Maďarská plemena psů 2. část – Pumi, Mudi, Kuvasz, ohař, chrt

LeS LeS 15.10.2026, 13:00

144 10 minut čtení

Pumi - do práce jako drak

Typická perla, jež se skrývá uvnitř. Není tak atraktivní a na první pohled výjimečný jako puli nebo komondor, kteří na sebe mezi maďarskými plemeny většinou strhávají pozornost. Po pravdě řečeno by mu většina lidí na ulici věnovala sotva letmý pohled s tím, že jde o nějakého voříška. Přesto právě nenápadný pumi je ze všech maďarských plemen nejvšestrannější a nejschopnější. Standard ho definuje jako „teriérům podobného domácího psa“. Má sice společné předky s pulim, od něhož se de facto oddělil až kolem roku 1900, v jeho krvi však koluje také krev německých špiců, teriérů a francouzských ovčáckých psů. Vznikla podivuhodná směsice s překvapivě skvělými pracovními vlastnostmi. Pumi je neuvěřitelně nabitý energií, není schopen ani chvíli setrvat v klidu, do práce je doslova jako drak, jeho bdělé pozornosti nikdo a nic neujde. Bývá hlasitý, disponuje širokou škálou mimických projevů. Do dnešních dní byste se s ním mohli setkat, jak s obrovským nasazením pracuje u stád - ale také kdekoliv jinde. Vzpomínám si, že když jsme před lety na světové výstavě v Bernu poprvé na vlastní oči spatřili závody ve flyballu, pro novou disciplínu si nás definitivně získal právě pumi pracující s tak neuvěřitelným zápalem, že diváky v hale zvedal ze židlí.

Puli bývá označován za ideálního venkovského psa: je nenáročný, přizpůsobivý, přitom dokonalý hlídač a hubitel hlodavců, který má navíc v krvi vztah k domácím zvířatům. Byl už odchován i u nás, zatím se však moc nerozšířil. Škoda že většina lidí o jeho existenci neví, nebo se nechá odradit jeho „obyčejným“ vzhledem. Leckterý zájemce o aktivní provozování psích sportů by možná byl překvapen, co všechno pumi dokáže!

Pumi v kostce

Původní určení: Honácký pes.
Kohoutková výška: U psů 41 až 47 cm, ideální 43 až 45 cm, u fen 38 až 44 cm, ideální 40 až 42 cm.
Hmotnost: Psi 10 až 15 kg, ideální 12 až 13 kg. Feny 8 až 13 kg, ideální hmotnost 10 až 11 kg.
Zbarvení: Nejčastěji šedé v různých odstínech (barva je obecně při narození černá a postupně světlá na šedou), dále černé, plavé, červené, žluté, krémové zbarvená (žádoucí je černý nebo šedý nádech a vyjádřená maska).

Ples plemene Pumi

Mudi - třetí ovčák

Když se maďarští kynologové na přelomu 19. a 20. století snažili klasifikovat jednotlivá místní plemena, s jistým překvapením zjistili, že kromě už známého puliho a pumiho zde u stád pracuje ještě další ustálený ráz středně velkého ovčáckého a honáckého psa. Zatímco u prvních dvou nikdo nepochyboval o jejich asijském původu, mudi vykazoval jasné znaky evropských ovčáků (neosrstěná čenichová partie, vztyčené uši). Spontánně vznikl v 18. až 19. století pravděpodobně mísením maďarských pasteveckých a ovčáckých psů a německých špicovitých ovčáckých plemen. Zatímco maďarští pastevci o schopnostech a všestrannosti mudiho nikdy nepochybovali, mimo svou domovinu mudi velký ohlas nevyvolal. Dodnes patří celosvětově k nejvzácnějším plemenům, téměř všichni představitelé plemene žijí v Maďarsku, zčásti ještě neregistrovaní. I na největších výstavách se s ním setkáváme jen ojediněle. Přesto už byl odchován i u nás.

Uvidíme, zda na letošní evropské výstavě v Maďarsku bude konečně příležitost spatřit reprezentativní kolekci maďarských plemen včetně vzácného mudiho!

Mudi v kostce

Původní určení: Ovčácký a honácký pes.
Kohoutková výška: Asi 35 až 47 cm.
Hmotnost: 8 až 13 kg.
Zbarvení: Většinou černé, také však bílé, plavé, blue merle, popelavé( modré), hnědé, možno také stříkání, pruhování nebo skvrnitost.

Pes plemene Mudi

Kuvasz - bratr čuvače

Velký ušlechtilý sněhově bílý kuvasz v mnohém připomíná nám důvěrně známého slovenského čuvače. Liší se od něho především mírně zvlněnou srstí a tím, že je o něco větší. I on se na území dnešního Maďarska dostal s kočovnými kmeny a způsob využití má v mnohém společný s komondorem.

V minulosti býval používán především ke střežení stád proti dravé zvěři a zlodějům, za krále Matyáše Korvína však prý dokonce i k lovu! Alespoň tak to říká standard.
Tento nesporně krásný ušlechtilý pes dnes nachází uplatnění především jako hlídač, ale i společenský pes. I když je chován i u nás, zatím se nešíří, evidentně byl zatlačen podobným a u nás dávno zdomácnělým slovenským čuvačem. V cizině však o něj zájem je, lidé si ho dokonce někdy pořizují i jako společníka ve městech. Nejlépe mu ovšem je, když mu je svěřeno na hlídání rozlehlého „panství“, které bez jakéhokoli výcviku svědomitě a neúnavně střeží.

Kuvasz v kostce

Původní určení: Hlídání a ochrana stád
Kohoutková výška: Psi 71 až 76 cm, feny 66 až 70cm.
Hmotnost: Psi 48 až 62 kg, feny 37 až 50 kg.
Zbarvení: Bílé, případně slonovinové.

Pes plemene Kuvasz

Maďarský ohař - miláček davů

Ať se to zapřisáhlým myslivcům líbí, nebo ne, je tomu tak: maďarský krátkosrstý ohař dnes patří k módním psům, rozšířeným mezi nejširší veřejností. Skoro každému se ta elegantní ušlechtilá stvoření s něžným výrazem a zlatavou barvou líbí. Mnozí obdivovatelé neváhají a vyžly si pořizují i do městských bytů. Jak to dopadne? Kupodivu někdy docela dobře. Vyžla je totiž velmi inteligentní, učenlivá a tvárná, takže je schopna se přizpůsobit i životu ve velkoměstě. Majitele to ovšem stojí nemalé úsilí, protože potřebuje opravdu hodně volného pohybu bez vodítka, běh, plavání, aportování a vůbec co nejpestřejší aktivity. Bez nich to nejde.

Svým původem a základním určením je ovšem vyžla stále především loveckým psem. Na jedné straně je příbuzná s ostatními evropskými ohaři, na straně druhé byla ve své vlasti formována pravděpodobně i chrtovitými psy (hovoří se o „tureckém chrtovi“ i o sluze) a blíže nespecifikovaným „žlutým tureckým psem“. Ti jí zřejmě dali do vínku mimo jiné i její jedinečnou barvu.

Navzdory své kariéře miláčka davů maďarský ohař dodnes zůstává ceněným pracovním psem pro lov v poli, ve vodě i v lese. Je všestranný, temperamentní, má skvělý nos a výborně aportuje. Znám je svou schopností pracovat i ve velkém horku. Vyžaduje citlivé zacházení, pak je schopen excelentních výkonů.

Vysloveně pracovním psem stále zůstává maďarský ohař drátosrstý. Vyznačuje se nejen tvrdší srstí, která ho lépe chrání před poraněním a dovoluje mu pronikat i do neprostupných houštin a ledové vody, ale i celkově tvrdší konstitucí se silnějšími kostmi. I on je vyrovnaný, inteligentní a ochotný úzce spolupracovat s člověkem. Jeho charakteristickými vlastnostmi jsou zejména výrazný smysl pro stopu, pevné vystavování, vynikající vlohy pro přinášení a cílevědomé sledování stopy na vodě při velké ochotě k vodní práci. Mimo oblast praktické myslivosti se s ním téměř nesetkáváme.

Maďarský ohař krátko a drátosrstý v kostce

Původní určení: Hlídání a ochrana stád
Kohoutková výška: Psi 58 až 64 cm, feny 54 až 60 cm.
Typ srsti: a) krátkosrstý - krátká, hustá, pevná, tuhá
b) drátosrstý - drátovitá, přiléhavá, silná, hustá, odpuzující vodu, krycí srst dlouhá 2 až 3 cm
Zbarvení: Různé odstíny žemlové barvy.

Pes plemene Maďarský ohař

Transylvánský honič – „černý maďarský bígl“

Transylvánský nebo též sedmihradský honič tvoří mezi ostatními maďarskými plemeny do určité míry výjimku. Nepochází z maďarské pusty, není to dítko nížin, ale hustě zalesněných karpatských hor tzv. Horního Uherska. Toto území dnes náleží Slovensku, a tak určitě není náhodou, že nejbližším příbuzným transylvánského honiče je nám dobře známý slovenský kopov.

„Černý maďarský bígl“, jak se mu říkalo, byl používán především k lovu vlků a medvědů, později také rysů a divokých prasat v horách. Vyznačoval se skvělým orientačním smyslem a schopností lovit na velké vzdálenosti nezávisle na svém pánovi. Pracoval většinou samostatně nebo ve dvojicích a jeho zvučný, vysoko položený hlas se ozýval do daleka.

V těžko schůdném horském terénu musel být místní honič dostatečně velký, silný a odolný. Vznikl křížením původních psů rozšířených v této oblasti s rakouskými a polskými honiči. Ještě na konci 19. století byl transylvánský honič v Maďarsku chován vcelku hojně, počátkem 20. století však téměř vyhynul (v případě krátkonohé varianty už nevratně a jednou provždy). Všechno ale dopadlo dobře. Chov se od roku 1968 dařilo oživovat, takže dnes se již s transylvánským honičem setkáme nejen v Maďarsku a Rumunsku, ale i u nás.

Transylvánský honič v kostce

Původní určení: Honič na šelmy a velkou zvěř.
Kohoutková výška: 55 až 65 cm. Důležitější, než striktně stanovená výška však je celková harmonie.
Hmotnost: Od 25 kg.
Zbarvení: Základní černé s pálením a menšími bílými znaky.

Maďarský chrt - síla a rychlost

Chrti jsou, jak známo, psi „lovící očima“, tedy řídící se při lovu převážně zrakem. Ten maďarský představuje v tomto směru do určité míry výjimku, protože má pozoruhodně vyvinutý také čich.

O jeho původu nemáme žádné autentické dokumenty, víme pouze, že v době stěhování národů se na území dnešního Maďarska dostali i chrtovití psi na tamní puzstě se vyvinuli ve specifickou místní variantu. Mnohem později, při nájezdech Turků, se křížili s velkým i psy tureckých dobyvatelů.

Maďarská šlechta si silné a přitom elegantní psy nesmírně oblíbila, bohužel s jejím úpadkem nastal i úpadek maďarských chrtů. V 19. století byly zbytky plemene pro oživení a zvýšení rychlosti kříženi s dalšími plemeny chrtů, především s grejhaundem. Moderní maďarský chrt je tedy výslednicí všech těchto vlivů.

Nevyznačuje se tak jemnou tělesnou stavbou jako evropští dostihoví chrti, je o něco delší a má silnější kosti. Je to vytrvalý běžec spojující v sobě sílu a rychlost, výborně skáče. Vynikající je především na delších trasách. Chován je spíše ojediněle, dovezen už byl i k nám.

Maďarský chrt v kostce

Původní určení: Lov a štvanice.
Kohoutková výška: Psi 65 až 70 cm, feny 62 až 67 cm. Důležitější, než striktně stanovená výška však je celková harmonie proporcí.
Hmotnost: Od 25 kg.
Zbarvení: Všechny známé barvy a barevné kombinace chrtů s výjimkou modré, modrobílé, hnědé, vlčí šedi a černé s pálením, nežádoucí je také tříbarevnost.