Francouzský buldoček
Prapůvodem pochází z Anglie, tak proč je „francouzský"? V kohoutku dosahuje sotva třiceti centimetrů, proč je tedy řazen mezi dogy, respektive molossoidní psy? A proč má uši nahoru, když všem dogovitým plemenům visí dolů?
Francouzský Angličan, nebo anglický Francouz?
Ačkoliv do své dnešní podoby a k mezinárodnímu uznání byl nade vší pochybnost doveden ve Francii, pravděpodobně k tomu došlo na základě anglických miniaturních buldoků, takzvaných toy buldoků. Ti se do Francie měli dostat ve 2. polovině 19. století, když se tam z některých oblastí stěhovali angličtí tkalci, kteří v důsledku průmyslové revoluce a zavádění strojů do výroby přišli o práci. Zde byl podle všeho křížen s nejrůznějšími psy včetně teriérů a právě někteří z nich mají být důvodem kuriózních „netopýřích" uší francouzského buldočka, tak odlišných od klasických malých růžovitých uší anglických buldoků.
Ze psa chudých lidí pařížských předměstí, tkalců a řemeslníků, se však - údajně přes „zprostředkovatelky" z řad pařížských lehkých děv - dostal i do vyšších kruhů a dokázal tam zabodovat tak, že se mu otevřely dveře i do těch nejvyšších sfér. Trvalo však ještě poměrně dlouho, než se sice všeobecně oblíbený, ale zpočátku oficiální francouzskou kynologií posměšně přezíraný buldoček dokázal definitivně prosadit.
Konečně byl na přelomu století uznán jako samostatné plemeno a rozletěl se do celého světa včetně zámoří. Jen s přijetím v zemi svých prapředků v Anglii měl ještě nějakou dobu problémy. Angličané se totiž nemohli smířit s tím, že by nějaký buldok mohl být jiného původu než anglického. Vedly se ostré spory a kampaně, odpor novému plemeni zpočátku kladli i chovatelé původních anglických miniaturních buldoků. Kvalita se však nakonec prosadila sama a poslední bašta byla zdolána.
V roce 1905 byl francouzský buldoček konečně uznán i anglickým Kennel Clubem a rozletěl se do celého světa, který ho miluje dodnes.
Komik v těle bojovníka
Má proč. Francouzský buldoček je po mnoha stránkách jedinečné plemeno. Má sice silnou, svalnatou, podsaditou postavu připomínající, že mezi jeho předky byli i bojoví psi, ale jediný pohled do komického plochého obličeje korunovaného velkýma netopýříma ušima vás přesvědčí, že s jeho nebezpečností to nebude tak zlé. Pohled jeho dojemných kulatých očí je odzbrojující, radostné vlnění celého těla neodolatelné.
Francouzský buldoček je velký mazel, pes milující lidi a děti zvlášť. Má vysoký práh bolestivosti, takže od nich trpělivě snáší i to, co by jiný pes nevydržel.
Bývá vstřícný, otevřený, komický, zábavný a překvapivě aktivní. Bez dlouhých procházek se sice obejde (i když je s výjimkou velkých letních veder dobře zvládne), přesto ho nelze označit za lenivého pecivála. Je to aktivní pes, kterého je všude plno, u všeho chce být a k smrti rád si hraje.
Nervnost, hysteričnost či dokonce bojácnost některých malých společenských psíků mu je cizí. Je to pohodář, rozšafa jistý si sám sebou, který miluje dobré jídlo a pohodlí. Když je zapotřebí, zafunguje jako hlídač, i ubránit se umí proti přílišným dotěrům, ale spory většinou nevyhledává a řeší je, jen když už není vyhnutí.
Zároveň však je inteligentní a učenlivý, schopný zapojit se do mnoha překvapivých aktivit. V poslední době to dokazují ti milovníci francouzských buldočků, kteří pro své svěřence pravidelně pořádají coursingy, tedy jakési terénní dostihy.
Daň za neobvyklý vzhled
Už jsme nakousli, že francouzský buldoček, jako ostatně všechna krátkolebá plemena, špatně snáší horka. Tehdy mívá problémy s dýcháním, snadno se přehřeje, a nemusí to být ani v rozpáleném autě. Za teplých letních dnů mu proto majitel musí dopřát klid, odpočinek ve stínu a jen minimum vycházek ráno a večer. Cestování bez klimatizace se za horka nedoporučuje vůbec. Dalším průvodním znakem je noční chrápání, ovšem na ně si většina majitelů rychle zvykne.
A konečně nemalým problémem je rozmnožování. Oproti minulosti se stále více buldočků rodí císařským řezem. U zvířat s velkou hlavou a s krátkou hlavou, tolik žádaných na výstavách, jsou problémy téměř naprogramovány, takže stále více chovatelů volí cestu preventivního císařského řezu, podobně jako tomu je už delší dobu u buldoků anglických. To však určitě není cesta, kterou by se mělo nějaké plemeno trvale ubírat. Zodpovědní lidé by se měli zamyslet nad tím, zda by neměli trochu slevit z požadavků na vzhled a raději přitvrdit, co se zdraví a životaschopnosti plemen týče.
Která barva je správná?
Buldočci u nás bývali tradičně jen černožíhaní a černobílí, takzvaní strakoši. Poměrně nedávno, v roce 1994, pak byla za právoplatnou uznána i barva plavá (tzv. fawn), do té doby rozšířená a uznávaná jen v anglosaských zemích, zvláště v USA. Přípustné jsou všechny odstíny plavé barvy od červené až po barvu bílé kávy. Úplně bílí psi se přiřazují k barvě plavé žíhané s převládající strakatostí.
Miláček celebrit
Francouzského buldočka si oblíbily mnohé celebrity. Někdejší pes pařížské chudiny pronikl do vyšší společnosti. Zlom způsobil anglický král Eduarda VII., proslulý arbiter elegantiarum, když po Champs Elysées projel kočárem s buldočkem po boku. Na svých obrazech znázorňujících společenský život Paříže ho zachytili i světoznámí malíři Edgar Degas či Henri Toulouse - Lautrec.
Smrt na Titaniku
Vcelku věrohodné prameny hovoří o tom, že jediným zvířetem, které prokazatelně přišlo o život při zkáze Titaniku, byl právě francouzský buldoček. Dochovala se totiž žádost majitele, který se za něj v roce 1912 na příslušné lodní společnosti dožadoval odškodnění ve výši 1500 dolarů.
Při narkóze pozor!
Francouzský buldoček coby brachycefalické čili krátkolebé plemeno bývá citlivější na narkózu. Případy, kdy došlo k předávkování při uspávání nezkušeným veterinářem s fatálními následky, nejsou bohužel nijak vzácné. Proto je vždy vhodné obrátit se s francouzským buldočkem tam, kde už s tímto plemenem mají zkušenosti.
