Nejlepší byli na táborech bobříci odvahy. Třeba když cesta v hlubokém lese byla značená svíčkami ve sklenicích od okurek a po půlnoci začalo pršet a všechny svíčky zhasly. V lese bylo plno dětí v rozestupech, plno vedoucích na jednotlivých stanovištích, nikdo to tam pořádně neznal a velmi to vypadalo, že se vedoucí bojí tmy násobně více, než děti. My s kamarádkou Radkou jsme se schovali za strom a na jednotlivé bloudící vedoucí jsme vždy řádně vybafli, aby také nějakého toho bobříka oholili, pardon, ulovili. 🙂 Sehnat všechny děti do tábora bylo náročnější, než sehnat stádo z hor nebo sehnat tuzexové džíny.
Jó, tábory. My máme na tábory jen dobré vzpomínky. Třeba na ten druhý, ten byl super. V soutěži, kdo nejrychleji oběhne celý areál tábora jsme byli jednoznačně nejhorší, ostatní děti už byly dávno u ohně a my ještě obcházeli tábor. To jsme ještě nevěděli, že máme každou nohu jinak dlouhou a z běhání nás proto bolí hlava a křiví se nám páteř. Pak byla soutěž ve zpěvu. Každý oddíl musel někoho nominovat, svého zástupce. Už jenom to zkoušení na klubovně našeho oddílu bylo báječné, opravdu. Nakonec jsme byli nominováni my s písní Holubí dům. Jelikož Holubí dům ale měl i jiný oddíl, zareagovali jsme velice hbitě a zapěli jsme do místního táborového rozhlasu Rozvíjej se poupátko. A skončili jsme na krásném třetím místě z 15 oddílů. První byly dvě o mnoho let starší slečny, které zpívaly cosi o Davidu a Goliášovi od nějakého Wericha… Šli jsme pěšky na krásný výlet do nejkrásnějšího městečka v ČR - do Rabštejna nad Střelou. Pořádaly se závody v ježdění na lodičkách pro větší děti, chytili jsme první klíště a děsně nás rajcovalo, když nás fešný táborový vedoucí pak na lékařském pokoji prohlížel, jestli nemáme někde ještě další… Psaní dopisů, plápolání táboráků, vytahané tepláky a party přátel, které už se nikdá nesejdou. Na prvním táboře jsme měli příhodu - dostali jsme od kuchařek celodenní svačinu do papírového pytlíku - jablko, rohlík a tatranku. Tatranka vzala za své u většiny dětí ještě v autobusu, rohlík jak kdo, jablko měl v kapse skoro každý. Jelo se na celodenní výlet do Zoo Dvůr Králové… Šlo se hromadně do dětského koutku, kam se smělo mezi kontaktní kozenky. Jeden statný kozel začal jednoho našeho kamaráda náruživě honit po celé ohradě, dítě zprvu srdnatě utíkalo, vyhývalo se, kličkovalo, všichni se náramně bavili, zejména nedůvtipné “učitelky”. Dítě běhalo stále a pořád, už méně energicky, zatímco kozel neutuchával ve svém elánu a zájmu, dítě už začalo brečet, vřískat a řvát, volat o pomoc, to učitelky křížily nohy smíchy a ječely v předklonu na celé kolo. My jsme se vydali kamarádovi pomoci a napadlo nás - ten kozel chce to jablko, co máš v kapse, on to cítí - ale ubulený kluk nás neslyšel a naše genialita opět zůstala nepovšimnuta. Až nakonec dítě únavou a vysílením zakoplo, upadlo, nárazem o zem se mu jablko vykutálelo z kapsy, kozel jej sežral a dal dítěti pokoj. Od té doby má dítě Tomáš trauma z kozlů a učitelek.
Jinak u nás panuje ultrasucho. Brutální ultrasucho. Prší po republice řekněme měsíc. Měsíc už to trvá. Na Moravě slejváky a průtrže, zkažené dovolené a zalito. U nás uboho a sucho. Zem naprosto mrtvá, tráva šedá. Za ten měsíc namrholilo asi 25 mm, což není ani 1 mm denně. A mají přijít opět tropy. Zima byla brutálně suchá. Studánky, co přes zimu přetékají a zjara zurčí životem, zůstaly i po zimě poloprázdné. Velmi zlé. Na houby to letos nebude a benzín do sekačky není potřeba - není co sekat.
Na videích od sousedů je vidět např. i chrt. Bylo tam poměrově např. 100 GR a 12 dalších psů. Ne vše je čisté. Když se sousedka natáhne k plotu s mobilem a natáčí, tak GR jdou dopředu, mávají ocasy a “usmívají se”. Je jich drtivá většina. Pak si někteří nevšimnou zubožených vyzáblých chudáků, co se opírají o plot, splývají s ním a sotva stojí. Nikam dopředu se neženou, ale podíl na plemenitbě mít mohou.
Zoo Norimberk dokonale zpracovala odpovědi na otázky, týkající se populačního managementu nejen paviánů guinejských. Koho zajímá, jak fungují renomované zahrady zevnitř, může se pustit do čtení. Zejména od bodu č. 11 to začíná být zajímavé. https://tiergarten.nuernberg.de/populationsmanagement-paviane
Praha sice s velkou slávou uvítala nového samce tygra sumaterského, ale v naprosté tichosti odvezla samce tygra ussurijského. Stejně odvezla samce levharta mandžuského, čímž ukončila jeho chov.
Sean Combs se hodlá dostat z vězení za každou cenu. Nově nabízí kauci 50 milionů dolarů!!
Po letech znásilňování, zdrogovávání, zastrašování a vydírání, vydává Justin, jedna z jeho hlavních obětí, nové album. Z něj si dáme song Daisies (Sedmikrásky). Justine, jsme a navždy budeme s Tebou!
