Činčila vlnatá (Chinchilla lanigera)

Patří k nejkrásnějším a nejroztomilejším hlodavcům vůbec. Jak je možné, že se nimi v domácnostech setkáváme poměrně vzácně? Odpověď je jednoduchá - lidé se jich tak trochu bojí. Říká a píše se o nich totiž, že jsou choulostivé, náročné na potravu nebo náchylné k nemocem. Zkrátka, že se nehodí pro každého.

Chovat doma činčilu klade totiž největší nároky na chovatele, na jeho disciplinovanost. Základem je totiž střídmost. Kdo by jim jejich chudý jídelníček chtěl za každou cenu vylepšovat, udělal by více škody, než užitku. Celých 95 procent úhynů je totiž u činčil zaviněno poruchami zažívacího ústrojí.

Vydejme se na chvilku vysoko do jihoamerických And. Sucho, pusto a větrno, žádná voda, žádná svěží zeleň. Zdá se skoro neuvěřitelné, že v takové pustině by mohla žít nějaká zvířata. A přece tomu tak je. Toto nehostinné prostředí je domovem jihoamerických činčil, které se skrývají ve skalních rozsedlinách, nebo si trpělivě kutají cestičky a tunely mezi jednotlivými kaktusy a sukulenty. Rostliny jim poskytují potřebnou ochranu a zároveň jsou pro ně zdrojem potravy, vody i potřebných živin. Pokud je žízeň nepřejde, mohou ji dohasit olizováním kapiček ranní rosy. Chudý jídelníček si tu a tam obohacují okusováním suchých travin a keřů. Jen vzácně se dostanou k jejich přece jen šťavnatějším plodům, protože kaktusy jsou kryté dlouhými ostrými trny. Strava je zde chudá a je jí málo, avšak poskytuje dostatek vlákniny.

Pozor na správnou výživu

Tohle všechno by měl vědět a znát každý chovatel, který se rozhodne pro činčily. Pak by ho možná přešla chuť těmto roztomilým tvorečkům podstrojovat. Šťavnaté ovoce a zelenina, lískové, vlašské či jakékoli jiné oříšky, olejnatá semena, nebo dokonce sladké sušenky, pečivo nebo náruče šťavnaté trávy - to všechno jsou věci, které činčilám sice chutnají a rychle si na ně zvyknou, ale také jim mohou hodně uškodit.

Jak má tedy vypadat správný činčilí jídelníček? Především musí být ryze vegetariánský. Činčily nepatří k těm druhům hlodavců, kterým bychom měli podávat jakékoliv živočišné bílkoviny. Absolutně nevhodné to je dokonce i v době odchovu mladých a týká se to nejen masa, ale i mléka, tvarohu a dalších mléčných výrobků.

Základ jejich jídelníčku tvoří dobré seno. Právě podle toho, že příjemně voní, poznáte, že je seno kvalitní a nezkažené. A také že není počurané od myší nebo potkanů ani napadené plísní. Seno by měla mít činčila k dispozici trvale, nejlépe umístěné v jesličkách, aby si ho neznečišťovala. Denně ho pak doplňujeme speciálními granulemi pro činčily, které obsahují nejen sušené trávy a obilí, ale také potřebné vitaminy a minerální látky.

Výslovně upozorňujeme, že je zapotřebí kupovat skutečně a výhradně jen krmiva osvědčených značek určené pro činčily. Granule a pelety pro králíky sice většina činčil ochotně přijímá, ale dlouhodobě jim mohou uškodit, protože svým složením neodpovídají jejich specifickým potřebám.

K tomu můžeme, ale jen občas, přidat směs obilí sestávající z pšenice, ovsa, kukuřice, prosa, případně i otrub a lněného semínka. A tím to končí.

Když budete chtít své činčilce život přece jen trochu osladit, můžete tak učinit  maximálně tím, že jí dáte kousek sušeného jablíčka, hrozinku, sušený šípek, lístek pampelišky...

Ačkoliv činčily žijí ve velmi suchých oblastech, vodu potřebují a vědí, kde ji najít. Poskytnout jim ji musíme i my doma, a to nejlépe v napáječce umístěné vně klece. Obyčejnou misku záhy převrhnou nebo znečistí. Voda by měla být ideálně převařená (třeba vychlazená voda z konvice, kde zbyla po přípravě čaje) a denně čerstvá.

Život začíná večer

Činčily jako soumračná a noční zvířata ožívají navečer. Pokud jim pravidelně každý den v přibližně stejnou dobu budeme nabízet z ruky oblíbený pamlsek, velmi rychle si na to zvyknou, ve stanovenou dobu už budou čekat u dvířek a budou se vám dobývat na ruku. Také při výběhu na volno, který byste svým činčilám měli dopřávat pravidelně, zvířátka snadno nalákáte k sobě nebo k návratu do klece, když jim nabídnete jejich oblíbený spartánský pamlsek.

Kromě pečlivě volené potravy činčila potřebuje poměrně velkou klec: nejméně jeden metr krychlový na jeden pár, přičemž platí, že čím vyšší, tím lepší. Činčily rády a dobře šplhají a tuto možnost bychom jim měli poskytnout i v zajetí. V jejich kleci musí být u stěn umístěno několik vodorovných prkének jako odpočívadla a uprostřed nejlépe rozvětvený přírodní kmen, po kterém se zvířata budou moci prohánět dle libosti. Na zem umístíme dřevěnou boudičku na spaní i případný odchov mladých.

Činčily pocházejí z oblastí s nízkou vlhkostí vzduchu. Proto jim nesvědčí držení v uzavřených skleněných nádržích. Naopak: potřebují vzdušné klece stojící v dobře a často větrané místnosti, kde vládne pokojová teplota. Proto se jim dobře dařívá v panelácích.

Koupání v písku

Činčily nutně potřebují písečnou koupel, kterou bychom jim měli dopřávat každodenně. Zvláštní "koupání", při němž činčila v písku slastně rotuje kolem své osy, neslouží jen k udržení dobré kvality srsti, ale i k pro odbourávání stresu a pro udržení zdraví. Písečná koupel představuje pro většinu činčil také velkou zábavu.

Pozor! Rozhodně nestačí běžný písek, který nahrabeme někde na stavbě nebo pískovišti. Nevhodný je také písek pro ptáky nabízený v zooprodejnách. Tyto písky mívají velká zrna a ostré hrany, které dokážou na dlouhou dobu polámat a poničit konečky činčilích jemných chloupků. Nevhodným pískem se mohou také přenášet parazité. Proto zásadně kupujeme speciální písek pro činčily, který je k dostání v každé zooprodejně. Není úplně levný, ale vydrží vám dlouho. Koupel totiž nasypete do vhodné skleněné nebo plastové nádobky (velké cca 15 x 15 cm), kterou dáte svým chovancům do klece vždy jen jednou denně na chvíli a pod dozorem. Zaručujeme vám, že se při tom budete královsky bavit!

Takže je činčila skutečně náročná? Když odhlédneme od nezbytných investic, pojících se s pořízením a vybavením klece a pravidelného nákupu sena, granulí a písku, máme za to, že nijak zvlášť. Spíše naopak. Nevyžaduje pravidelné čištění klece několikrát za týden (na rozdíl od jiných hlodavců). Její příbytek vůbec nezapáchá, protože jen minimálně močí a nekonzumuje potravu, která by rychle podléhala zkáze. Její krmení nepodléhá sezonním výkyvům, není nutno v zimě kupovat drahé ovoce ani vymýšlet, jak nahradit nedostatek čerstvé trávy. Jedinou podmínkou je, abyste vy jako její opatrovníci zůstali přísní a důslední a nedopřávali své chovance to, co by jí mohlo ublížit. Ani když má tak roztomilý kukuč…

Činčilí mládě