Obohacení životního prostředí u korely chocholaté jako součást zajištění welfare

Korela chocholatá (Nymphicus hollandicus) patří v současnosti k nejčastěji chovaným druhům papoušků, a to jak v běžných domácnostech jako společník, tak i v menších specializovaných chovech zaměřených na odchov či chovatelskou činnost. Vyznačují se značnou inteligencí, zvědavostí, výraznou socialitou a vysokou mírou potřeby duševní i fyzické stimulace. Korela je původním druhem vnitrozemských oblastí Austrálie, kde obývá převážně suché a otevřené biotopy. V tomto přirozeném prostředí se sdružuje do volných hejn, vytváří trvalé monogamní páry a většinu denní aktivity věnuje sběru potravy, sociální interakci, péči o peří a reprodukčním aktivitám. Tyto činnosti naplňují jejich etologický repertoár a zajišťují jak fyziologickou, tak i psychickou rovnováhu.

Při chovu v zajetí, zejména ve vnitřních klecových podmínkách, dochází k výraznému omezení možností přirozeného projevu. V prostředí s nedostatečnou stimulací může u korel velmi rychle docházet k rozvoji tzv. maladaptivního chování, jehož projevy zahrnují stereotypie, autodestrukci (např. škubání peří), apatii nebo zvýšenou vokalizaci. Proto je z hlediska zajištění welfare nezbytné prostředí obohacovat tak, aby alespoň částečně umožňovalo projevy přirozeného chování.

Fyzické a prostorové obohacení

Základním prvkem obohacení prostředí je přítomnost různorodých prvků obohacení, které stimulují pohyb, rovnováhu a šplhání. Doporučuje se vybavit klec bidýlky z přírodního dřeva s nestejným průměrem, které napomáhají správnému opotřebení drápů i podpoře svalového tonusu. Dále je vhodné přidat lanové konstrukce, houpačky, šplhací žebříky či prolézačky, které podporují pohybovou aktivitu ptáka v různých směrech.

Důležitým prvkem je rovněž možnost úkrytu, např. v podobě závěsných textilních závěsů, dutin nebo zelených clon, které umožňují korele navodit pocit bezpečí. Možnost „skrýt se“ naplňuje základní potřebu kontroly prostředí, snižuje úroveň stresu a podporuje sebevědomější chování při interakci s okolím.

Nutriční a potravní obohacení

V přirozených podmínkách korely tráví podstatnou část dne hledáním potravy, vybíráním semen z klasů trav, sběrem plodů nebo obíráním kůry a větviček. Tato behaviorální aktivita bývá v zajetí nahrazena pasivním příjmem potravy z jedné krmné misky, což výrazně ochuzuje etogram a podporuje letargii.

Nutriční obohacení by proto mělo zahrnovat nejen pestrou a vyváženou krmnou dávku (zrninové směsi, zelené části rostlin, zeleninu, ovoce, přírodní semena), ale zejména formu jejich podávání. Za velmi vhodné jsou považovány tzv. foraging toys – předměty, ve kterých je potrava skryta a pták ji musí aktivně hledat nebo si ji vydobýt (např. papírové tubusy, dřevěné bloky s otvory, kokosové skořápky apod.). Takové obohacení stimuluje mozek, zvyšuje aktivitu a přispívá k vyšší spokojenosti jedince.

Součástí nutričního obohacení může být i poskytnutí větviček z vhodných dřevin, které korely využívají k obrušování zobáku a rozvoji přirozeného destruktivního chování. Taková aktivita ptákům nejen umožňuje naplňovat jejich etologické potřeby, ale zároveň stimuluje jejich pozornost a předchází nudě. Ideálními druhy větví jsou například jabloň, hrušeň, bříza, vrba či líska, které jsou netoxické, strukturálně rozmanité a ptáky snadno přijímané. Větve je vhodné podávat čerstvé, nechemicky ošetřené a důkladně omyté. Naopak nevhodné jsou dřeviny obsahující toxické látky nebo třísloviny, jako je například tis, ořešák vlašský, dub, třešeň a jiné peckoviny.

Sociální a kognitivní stimulace

Korely tvoří přirozeně trvalé páry a vyhledávají kontakt s dalšími jedinci svého druhu. Izolace jednoho ptáka bez možnosti sociální interakce je v přímém rozporu s jejich přirozeným chováním. Optimální je chov minimálně ve dvou, případně ve stabilní skupině. V případech, kdy je korela chována samostatně, je nutné věnovat zvýšenou pozornost interakci s chovatelem. Vhodné je denní zapojení do společných aktivit, jemný trénink, stimulace pomocí hlasových podnětů nebo vizuálních signálů. Mnoho korel je schopno naučit se jednoduché pískání, napodobování zvuků nebo rozeznání vizuálních podnětů, což lze využít jako formu pozitivního tréninku.

Senzorické a zvukové obohacení

Kromě fyzických a sociálních podnětů lze prostředí obohatit i na úrovni smyslové stimulace. Mezi nejčastější formy patří zavěšená zrcátka, zvukové hračky, ptačí nahrávky nebo jemná hudba. Je ovšem nutné individuálně sledovat reakci zvířete, neboť u některých jedinců může dojít k přílišnému navázání na odraz v zrcadle, což vede k frustraci, teritoriálnímu chování nebo nepřirozené stimulaci pohlavních hormonů. Zrakové podněty lze dále obohatit pravidelnou obměnou hraček, změnou barevnosti předmětů nebo rozmanitostí tvarů a textur použitých materiálů.

Pokud není prostředí korely adekvátně obohaceno, dochází velmi rychle k narušení homeostázy a rozvoji negativních behaviorálních projevů. Mezi nejčastější patří:

• chronická vokalizace (nadměrné hlasové projevy)
• stereotypní pohybové vzorce (houpačky, třesení hlavou, chůze v kruhu)
• autoagresivní chování (škubání peří, poranění křídel)
• apatie a nezájem o okolí

Z etologického i etického hlediska jsou tyto projevy známkou narušeného welfare a měly by být signálem ke změně podmínek chovu.

Obohacení prostředí u korely chocholaté je nezbytným předpokladem pro úspěšný a etický chov. Vzhledem k vysoké inteligenci a citlivosti tohoto druhu by mělo být obohacení nejen pestré a funkční, ale i individuálně přizpůsobené danému jedinci. Pravidelná obměna prvků, důsledná kontrola bezpečnosti hraček a vědomý přístup chovatele k zajištění sociálních i kognitivních potřeb ptáka tvoří základ moderní péče o papoušky v zajetí. Důraz na environmentální obohacení není nadstandardem, ale součástí odpovědného a informovaného přístupu k welfare zvířat.