Nejpodivnější psi světa
Určit psa největšího, nejmenšího nebo nejtěžšího lze vcelku přesně a nezvratně na základě číselných údajů a jejich vzájemného porovnání. Jak však určit, které plemeno je nejpodivnější? Nejde to jinak, než že se rozloučíme s objektivitou a začneme vybírat podle toho, který znak nám osobně připadá v porovnání s ostatnímu nejoriginálnější, nejneobvyklejší, nejjedinečnější. Dost možná, že vy byste výběr pojali úplně jinak - ale to není podstatné. Důležité je uvědomit si na základě zvláštností uvedených a třeba i dalších plemen, jak je psí říše pestrá, mnohotvárná a hodná pozornosti!
1. Pes, který zpívá: New Guinea singing Dog
Živý důkaz toho, že svět psů skrývá ještě mnohá tajemství. V horách v nitru ostrova snad dodnes divoce žijí tajemní psi ozývající se zvláštním pronikavým vytím ve vysokých tónech a frekvencích. Zvláště při skupinovém projevu, kdy každé zvíře nasadí jinak vysoko, působí prý do dálky se rozléhající „zpěv" přízračným dojmem. Při rozčilení prý tito psi trylkují jako ptáci.
Podobně jako australští dingové, s nimiž mají zpívající novoguinejští psi mnoho společného, se ani v tomto případě nejedná o divoká zvířata, jak se domnívali první cestovatelé a badatelé, kteří na ně narazili, ale o psy, kteří zdomácněli před mnoha tisíci lety. Rozborem DNA se zjistilo, že i když bezpochyby jde o domácího psa, geneticky je to jeho vůbec nejvzdálenější forma. Několik těchto psů bylo drženo v australských i dalších zoologických zahradách. Pro roli domácích společníků jsou nevhodní, protože u nich přetrvává mnoho vlastností divokých psovitých šelem.
New Guinea Singing Dog
2. Pes, který neštěká: Basenži
Basenži je opakovaně představován jako pes, který neštěká. To je sice pravda, ovšem neznamená to, že by byl němý. Jen vydává celou škálu jiných zvuků, vyje, kňučí a také se ozývá tóny připomínajícími jódlování. Je přímým potomkem afrických domorodých psů a jako takový si zachoval ještě další zvláštnosti primitivních plemen - fenky hárají jen jednou ročně, na hlavě se mu tvoří vrásky a čistí se po způsobu koček. I když už je relativně zcivilizovaný, pud pronásledovat vše, co se hýbe, je v něm stále ještě velmi silný.
Basenji
3. Pes, který umí rozpažit: Norský lundehund
A nejen to, norského lundehunda charakterizuje ještě celá řada dalších anatomických zvláštností-kromě schopnosti rozpažit také šest plnohodnotných prstů na každé tlapce, navíc dokáže hlavu zaklonit tak, že se ušima dotýká zad a v případě potřeby zevnitř uzavřít ušní boltce. To všechno jsou "chytrá opatření" pomáhající lundehundům při vykonávání jejich původní práce, jíž byl lov mořských ptáků papuchalků na nepřístupných skalních stěnách a v hlubokých dutinách.
4. Pes, který je nahý: Naháči
Naháči už dnes nejsou ničím vzácným, nejběžnější z nich čínský chocholatý pes se dokonce propracoval mezi nejčastěji chovaná plemena. To však nic nemění na tom, že psi bez srsti patří k nejsvéráznějším, nejpodivnějším psům vůbec. Mohou dosáhnout velikosti německého ovčáka nebo vážit sotva čtyři kilogramy a to i v rámci jednoho plemene, protože peruánský i mexický naháč mají hned tři velikostní rázy! Srst jim může chybět zcela, nebo mohou mít její malé zbytky na hlavě a na ocasu, ale ve vrhu mohou se pravidelně objevují i štěňata osrstěná. Bezsrstí psi jsou si podobní, přestože pocházejí z nejrůznějších míst světa- - z Jižní a Střední Ameriky, ale také z Asie.
A pro úplnost - bez chlupů je také americký bezsrstý teriér, kterého FCI sice neuznává, zato však už je chován i u nás.
Naháč
5. Pes s nejvíce vráskami: Šarpej
Šarpeje s jeho nesčetnými kožními záhyby a vráskami patrnými zvláště ve štěněcím a mladém věku zná dnes už téměř každý. Ne vždy tomu tak bylo. Když se v 70. letech minulého století objevil poprvé v Evropě, vzbudil obrovskou senzaci a stal se nejdražším psem světa. Jak šarpej dospívá, vrásek ubývá, ale vždy mu nějaké zůstanou.
Proč má šarpej tolik volné kůže? Nikoliv proto, aby se jimi mohli chlubit snobi, ale původně aby se mu lépe bojovalo. Šarpej býval pes určený k zápasům a volná pohyblivá kůže pod krkem i jinde na těle ztěžovala protivníkovi jeho uchopení. Dnes bohužel stěžuje život především samotným psům. Pokud jsou vrásky příliš hluboké, vedou často k zánětům a dalším kožním problémům. I tady platí všeho s mírou.
Šarpej
6. Pes s nejpodivnější srstí: Komondor
Na jedné straně existují psi bez srsti, na straně druhé takoví, kteří jí mají až příliš a ještě velmi zvláštní struktury. U komondora ji tvoří dlouhé provazce dosahující nezřídka až k zemi. Její tendence k plstnatění není nahlížena jako nevýhoda, ale spíše jako přednost, proto se nerozčesávají, ale jen protrhávají prsty. Srst této zvláštní struktury však komonor nemá od narození, vytváří se mu několik let.
Bohatá dlouhá srst pokrývá i celou hlavu komonodora, takže na obličeji není patrná jeho mimika. To ještě zvětšuje nevyzpytatelnost tohoto tvrdého, k cizím krajně nedůvěřivého obránce.
Komondor
7. Pes, kterému srst roste opačně: Thajský ridgeback
FCI uznává dvě plemena, ridžbeka rhodeského a thajského. Ten druhý bezpochyby splňuje kritéria pro zařazení mezi nejpodivnější psy lépe. Nejenomže mu na hřbetě roste pruh srsti opačným směrem, nejenomže patří mezi primitivní plemena., ale navíc má zvláštní výraz způsobený vráskami na čele, vzpřímenýma ušima nakloněnýma dopředu a nápadně lesklou hladkou přiléhavou srst. Nejneobvykleji působí modří jedinci s jantarovýma očima.
K celkovému zvláštnímu dojmu, jímž thajský ridžbek působí na lidi, jistě přispívají i jeho mimořádné fyzické dispozice - je to skvělý pružný skokan, vyniká lehkým elegantním pohybem jako z jiného světa.
Thajský ridgeback
