Konopky, opravdu je známe?

Paul Gonguin byl slavný francouzský malíř, o kterém snad slyšel skoro každý. Jeho nejslavnějším obrazem je obraz, nazvaný Odkud přicházíme, co jsme, kam jdeme. To je i filozofická otázka, kterou si bezděky, někdy, položí rovněž skoro každý. Taky mě to napadlo a také jsem si nedokázal odpovědět. Spíše bych dokázal říci, co nejsem. Jednou mě kdosi řekl, že jsem badatel. To tedy nejsem ani náhodou, i když jsem se již v životě párkrát pokusil něco blíže objasnit, tedy probádat. Z vlastní zkušenosti tak vím, že taková činnost vyžaduje píli, urputnost, houževnatost, cílevědomost, tedy vesměs vlastnosti, kterými jaksi právě neoplývám. A taky to leze do peněz, což bádání brání nejvíc ze všeho, co takovou činnost vůbec omezovat může. Vím tedy jistě, že badatelem nejsem a ani si to nemohu dovolit. Přesto jsem shromáždil pár podkladů k tomu, že někomu, kdo má tedy více předpokladů badatelství lépe provozovat, mohou případně i posloužit. Cítím se být nějak jako takovým příležitostným dokumentaristou. Jakási vyšší vůle mě tlačí k tomu, abych to dal k disposici širšímu okruhu zájemců. Třeba si někdo i řekne: „A heleme se“. Někdy to bývá přínosné a může to dokonce otevírat i nové obzory. Dnes tedy něco o konopkách, co se mi nějak podařilo nasyslovat.

Zbarvením ne zcela typická samice

Konopky jsou malí, pěnkavovití ptáci, kteří žijí u nás v naší bezprostřední blízkosti. Dříve to bývali ptáci téměř všeobecně známí, protože bývali oblíbenými kleními ptáky. V časech, kdy se ptáci drželi v klecích „na zpěv“. Samec konopky se ozývá příjemným zpěvem. Nejčastějším klecním ptákem býval stehlík, po něm čížek, na třetí místo co do oblíbenosti, bych řadil právě konopku. Ve starší literatuře se můžeme setkat spíše s pojmenováním jiřice, jak ji naši předkové nazývali. I vědecká rodová jména se mění. V současnosti je konopka obecná jmenována jako Carduelis cannabina (Linnaeus, 1758). Znal ji tedy již autor systému, ale řadil ji do jiného rodu a to sice Fringilla. Tento rod nese nyní české jméno pěnkava. Typickým představitelem rodu Carduelis je stehlík obecný Carduelis carduelis, který je však svým zjevem ptákem zcela výjimečným. Proto bývají další ptáci řazeni do jiných rodů a to i v moderní době. Činí to ovšem systém komplikovanějším. Konopky bývají řazeny také do rodu Acanthis, který je pak často považován jen za podrod rodu Carduelis. České pojmenování zdá se být v současnosti stabilním, i když jeden nikdy neví, kdy se objeví nový brusič a napravovatel našeho jazyka. V tak zvaném lidovém názvosloví, se podle Zdenka Klůze, naše dnešní konopka mohla skrývat pod jmény:„ Čečatka, Geřice kanární, Giřice polní, Giřička, Jiřice, Jiřice konopka, Jiřice obecná, Jiřice polní, Juřica, Konopáček, Konopásek, Konopáska, Konopek, Konopka obecná severní, Konopka obecná evropská. Tolik tedy o našich konopkách, pokud se týká jejich pojmenování. Dále se budu věnovat jejich vzhledu, potažmo jejich správnému určování druhu, pokud je pozorujeme v přírodě. 

Pár konopek obvyklého vybarvení

Na první pohled by se mohlo zdát, že v tomto případě je správné určení druhu v podstatě bez problémů. Děláme to obvykle podle siluety jejich těla, způsobu letu, případně podle jejich chování. V drtivé většině případů nevidíme dokonale jejich vybarvení, stačí, když si všimneme dílčích, avšak typických znaků. Tmavá křídla s bílými kraji na ručních letkách, hnědá záda, červená prsa a čelo samců. To je asi tak všechno, čeho si můžeme všimnout při pozorování konopek a to i třeba pomocí dalekohledu. Teprve, když máme k disposici větší množství detailních portrétů a máme tak možnost lepšího porovnání, nestačíme se divit, jak je ve skutečnosti vybarvení konopek variabilní. Zvláště pak v případě samic. Že červené vybarvení na prsou a čele samců je rozdílné, se sice ví, ale čím a jak může být ovlivňováno se ani netuší, respektive malinko.

Literatura říká, že v zimě bývá červená barva samců jiného tónu než v létě, zaujímá i menší plochu, případně může být i zcela neviditelná. Předkládám fotografii páru konopek z konce dubna. Během doby se stává červená barva sytější a světlejší a je viditelná na větší ploše. Všeobecně se toto přičítá otěru peří. Špičky jednotlivých pér se postupně zkracují, odlamují a směrem ke kořeni péra je potom sytější červená barva i viditelná. Dokládá se to tím, že když v zimě chytnete samce konopky, žádnou červenou nevidíte, ale když rozfouknete peří na prsou, teprve se ta červená objeví. Ovšem i u zimních samců bývá většinou červená barva viditelná bez rozfukování.

Samec částečný albín

Rozdíly ve vybarvení ptáků mohou být v mnoha případech dány tím, že jde o různé zeměpisné formy stejného druhu. I u konopek obecných bylo popsáno více zeměpisných forem, ale v případě konopek pozorovaných na našem území, tohle nepřipadá v úvahu. U nás se vyskytují konopky obecné evropské, forma nominátní. Některé prameny uvádí šest forem, P. Clement pak pět. Forma nominátní se vyskytuje v podstatě po celé Evropě. Forma C.c. bella se má vyskytovat od východního Turecka až po západní Čínu. Je to forma středoasijská. Forma C.c. nana je domovem na Madeiře. Forma C.c. meadewaldoi má být domovem na západních Kanárských ostrovech a forma C.c.harterti na východních Kanárských ostrovech. Čili rozdílnost vybarvení vlivem příslušnosti k zeměpisným formám nepřipadá u nás v úvahu. 
    
Přesto můžeme zachytit rozdílnost ve vybarvení jak u samců, tak i u samic. U samců se o tom tak nějak ví. Nejde jen o tón a rozsah červené barvy, ale někdy i o naprostou absenci červené u hnízdícího samce. V takovém případě je samec rozpoznatelný od samice podle odlišného vybarvení v hnědé barvě na zádech. Samice není na zádech natolik červenohnědá a má vždy tmavou kresbu. Polní atlas nazývaný podle svého tvůrce Svensson, to zdůrazňuje tak, že u obrázku samce v letním opeření má kreslenou šipku směrem ku hřbetu s textem: hnědý bez kresby. Není to ovšem tak docela pravda, protože existují jak samci s tmavou kresbou, která sice nedosahuje sytosti kresby samic, tak i samci s kresbou světlou. Tu tvoří světlé okraje jednotlivých pér.

Samec jarabatka

Řídce se pak vyskytují samci, kteří mají na prsou a čele místo červené barvy barvu oranžovou. Jde o mutaci, vlastně chybu, kdy tělo ptáka není schopné ukládat do peří červené karoteny. Takoví ptáci se vyskytují, sice řídce, nicméně vcelku pravidelně. Staří ptáčníci jim říkali jarabatky. Mohou se ovšem objevit i další mutace. Protože všelijaké barevné mutace v opeření jsou vlastně chybou, bývají geneticky vůči normálnímu vybarvení recesivní, tudíž zase vymizí. Nejčastější takovou chybou bývá tak zvaný albinizmus nebo částečný albinizmus, kdy jsou péra zcela bílá, bez pigmentu. Takového, částečně bílého samce, vám mohu ukázat i u konopky. 

Samice mutační hnědá

Variabilitu ve zbarvení konopek lze pozorovat i u samic, kde to ovšem vzbuzuje daleko větší otazníky, protože v tomto případě může jít až o záměnu druhu. V zimě se u nás totiž mohou objevit konopky žlutozobé – Carduelis (Acanthis) flavirostris (Linnaeus, 1758), dříve známé jako jiřice horské. Nenechte se mýlit, ti ptáci až zas tolik výrazně žlutý zobák nemají. V zimě je sice světlý, někdy až do žluta, v létě ovšem žlutý není. Ačkoliv víme, že se vybarvení opeření v šatě prostém liší od opeření v šatě svatebním u samců, o tom, jak je tomu u samic, nevíme v podstatě vůbec nic. Samozřejmě se mohou objevit i nějaké barevné mutační změny i u samic. Mám na fotce samici, která již při pohledu pouhým okem byla jiná co do intenzity hnědé barvy, která byla zeslabena směrem od prsou po hlavu. 

Samice obvyklého vybarvení

Rozdíly ve zbarvení letního a zimního vybarvení mohou být konec konců odlišné u severských populací, od populací našich. Zimní vybarvení našich konopek v podstatě neznáme, protože dnes víme, že ty naše jsou tažnými ptáky, kteří zimují v severní Itálii a jižní Francii. Konopky, které u nás v zimě můžeme pozorovat, jsou vlastně severského původu, nejsou to našinci. 
   
Pro ilustraci vám chci předložit fotografie, kdy jsem si myslel při zmačknutí spouště, že fotím samici konopky, ale po zvětšení v počítači nevím, co na té fotce vlastně mám. Inu, čím lepší možnosti foto lovu, tím větší a častější otazníky. U samic konopek lze zaznamenat největší rozdíly ve zbarvení na hlavě, případně u tmavé kresby na spodní části těla. Stále máme co studovat, upřesňovat, zlepšovat, opravovat. Samozřejmě i svoje vlastní znalosti.

Silně vybarvený samec