Straky jako škodná

Je tomu asi dvacet let, kdy se takhle po ránu objevil u mne doma můj vlastní bratr a já na něho vychrlil otázku, co jako říká nějakému problému, o kterém jsem si právě přečetl něco v novinách. Vytřeštil na mne oči a po chvilce pronesl zásadní moudro. Moc čteš, vole! Řekl doslova. Sklapnul jsem a trochu se zamyslel. Můj bože, dyť von má pravdu! I přestal jsem si kupovat noviny a musím uznat, že do jisté míry to přispělo k udržení vlastní duševní rovnováhy. Do jisté míry a také jen dočasně. Odborníci říkají, že tak jako při vývoji lidstva panovala různá období, jako třeba doba kamenná, bronzová, železná, věk páry a tak podobně, v současnosti panuje věk informatiky. Ať chcete nebo nechcete, ať se bráníte, jak chcete, vždycky na vás odněkud vyskočí něco, co vás spolehlivě zvedne ze židle. A může to být v celkovém pohledu i něco nicotného, i když zase, každý takový celkový pohled se skládá z bezpočtu nicotností. 
    
Tak jsem si nějak nechtěně přečetl příspěvek o tom, jak straka obecná patří do naší přírody a jak vůbec nemáme právo říkat o ní, že je to škodná. Proto jsem si na netu našel heslo straka obecná, a přečetl si, co na to říká nejmoudřejší zdroj informací současnosti. Tento zdroj sice přiznává, že straky vybírají vejce a mláďata z hnízd drobných pěvců, současně však říká, že to na úbytek drobných pěvců vlastně vliv nemá. Odporuje to sice logickému myšlení na úrovni základní školy, to si ovšem uvědomí jen málokdo, protože každý se musí přednostně starat o to, jak sehnat prostředky pro vlastní přežití. A potom ta lidská paměť. Kdo si může při tom všem denním shonu vůbec pamatovat, jak to bylo se strakami včera a jak je to dnes? Pro ukázku jsem opsal část textu odstavce článku o strace obecné z internetu.

„Straka je tradičně v Evropě lovena jako škodná, protože údajně způsobuje škody na chovech hospodářských zvířat nebo populacích malých zpěvných ptáků a drobné lovné zvěře. Vědecké studie to však nepotvrzují. 
    
Tak. Požaduje se na mně, abych takové studie považoval za vědecké, když moje vlastní oči vidí něco zcela jiného! Jak tohle může vůbec někdo považovat za možné? Straka je v Evropě tradičně lovena jako škodná. Pokud se tato část textu týká naší republiky, je lživý. Straka byla u nás tradičně lovena jako škodná, v současnosti však lovena v podstatě vůbec není! Když ještě bývala myslivost považována za hospodářské odvětví, bývalo povinností myslivců nejen starat se o zvěř v méně příznivých částech roku, ale i tlumit počty tak zvané škodné. Myslivci to museli dokládat předložením zobáků zastřelených strak a sojek. A ono to nebylo zas až tak jednoduché, protože oba tyto druhy krkavcovitých jsou považovány za jedny z nejchytřejších ptáků vůbec. Soubor knih Československá vlastivěda, vydaných někdy za 1. republiky, v díle o myslivosti uvádí, že v roce 1910 bylo na území Čech a Moravy střeleno na 265 887 vran a sojek. Straky samostatně uváděny nejsou, protože jich bylo v oněch časech minimum, oproti dnešku. Sojka je hájená dobře 30 let celoročně, straky sice pouze v hnízdním období, nicméně se také v podstatě neloví vůbec. A straky toho využily bohatě. Když jsem tak někdy začátkem sedmdesátých let byl na vrcholu sil a mohl se starat o nejpočetnější klecní kolekci ptáků, přepadla mě i myšlenka, že bych si vybral z hnízda a ochočil mladou straku. Jenže v širém okolí žádná straka tehdy nebyla. Straka byla k vidění nejblíže od Prahy podél železniční trati z Prahy, směrem na východ, na Kolín. Roztoklaty, Tuklaty, to jsem se díval z okna vlaku do typické rovné krajiny, kde na mezích bývaly hojné porosty různých keřů, a v nich sem tam stračí hnízdo. Pokud se podařilo vyjet za hranice směrem na západ, bývala straka typickým ptákem keřových porostů podél dálnic v Německu, či Holandsku. 
    
Jak to se strakou bývalo, můžeme se podívat do práce Veleslava Wahla z roku 1945, kterou lze ještě považovat za vědecky věrohodnou. Tak tedy Wahl říká: „Rozšíření v Čechách: Nepravidelně rozšířena po celé zemi. Jako velmi hojnou jsem ji shledal u Sušice. Výskyt v Praze a okolí: V Královské oboře je stálý jeden pár, v okolí Troje se vyskytují dva páry pravidelně, patrně zde hnízdí. Dále zastižena v Divoké Šárce a na úpatí Hřebenů kolem Bání. Do vnitřního města nevniká.

V roce 2002 vyšel pak Atlas hnízdního rozšíření ptáků Prahy, kde je i mapka mapovacích čtverců s označením, kde byla straka pozorována. Nejtučněji jsou vyznačeny mapovací čtverce, kde bylo nalezeno hnízdo. Pokud je vyznačen prázdný čtverec, nemusí to vůbec znamenat, že tam ti ptáci nejsou, ale jenom to, že nebyli pozorováni. Nejčastěji pak proto, že se nenašel pro takový pozorovací čtverec odpovědný pozorovatel. Může však jít i o chybu jiného typu. Třeba v tom atlasu není vyznačeno hnízdění strak v samém centru Prahy, je tam přitom fotografie hnízda z parku před městským muzeem na Florenci. Čtverec, ve kterém se to hnízdo nacházelo je přitom prázdný, neoznačený. Tudíž chyba. No, ono to zase až tak jednoduché není, protože i v samém centru Prahy se nacházejí vzrostlé stromy, které vlastně ani vidět nejsou, rostou obvykle někde ve vnitrobloku a jsou tak viditelné jen pro některé nájemníky, anebo z náhodného úhlu křivolakých uliček. Asi před pěti léty jsem čekal v autě na syna, takhle při konci Růžové ulice, před jejím ústím do Jindřišské, kde se náhodou dalo zaparkovat, a bylo vidět na jeden strom, který přerůstal trochu do ulice. A hele. Hnízdo strak. Nebo bylo hnízdo strak přímo na fasádě Černínského paláce, který je známější jako ministerstvo zahraničních věcí. Dali tam od té doby takové ty moderní bodce proti holubům, takže straky tam již svoje hnízdo nestaví. Jestliže tedy v časech Veleslava Wahla straka do vnitřní Prahy nevnikala, je dnes v Praze všudypřítomná.

Že tedy straky a sojky vybírají vejce a mláďata z hnízd drobných pěvců, věděli dávno již naši předkové. To ani nelze popřít. Podle toho, co vidí moje oko, to však dělají zcela systematicky, nikoliv náhodně. Než ještě v okolí mého bydliště nebyla k vidění ani jedna straka, či sojka, míval jsem na zahradě až čtyři hnízda kosů. V současnosti stále ještě kosa sem tam zahlédnu přeletět. Hnízdo jsem neviděl drahně let. Dříve bývala hnízda kosů zdaleka viditelná, nijak neukrytá, ale i kosové museli změnit taktiku a začít stavět svoje hnízda do bezpečného úkrytu. Co na to straky? Začaly se chovat, řekněme hospodárněji. Vajíčka ani malá mláďata kosů z hnízd obvykle nemizí. Ale mizí tak v čase, řekněme, kdy je hmotnost mláďat nejpříhodnější. To je v čase, když vyrostou do největší velikosti, ale nemají po těle ještě opeření. Prostě straky berou nejpříhodněji mláďata ve stadiu, kterým u kuřat říkáme brojleři. Skoro se mně chce říci, že dovedou hospodařit.
    
Straka je prostě predátor, ať si kdo chce, co chce, říká. Nemá sice tělesné předpoklady k tomu, aby se systematicky živila lovem drobných ptáků, ale neznamená to vůbec, že by se snad o takový lov nepokusila, kdykoliv se jí jen naskytne příležitost. Viděl jsem na vlastní oči straku, která ulovila mládě sýkory koňadry, které právě vyletělo z budky a než se stačilo rozhlédnout, skončilo v zobáku straky. Viděl jsem na vlastní oči straku, která držela v zobáku dospělého vrabce, který se nedopatřením ocitnul příliš blízko, anebo sojku, která právě ulovila mladého drozda a trhala jej způsobem dravců, specialistů na pernatou kořist. Častokrát jsem pozoroval straku, jak se snaží útočit shora na pasoucí se špačky. Ti zase svojí bezpečnost chrání v Praze tak, že se rádi pohybují v blízkosti havranů, kteří je tolerují, ale nemají v oblibě straky. V Horšovtýně jsem pozoroval straku, jak mazaně vytáhla mladého rehka z hnízdní dutiny. Zaklepala zobákem na vstupní otvor, a když o potravu žadonící mládě vystrčilo zobák, odchytla jej. 

Chování strak a způsob jejich života vůbec stojí za pozornost. Straky mezi sebou dovedou i spolupracovat a mohli bychom i říci, že vlastně jde o organizovaný zločin. Jeden ze sousedství mně kdysi vyprávěl, jak mu straky lezou na nervy. V horkém letním počasí nechával svého psa přes noc na zastřešeném balkonu, kde měl samozřejmě i misku s vodou a také granule. Ty neušly pozornosti strak. Jak se na ty granule dostat, když si je jejich majitel pochopitelně bedlivě střežil? Inu jednoduše. Jedna straka se k takové pochoutce jen tak nedostane, dvě straky již mohou slavit vítězství. Zatímco jedna z nich odláká psa od misky, druhá za jeho zády krade granule. A dovedou si obě role mezi sebou kamarádsky vyměnit. 
    
Straky se, zvláště pak v městském prostředí, dovedou chovat velmi pragmaticky, dovedou i číst a správně vyhodnocovat situaci ve svém okolí. Kdysi dávno, za pěkného počasí, jsem třeba vylezl doma až na střechu, na komín, protože bylo vidět z Prahy až Milešovku, anebo dokonce i Ještěd. Shora jsem viděl lidi na nedělní procházce a pozoroval sojky a straky, jak přeletují z místa na místo tak, aby je lidé dole ani neviděli. Jakmile na jaře vyraší listí, straky jako kdyby najednou i zmizely. Dobře cítí, když se na ně někdo jen dívá. Z okna vídám, jak v moderní době, v kteroukoliv denní hodinu, někdo jen tak v honbě pro své zdraví utíká sem, tam. Takového, svým běžeckým zaujetím nevidícího člověka, nechá straka proběhnout klidně třeba jen dva metry daleko. Jakmile jsem vyšel z vrátek s fotoaparátem v ruce, podezřelým to předmětem, straky zmizely. Vyjít ven s flintou přes rameno, neuvidíte straku, jak je ten den dlouhej. 
    
Zdá se však, že straky mají jakousi společenskou organizaci. Říká se třeba, že hnízdí pouze jednou do roka a nevypadá to, že by to nebyla pravda. V určitém okruhu hnízdí obvykle dominantní, takový císařský pár, zatímco dalším párům hnízdění dovoleno není. Ačkoliv straky jsou považovány za stálé ptáky, v určitém okruhu provádí i delší přesuny. V mimo hnízdní době pak často nocují početná hejna strak na jednom nocovišti, na které se sletují postupně i z větších vzdáleností. Zdá se však, že taková nocoviště nejsou ani zdaleka tak stabilní jako u havranů. Na těchto nocovištích by se dala straka snad jedině významněji tlumit, k čemuž bude muset jednou dojít, až začneme myslet krapítko racionálněji. 
    
Abychom strakám a vůbec svému okolí, kterému říkáme příroda, jehož jsme ovšem také součástí, lépe rozuměli, musíme i ty straky nějak nastudovat. Dát některé sem tam třeba lokalizátor. Ale jak tu potvoru vůbec chytit? Když nastražíte třeba sklopku, sebelépe maskovanou, straka ji obejde nejméně šest metrů daleko, ale přitom pak vleze do otevřeného odpadkového kontejneru. 
   
Konec konců ano! Nechali jsme si straky přerůst přes hlavu, takže za všechno může zase jenom člověk. Ovšem nejen straky. Přidali jsme si práva a ubrali povinnosti. Nejlépe je to vidět právě na myslivcích, střílet mohou, ale nemusí. Co bych střílel, když mám plnej mrazák, vždyť ta přemnožená prasata mohou střílet policajti. Na druhou stranu zase mají ti myslivci tolik klacků pod nohama, že se musím divit, že je to střílení vůbec ještě baví. Ale ta prasata mohou legálně střílet jen myslivci. Všichni ostatní jim ubližovat nesmíme a bacha na to, abyste snad nerozčílili bachyni se selaty. To by mohlo špatně dopadnout. A tak pořád dokola. Zrovna jsem si uvědomil, že jsem letos neviděl ani jednoho budníčka. Budníčka, takovej obyčejnej, všední ptáček. A vlastně jsem se zase zamotal, anšto jsem si cosi přečetl. Dyť mi to brácha přeci říkal. A já vůl zase něco přečet! Že si nedám pokoj.