Které druhy ptáků jsou vhodné pro začátečníky?

Většina chovatelů ptáků začíná s chovem od mládí, postupně získávají zkušenosti a posléze přijde doba, kdy ptákům rozumí a mohou si pak dovolit i náročnější druhy. Jde však o ten samý začátek, kdy vás ta touha najednou přepadne. A neumíte si zatím představit, že jde také o starost. Že budete muset těm ptákům pravidelně dávat krmení, vodu a čistit jim klec. Pokud rodiče podlehnou přáním dětí, jsou to oni, na kterých bude zpočátku ležet ta povinnost o péči chovanců. Je tady sice ta šance, že děti tím získají nějaké praktické návyky a hlavně také pocit vlastní odpovědnosti. Ta šance ke správné výchově může být inspirující, musíte však počítat s tím, že vám přibydou starosti. Proto je prozřetelné začínat pomalu a s takovými druhy ptáků, které jsou ve své podstatě tvory nenáročnými. A stačí vám do začátku jedna klec, kterou, když náhodou ten prvotní zájem zase přejde, dáte na půdu, kde bude v klidu čekat na svojí další příležitost.

Takových sedm druhů ptáků se v současnosti vybrat dá a nemusíte si dělat žádné starosti s nějakým přestupkem, pokud byste si snad chtěli nechat v kleci ptáčka, kterého jste našli někde v přírodě. To se nesmí. Nejvhodnější jsou takoví ptáci, jejichž původním domovem jsou spíše nehostinné krajiny, suché stepi nebo polopouště. Existuje jeden takový druh, který pochází z nehostinných krajů Austrálie a asi před sto a padesáti léty se dostal do evropských klecí, kde se začal rozmnožovat. Takový, že se dá jednoznačně doporučit pro začátečníka. Koupíte jej v podstatě v každém zverimexu, výstavě, burze nebo i u jednotlivých chovatelů. Tím ptákem je andulka vlnkovaná.

1. Andulka vlnkovaná 

Je malý australský papoušek, který je mimo svou domovinu každoročně po celém světě rozmnožován v ohromných počtech. Je nejspíše ptákem, který snese téměř všechno, i neznalou péči začátečníka a přežije to. Řídí se základními zákony přírody, které zní: nažrat se a nenechat se sežrat. Potravu mu musíte obstarat vy a bezpečí mu poskytuje klec. Krmení je v podstatě jednoduché, protože se v přírodě živí převážně travními semeny. V kleci je to v první řadě proso, lesknice a loupaný oves. Správnou směs pro andulku koupíte dnes již hotovou. Olejnatá semena jako je řepka, andulky nežerou. Andulka se po uvyknutí dá i snadno ochočit a dokonce se naučí i mluvit, tedy vyslovovat sem tam nějaká lidská slova. To bývá až posléze a záleží to více na schopnostech učitele a jeho trpělivosti než na té andulce. Každý pták po příchodu do nového prostředí je ostražitý a bojí se. To je chování podle pudu sebezáchovy. Proto se k němu musíte chovat tak, aby nabyl přesvědčení, že jej nechcete ohrozit na životě. Jakmile bude mít jistotu, že jste tvor, který mu nechce ublížit a nosí mu krmení, můžete být kamarády. Žádné prudké pohyby v jeho blízkosti, žádné zbytečné chytání do ruky. Zbytečně ani nesahat do klece, protože tu klec považuje za svoje prostředí. Smířlivost z vás musí vyzařovat. Ideální je klec o rozměrech 40 cm délky, 25 cm šířky a 25 cm výšky. A pozor. Ptáci se krmí ráno. Semena prosa loupou ze slupky, proto musíte dávat pozor, zda nemají v misce místo krmení jen slupky. Viděl jsem to již mnohokrát. Pokud chcete andulku stůj co stůj ochočit, je sice vhodnější získat mladé ptáky, nikoliv však přímo z hnízda, protože taková mláďata ještě sama žrát neumí. Rozumný chovatel by vám taková mláďata prodat neměl, leč stát se to může. Na chovatele zbydou většinou starší ptáci a věřte, nevěřte, i takoví se ochočí a naučí i mluvit. Pokud pak máte klec s andulkou již doma, nesmíte ji nikdy vystavovat průvanu. To ptáci vůbec nesnáší. Konec konců vy také ne, ale máte možnost odejít. Jinak snese andulka snad všechno. Andulka může být v kleci sama a pokud ji chcete i ochočit, je to dokonce i nutné.

Andulka vlnkovaná, šedá

2. Kanár

Kanár je ptákem chovaným v klecích nejméně od středověku, asi tak pět set let. Za tu dobu se chovatelům podařilo vyšlechtit mnoho odrůd, plemen a stále se pokouší vyšlechtit další. Kanár je ptákem zpěvným. To znamená, že zpívá hlasitě a zpěvem, který je lidem příjemný. Ale jenom samec. Samice jen švitoří, není to skutečný zpěv samce, který zpěv přednáší i mnohem častěji. Samec na zpěv by měl být v kleci sám a pozor. Je to sice semenožravý pták, který semena loupe ze slupek, ale jiná než andulka. Směs pro kanáry je jiná než pro andulky a dnes ji koupíte již hotovou. Pozná se hlavně proto, že v ní jsou i černá semena řepky. Větší semena slunečnice a semence jim mačkáme mezi dvěma listy novin kuchyňským válečkem. Kanáři se rádi koupou, proto jim tu možnost musíme poskytnout. Počítejte s tím, že koupající se kanár zmáčí celé své okolí. Pokud chcete kanáry i rozmnožovat, je to již složitější.

Kanár barevný topasový

3. Japonské chůvičky

Japonské chůvičky jsou malí hnědaví ptáci z čeledi astrildovitých. Jako takové je krmíme jako základní potravou prosem. Jsou jediným druhem ptáků, který se v přírodě vůbec nevyskytuje. Jsou to ptáci, kteří byli před staletími vypěstováni v zajetí a má to souvislost s pěstováním rýže v jihovýchodní Asii. Příbuzné druhy totiž napadají rýžoviště v milionových hejnech a domorodci je likvidují, jak se dá. K tomu potřebují volavce, které je lehčí držet doma než chytat stále nové. Chůvičky jsou společenští ptáci, které držíme nejméně v párech, je však jich mít v kleci i více. Doporučuje se sudý počet. Rády nocují v budkách. Samce od samice poznáte jen podle zpěvu samce, který však zní spíše jako nějaké hudlání.

4. Zebřička pestrá

Pokud chcete nějaké odolné ptáky, ale pestré, doporučují se zebřičky. Pochází sice z Austrálie, ale všechny, které dnes najdete v evropských klecích, se tady již i také vylíhly. Říkáme, že jsou to ptáci domestikovaní. Samec je mnohem pestřejší než samice a dá se to poznat na první pohled. Zebřičky držíme po párech. Krmíme je prosem jako základním krmením. Ozývají se hlasem, který připomíná dětskou trumpetku a některým lidem to může i vadit. Svoje hnízda si staví v budkách.

Zebřička pestrá australská, hnědá

5. Korela chocholatá

Korely jsou australští papoušci, kteří jsou opět zrnožraví. Jejich krmení je proto ve své podstatě jednoduché. Kromě prosa však žerou i slunečnici i další olejnatá semena. Snesou se i s andulkami v jedné kleci nebo voliéře. Korela se dá i dobře ochočit. Andulky i korely můžete volně pouštět po místnosti, ale nejdříve byste je měli naučit, aby se do své klece sami vracely. Korely ani andulky však nikdy nepouštějte venku na zahradě. Uletí vám. Nemají totiž v podstatě orientační smysl, podle kterého by se mohly orientovat v evropské přírodě.

Korela chocholatá

6. Agapornis růžovohrdlý

Tito ptáci jsou malí afričtí papoušci, kteří jsou již po celé generace považováni za domestikované. Dnes existují v evropských klecích v mnoha barevných variacích. Jejich krmení není složité, proto je lze doporučit i začátečníkům. Krmíme je smísí různých druhů prosa a slunečnicí. Směs pro ně koupíme již hotově namíchanou. Můžeme je držet jednotlivě a v takovém případě i snadno zkrotnou. Samce od samice podle vnějšího vzhledu odlišit nejde. Rádi okusují různé větvičky, proto pozor, v místnosti volně vypuštění vám mohou okousat nábytek.

Agapornis růžovohrdlý

7. Agapornis škraboškový nebo Fišerův

Jsou to ptáci příbuzný předešlého druhu, ale dá se říci, že malinko méně otužilí. Za to působí pestřejším dojmem. Oba druhy mají okolo oka bílý, neopeřený kroužek, který jim dává exotičtější vzhled. Můžeme je držet jak jednotlivě, tak i po párech. Pozor! K agapornisům další ptáky do klece nedávejte. Nejsou k jiným ptákům příliš snášenliví.

Nakonec několik rad jak postupovat, když vás dítě přemluví. Nejdřív potřebujete klec.  Měli byste mít předem promyšleno, kam ji doma dáte. Nesmí tam být průvan a musíte počítat s tím, že ptáci znečistí i okolí klece. Již předem musíte mít připraveno dostatek krmení. Nejlepší pak je, když si od prodávajícího pořídíte do začátku stejné krmení, jako měli u něho.  U vás doma jim podávejte krmení a vodu do misek na dně klece, aby je ptáci našli. Jak jim přilepšit a dále postupovat zjistíte pak postupem času. Různých pramenů poznání najdete na internetu i vytištěných dostatek.

Agapornis škraboškový