Kategorie prasat

V dříve uvedeném článku byly podrobně popsány všechny kategorie prasnic, proto se tento článek bude věnovat ostatním kategoriím prasat. Všechny kategorie prasat jsou v chovu nepostradatelné a mají svou nezastupitelnou roli. Mezi ostatní kategorie prasat řadíme: kategorii novorozených selat, kategorii předvýkrmu, kategorii výkrmu, kategorii prasniček a kategorii kanců. Každá z těchto kategorií má specifické požadavky na mikroklimatické podmínky, podmínky ustájení a na výživu.

Začneme kategorií novorozených selat. Novorozená selata jsou jednou z nejnáročnějších kategorií v chovu prasat, protože po narození nemají schopnost vlastní termoregulace. Selata se rodí s průměrnou hmotností okolo 1 kg. Ideální hmotnost novorozených selat ve vztahu k jejich přežití je 1,5 kg, avšak to je v záporné korelaci s početností vrhu. Čím více selat ve vrhu – což je víceméně požadavek každého chovatele – tím nižší je jejich porodní hmotnost. Proto se v chovu častěji setkáme s porodní hmotností selat okolo 700 g. Díky nízké schopnosti termoregulace selat je nutné zajistit teplotu prostředí v rozmezí 32 až 35 °C. Ideální teplota pro novorozená selata bývá zajišťována výhřevnými deskami, infračervenými lampami společně s využitím doupat, pokud se nejedná o chov, kde je prasnici umožněno hnízdění. Po porodu je zásadní první ošetření selat, ve kterém je klíčová úloha zejména ošetřovatele. Po narození je důležité odstranit selatům zbytky plodových obalů, očistit rypák a zajistit dýchací cesty. Dále ošetřovatel zkrátí a očistí dezinfekcí pupeční pahýl. V neposlední řadě nesmíme zapomenout zmínit úkon, který je bezpodmínečně spojen s kategorií novorozených selat, a to je kastrace kanečků do jednoho týdne věku. Kastrace slouží k zamezení výskytu kančího pachu ve vepřovém mase a doposud je téměř ve všech komerčních chovech prováděna. Po základním ošetřením jsou selata přiložena ke strukům prasnice a tím je zajištěn příjem velice důležitého mleziva. Zásadní je zajistit příjem mleziva všemi selaty. Při nadpočetných vrzích se využívá rozděleného kojení a následně kojných prasnic. Selata jsou v komerčních chovech kojena průměrně po dobu 28 dní. V chovech, kde není zaveden turnusový chov jsou selata kojena déle, klidně i 56 dní. I když mléčná výživa má nezastupitelnou roli ve výživě selat, je důležité co nejdříve selatům nabízet pevné krmení, abychom předešli komplikacím při odstavu. Do doby odstavu je NUTNOST naučit selata přijímat pevné krmení. Pokud by po odstavu selata nebyla schopna přijímat nic jiného než mléko, je zde velké riziko úhynu. Od raného věku se selatům nabízí pevné krmení ve formě kompletní krmné směsi pro časný odstav selat označovanou jako ČOS I. Pro lepší příjem směsi selaty je důležité zajistit čistotu krmení, častou obměnu směsi, to znamená nabízet čerstvé krmení častěji přes den. Je zde možnost využití zchutnění předkládaného krmení přidáním různých aditiv. Selata opouští kategorii novorozených selat po odstavu přibližně v průměrné hmotnosti 6 až 8 kg.

Po odstavu se selata rozdělí dle pohlaví a jsou přesunuta do kategorie předvýkrmu. Zvlášť jsou tedy chováni vepříci a zvlášť prasničky. Někdy se v rámci odborné literatury můžeme setkat místo označení selata v předvýkrmu s označením běhouni. Obě dvě pohlaví, jak vepříci, tak prasničky, mají s postupem času odlišné požadavky například na výživu, kdy vepříci mají tendenci dříve ukládat tuk než prasničky. Optimální teplota pro čerstvě odstavená selata v rané fázi předvýkrmu se pohybuje okolo 23 až 25 °C. Při odstavu jsou selata vystavena poměrně intenzivnímu stresu – jsou odstavena od matky, změní prostředí, jsou v kotci s novými jedinci a musí si vybudovat novou hierarchii, a navíc přechází z mléčné stravy pouze na pevné krmení. Proto je velice důležité učit selata co nejdříve na příjem kompletní krmné směsi, abychom selatům přechod z jedné kategorie do druhé co nejvíce usnadnili. Na začátku předvýkrmu, přibližně v hmotnosti 6 až 8 kg, se selatům začne podávat kompletní krmná směs označovaná jako ČOS II. Ta se selatům krmí až do hmotnosti 20 kg. Poté se přechází na kompletní krmnou směs označovanou jako A1. Tato krmná směs je předkládána v předvýkrmu do dosažení živé hmotnosti 35 kg. Krmná směs se podává v krmných tubusech, které odpovídají požadavkům prasat ve výkrmu. Navíc může být prasatům v předvýkrmu nabízena například sláma, nebo hračky vyráběné speciálně pro tuto kategorii prasat, aby jim bylo umožněno projevit své přirozené chování. Obohacení prostředí by mělo zabránit výskytu nežádoucích aspektů chování prasat, jako je například okusování uší a ocásků.  Po dosažení hmotnosti 35 kg opouštějí prasata kategorii předvýkrmu a jsou přesunuta do kategorie výkrmu.

Výkrm prasat je realizován na základě rozděleného pohlaví, což vyplývá z předchozí kategorie. Do výkrmu přichází prasata v průměrné hmotnosti 35 kg. Optimální teplota prostředí pro tuto kategorii se pohybuje v rozmezí 18 až 22 °C. Příliš vysoké teploty mají za následek vznik tepelného stresu, což má negativní dopad jak na zdraví, tak na užitkovost prasat. Po přesunu do kategorie výkrm jsou prasata krmena kompletní krmnou směsí A2, a to až do hmotnosti 60 kg. Po dosažení 60 kg se přechází na kompletní krmnou směs A3. Někdy bývá krmná směs A3 označována jako CDP (cereální dieta prasat). Krmná směs A3 se krmí až do dosažení porážkové hmotnosti prasat, která se pohybuje v rozmezí 100 až 120 kg. Může být samozřejmě nižší i vyšší, záleží totiž na způsobu chovu a požadovaném produktu chovatele. Čím vyšší porážková hmotnost, tím samozřejmě vyšší podíl sádla. Jak u kategorie předvýkrmu, tak i u výkrmu je možné využít obohacení prostředí formou slámy, nebo hraček a tím zajistit možnost projevu přirozeného chování a zamezení výskytu nežádoucího stereotypního chování.

Předposlední kategorií prasat je kategorie prasniček. Prasničky jsou pohlavně dospělé samice, které ještě nerodily. Prasničky můžeme mít chovné, které budou sloužit k budoucí produkci jatečných prasat, nebo plemenné, které budou sloužit k produkci plemenného potomstva například v rámci nukleových a šlechtitelských chovů. Prasničky se zařazují do reprodukce přibližně ve věku 8 až 9 měsíců při hmotnosti 130 až 140 kg. Optimální teplota ve stáji je pro chov prasniček obdobná jako u prasat ve výkrmu a to 18 až 22 °C. Krmení je zajišťováno kompletní krmnou směsí označovanou PCH.

Poslední kategorií prasat je kategorie kanci. Kanci se v rámci České republiky téměř nevykrmují, a proto je tato kategorie spojena spíše s reprodukcí.  Vzhledem k zavedení již léta osvědčené inseminace se chov kanců přesunul spíše na inseminační stanice, kde jsou kanci chováni pro produkci inseminačních dávek. Cílem využití inseminace je co nejvíce využít genetický potenciál nejlepších kanců. Na inseminační stanice se dostanou pouze kanci s nejvyšším reprodukčním a produkčním potenciálem. Do reprodukce bývají zařazeni přibližně ve věku 9 až 12 měsíců. Aby byli kanci schopni produkovat co nejkvalitnější ejakulát je nutné jim předkládat co nejkvalitnější krmení, zajištěné převážně krmením kompletní krmné směsi KA, teplotu prostředí okolo 18 až 20 °C a čisté prostředí s odpovídající technologii pro dostatečný odpočinek a regeneraci.

Každá z uvedených kategorií prasat má své specifické požadavky na ustájení, výživu i mikroklimatické podmínky. Cílem každého chovatele je zajistit dané požadavky každé kategorie na maximum, protože jen tak je možné využít ať už reprodukční nebo produkční potenciál nejvíce.