Česká chocholatá husa

Husa česká chocholatá vznikla šlechtěním z původní české husy, která byla chována v našich zemích po několik desítek let. Mnozí si jistě vzpomenou na hejna hus volně se pohybující po venkovských prostranstvích, kde se dalo občas zahlédnout jednotlivce s chocholem na hlavě.

Tento jev ale nebyl zpočátku brán příliš vážně a husy byly chovány podle aktuálních preferencí jejich majitelů. Tímto způsobem docházelo k náhodnému křížení, což v konečném důsledku vedlo k zmenšování chocholatosti. V populaci se začaly objevovat i husy, které sice nesly gen pro chochol, ale samy chochol neměly. Chovatelé hus si tak mohli povšimnout, že některé z potomků nechocholatých jedinců měly chocholy větší či menší. Počet snůšek, který činil průměrně dvě do roku, byl u těchto hus obdobný jako u standardních českých hus, ať už měly chochol, nebo ne.

Geny zodpovědné za chocholatost a schopnost mít dvojí snůšku přetrvaly až do dnešních dnů, kdy se těmto vlastnostem začalo věnovat více pozornosti. Husy s chocholem se začaly vyhledávat pro kvalitní peří, dobré maso a hlavně pro schopnost samostatně odchovávat potomstvo, což ulehčilo práci chovatelům, protože už nemuseli tolik času investovat do výchovy housat.

Husa česká chocholatá má typickou čistě bílou barvu peří, jakákoli tmavší barva je považována za vadu. Plemenný typ této husy je shodný s původní českou husou, ale přidává se charakteristický chochol a lebeční výduť. Dále se vyznačuje krátkým, mírně zakřiveným krkem. Přípustnou vadou je jednoduchý podbřišek, který může mít jak husa, tak houser. Toto plemeno je náchylnější na stres než husa česká a má tendenci chovat se nervózněji. Ročně snáší 12 až 15 vajec a stále si zachovává kvokavost, s velkou péčí se stará o své potomstvo. Některé husy mohou mít i druhou snůšku, pokud jim jsou odebrána housata. Ta obvykle přichází po šesti týdnech a zahrnuje 6 až 8 vajec.

Husa česká chocholatá z chovu Jiřího Matějky

Větší hmotnost je také jedním z charakteristických rysů této husy – průměrně je o 800 gramů těžší než husa česká. Ačkoli je chov české chocholaté husy nenáročný, je důležité věnovat jim dostatek klidu, zejména při sezení na vejcích.

Letální faktor se může projevovat zvýšenou úmrtností plodů, nevylíhnutím housat a jejich následným úhynem. Tento problém je často spojený s příbuzenskou plemenitbou, která se chovatelům nedoporučuje. Pokud je plemenný materiál nedostatečný, může se s výjimkou používat i husa česká, avšak to má negativní vliv na chocholatost a výduť lebky. Při příbuzenském křížení se pak mohou znovu objevovat problémy jako dlouhé a slabé krky, nebo úzký postoj.

V současnosti plemeno české chocholaté husy chová jen několik chovatelů, kteří potvrzují, že i bez příbuzenské plemenitby se mohou objevit různé vady, jako jsou dlouhý a slabý krk, špatně tvarovaná hlava, křivé ocasy, nebo vadný trup. I přesto bylo plemeno české chocholaté husy v roce 1986 uznáno Českým svazem chovatelů a klubem hus českých jako národní plemeno.

Standard plemene z roku 1986, však již není aktuální. S novými zkušenostmi s chovem těchto hus bylo zřejmé, že původní standard potřebuje aktualizaci. V roce 2001 byl upraven do současné podoby. Cílem je vytvořit stabilizované plemeno s kontrolovaným výběrem chovných zvířat a minimalizovat příbuzenskou plemenitbu, což je velmi náročné.

Věříme, že v budoucnosti bude plemeno české chocholaté husy ustálené a přinese nejen radost, ale také užitek chovatelům. Důležitým doporučením je soustředit se na chov vlastních houserů a omezit příjem samčích jedinců z jiných chovů, aby se zamezilo riziku negativních genetických vlivů.

Toto nádherné plemeno hus se pravidelně objevuje na Speciálních klubových výstavách od roku 1986, a od té doby jejich obliba neustále roste.