jednotlivé typy zbarvení nesou v příslušném oddíle kodové označení s číslem.

Oddíl A – tzv. základní barvy (zbarvení A1-A22)

Tato sekce obsahuje celozbarvené rázy. Jsou to zbarvení u velké části plemen. Zahrnuje zbarvení s jednolitým odstínem po celém těle a dále tzv. aguti zbarvení s divokým faktorem.

Divoce zbarvený ráz je původním rázem. U plemene francouzský beran je jedním z mnoha uznaných barevných rázů. Divoce zbarvený ráz je původním rázem. U plemene francouzský beran je jedním z mnoha uznaných barevných rázů. Foto: MVDr. Vlastimil Šimek, Ph.D.

Označení    Název    Pozn.
A1    bílý červenooký    
A2    bílý modrooký    
A3    bílý hnědooký    
A4    slonovinový červenooký    pouze saténová plemena
A5    slonovinový modrooký    pouze saténová plemena
A6    slonovinový hnědooký    pouze saténová plemena
A7    divoce zbarvený    
A8    divoce zbarvený ohnivý    
A9    železitý    
A10    divoce modrý    
A11    divoce havanovitý    
A12    černý    
A13    modrý    
A14    havanovitý    
A15    marburský    
A16    rys    
A17    žlutý    
A18    červený    
A19    činčilový    
A20    činčilový modrý    
A21    černopesíkatý    
A22    oranžový    pouze u rexů

Oddíl B – tzv. barvy se znaky (zbarvení B1-B42)

U těchto zbarvení není jednolitá barva po celém těle, často je odstín na určité části je sytější než na jiné části těla, či je to střídání dvou kontrastních barev, anebo je zbarvení doplněno dodatečným znakem, který navenek působí odstínové odstupňování.

Označení    Název
B1    durynský
B2    izabelový
B3    sallander
B4    luštič
B5    zemplínský
B6    pastelový
B7    bílopesíkatý černý
B8    bílopesíkatý modrý
B9    bílopesíkatý havanovitý
B10    bílopesíkatý marburský
B11    tříslový černý
B12    tříslový modrý
B13    tříslový havanovitý
B14    tříslový marburský
B15    vydří černý
B16    vydří modrý
B17    vydří havanovitý
B18    vydří marburský
B19    kuní hnědý
B20    kuní modrý
B21    kuní bílopesíkatý hnědý
B22    kuní bílopesíkatý modrý
B23    siamský žlutý
B24    siamský modrý
B25    ruský černý
B26    ruský modrý
B27    ruský havanovitý
B28    rhönský
B29    japonský černý
B30    japonský modrý
B31    japonský havanovitý
B32    japonský marburský
B33    japonský bílo-černý
B34    japonský bílo-modrý
B35    japonský bílo-havanovitý
B36    japonský bílo-marburský
B37    stříbřitý divoce zbarvený
B38    stříbřitý černý
B39    stříbřitý modrý
B40    stříbřitý havanovitý
B41    stříbřitý žlutý
B42    stříbřitý světlý
 

Oddíl C – tzv. strakatosti (zbarvení C1-C6)

Strakatosti jsou typické tím, že je vždy zastoupena bílá podkladová barva a na ní jsou kresebné znaky, jejichž rozmístění je geneticky podloženo konkrétním druhem strakatosti.

Strakatost je charakteristická bílou podkladovou barvou a ostře ohraničenými barevnými kresebnými znaky na specifických částech těla. Strakatost je charakteristická bílou podkladovou barvou a ostře ohraničenými barevnými kresebnými znaky na specifických částech těla. Foto: MVDr. Vlastimil Šimek, Ph.D.

Označení    Název    Genetika
C1    Kresba českého strakáče    Anglická strakatost (Kk)
C2    Kresba anglického strakáče    
C3    Kresba dalmatinská    
C4    Kresba plášťová    
C5    Kresba holandská    Holandská strakatost (ss)
C6    Kresba hototská    Anglická + holandská strakatost (Kk ss)

V následujícím díle bude započato s popisem divokého zbarvení, a rovněž výskytem u konkrétních plemen králíků, s fotografickým doprovodem předností a vad těchto zbarvení.

1
Podělte se s námi o názor na tento článek →

MVDr. Vlastimil Šimek, Ph.D.

Autorem od: 19.06.2024

Podobné články

Může vás také zajímat