Do chovatelské etiky patří i výměna/prodej/koupě zvířat. Takzvané Mám - nemám.
Začátkem léta jsme museli eliminovat počet zvířat, všechny nalíhnuté kohoutky jsme přes jejich kvality dali pryč. Zůstaly jenom slepičky. Nejdřív jsme kohoutky nabízeli tři týdny na inzerci - neozval se nikdo. Dali jsme jim šanci, kterou nikdo nevyužil, tak museli pryč.
Když už jsme žádné neměli a sami jsme potřebovali koupit nebo vyměnit našeho, začali klasicky jako každoročně volat lidé, jestli nemáme kohouty navíc. Tak jako fungují zákony zahrady, tohle jsou zákony chovu - když máš, nechtějí, když nemáš, volají.
Pak jsme potkali souseda, kterému jsme v půlce léta nechali vejce pod kvočnu. Vylíhlo se mu 5 kohoutů a 2 slepičky. Opakoval nám poměr pohlaví každý týden, tak jsme mu nabídli výměnu, dáme mu tři naše slepice ve snášce, on nám dva kohoutky, ať jich nemá tolik, a všichni budeme spoko. To se mu líbilo. Hned stál za vrátky. 🙂 Nenechal nám jen dva kohoutky, nechal nám všechny. Uf.
Vesmír zařídil, že dva dny na to nám sama od sebe zavolala vnučka chovatelů, od kterých asi šest let vozíme vlašky z Německa. Že její děda pro nás má 1,3 z jeho nové linie, takže zajímavě nepříbuzná zvířata. Takovou nabídku jsme nemohli odmítnout.
Výsledek je, že tu najednou máme šest kohoutů.🙂 A stačí nám jeden, nejvýš dva. Takže kdyby někdo potřeboval kohouta Vlaška stříbrně zbarvená - teď máme.
O etice je to v tom smyslu, že když někomu po telefonu sdělíte, že nemáte, a on pak o tři měsíce později vidí na webu váš inzerát, bere si to osobně a udělá z vás nenechánka - má a NÁM nenechá. Nechá. Teď už jo, klidně pět. 🙂
Farmárská revue - užitečný pořad nejen o chovatelství. Přiložené video se věnuje etickému chovu králíků. V čase po 05.15 minut jsou vany na míru, které jsme zmiňovali.
To je fakt, Acher. Aspoň se nenudíte. Tak ať vám vše vyjde a klapne. Kde jsou ty časy, kdy jsme v tomto výstavním období psali a tiskli kompletní výstavní katalogy ze dne na den, včetně bodů. Posuzovatelé, místo aby doposoudili a až pak šli na oběd, tak klidně šli v 11.00 na oběd, posouzenou měli půlku, na obědě vysedávali tři hodiny! a až když jsme je sami zvedli od stolu, tak konečně začali zase posuzovat. Vůbec je netrápilo, že musíme údaje zadat do PC, vyhodnotit vítěze, upravit počet stránek a začít tisknout a pak ještě kompletovat. To byla také dobrá chovatelsko-posuzovatelská etika.
Acher, jak máte králíkárny řešené? Nám se líbila videa ze slovenské Farmářské revue. V každém kotci plastová vana na míru, jen se to vyndalo a bylo uklizeno.
Odpověď na příspěvek uživatele Daja z 30.12.2025, 08:26:50
Kam jste se to vydala na cesty, Dajo? Obdivujeme všechny ženy, které řídí v takovém počasí. My jsme si dělali řidičák ještě na střední, v sedmnácti. Pak jsme museli počkat na zletilost, až nám ho fyzicky vydají. Nikdy jsme moc aktivně neřídili. Nepijeme, tak jsme většinou nad ránem vozili kamarády ze zábavy, z plesu a podobně. Kolikrát nás stavěli policajti a nechápali, že ve 4 ráno s autem plným veselých chasníků nikdy nic nenadýcháme. 🙂 Ale řídili jsme jen občas - žili jsme v té době ve velkoměstěch (Barcelona, Londýn, pak Praha a Plzeň) a auto jsme vlastně vůbec nepotřebovali. Naopak byl problém kam s ním + zloději + kuny. Během kovidu nám řidičák propadl, ani jsme si toho nevšimli, když neřídíme. No a teď ani nevíme, jak to chodí - jestli si normálně zažádat o prodloužení nebo jestli by po nás chtěli absolvovat autoškolu nebo její část znovu. Koukali jsme ze zvědavosti na dnešní testy - to je rozdíl oproti devadesátkám. 🙂
To by možná věděla Bodlinka, jestli/jak moc mohou pižmovčí vajíčka obsahovat salmonelu a jak je to s jejich využitím v kuchyni. Případně jestli výroba domácí zmrzliny a uchování v mrazáku může neřáda zničit.
Aničko, až Betynka u vás s tím mytím oken skončí, může pokračovat u nás - máme více, jak 40 oken a pomocnice s takovým jazykem se rozhodně nebude nudit. 🙂
Ta pižmovčí vajíčka nijak kuchyňsky nevyužíváte? Jasně, že je tam riziko, ale… Paní u nás v ulici je zaváří třeba do polévky a nudle nedělá z ničeho jiného. Zlé jazyky o ní tvrdí, že z nich vyrábí i zmrzlinu, ale to nemáme ověřeno.
Děkujeme za všechny reakce. Díky nim se v tématu ukázala další stránka chovatelské etiky. Lidi, které neznáme, dokážeme během chvilky posoudit i odsoudit. Víme nejlépe, co dělají i co nedělají. To vylepšuje chovatelskou atmosféru a přímo to souvisí s vláknem na iF, které bylo hybatelem tohoto tématu.
Majitelkou kokra je doktorka farmacie, majitelem zdravotnický záchranář. Jejich sousedem je veterinář Kája, náš pravidelný odběratel vajíček. Pejsek je v nejlepších rukou a jediné, co mu ke štěstí chybí je druhá kulka. Smrad jako neměřitelná veličina je pro každého subjektivní a náš supernos považuje psy za smraďochy komplet. Je to asi jako když Renča-Kometa nastoupí do výtahu po kolegovi se psem.
Teď si rádi přečteme o zvířatech v autech, pokud máte zkušenosti. Zajímají nás i jiná odvětví etiky. Acher, kdybyste měla chuť, rádi si přečteme více o Nitře i o dalších výstavách.
Ono tam oplocení není žádné. Tedy pokud nepočítáme klasický ohradník. Ohradník je to jediné, co tam mají. Vlci už jim sebrali několik ovcí, ale vždy “pár” kusů, tak to brali jako “nutnou daň”. Paní evidentně spoléhala na to, že když ovcím nastele u baráku, tak to vlky zastaví. Není nutné plotit hektary pastvin, ale zázemí na noc by mít dávno měli. Což jim úředníci vytýkali, oni na to nedbali. Ale hlavně, že je to ještě tentýž den v médiích. Tam zavolat umí.
Nám se taky z pastviny začala ztrácet jehňata. A ne hned, až po šesti letech bezproblémového chovu. Najednou v noci jehně pryč a ráno řvoucí ovce matka. Pak ještě jednou, z čehož jsme pochopili, že nejde o náhodou a další noc už byly všechny ovce za plaňkovým plotem 2 m vysokým dole s mříží proti podhrabu. Pak se jehňata ztrácet přestala. Ano, byla to práce navíc dostat vychytralé a nebezpečí netušící ovce v jednom člověku do ohrady, ale prostě jsme si jako vždy museli poradit. Tady ve Slavkovském lese už vlci jsou, jen se o tom nepíše. Nemají problém skočit přes plot i do předzahrádky. Takže blízkost nějakých stodol, stájí, stavení pro ně není žádnou psychologickou bariérou a malí jednotliví psi jsou pro ně spíš magnetem než nebezpečím.
Dobrý je výrok té chovatelky - v půl jedné jsem ovce ještě kontrolovala. No, jenže vlci nemají hodinky a jejich útoky jsou nejčastěji mezi 03-05.00. Takže to, že venku byla v 00.30 je taková kosmetická výmluva.
Copa se nám to dobývalo do maštale? Foto je z první půlky léta, kdy sedal saharský písek, nyní je okno umyto. Okno ve výšce cca 2 metry a nevede k němu žádný žebřík ani jiná cesta, jen hladká omítka. Opodál (150 cm šikmo) je plaňkový plot.
Hlavně by měli to břicho prohlídnout komplet nějakým “prosvěcovákem”. Plus třeba rentgen plic, když ztratila dech. Se omlouváme za naléhavý tón, ale tohle není sranda. A z bohatých zkušeností víme, že tohle je znamení. Obří znamení, že do Londýna letět nemáte. Jako mladá holka to zatím nechápete, berete to jako zkažený výlet, vyhozené peníze za letenky atd. Ale život je o jiných prioritách než o dvoudenní “zábavě” a pár tisícovkách. My na Vesmír a jeho znamení věříme bezezbytku.
že byla na podzim na oblastce a pes, kterého drželo na vodítku dítě, napadl její štěně.
Kdyby ho nedrželo dítě, ale vodítko u plotu, nikoho by nenapadl. - Vtip.
P.S. Jen na té Brněnské výstavě ( Mezinárodní asi ), málem někdo uvařil psy v autě, sháněl se řidič, a někomu, cestou z výstavy, psa přejelo auto. A u krátkosrstých kolií posoudili psa mezi fenami, protože majitel špatně nastoupil k posuzování.
Jak se to dělá, když chceme citovat jen určité věty, ne to celé? Díky.
No, zvířata v autě jsou obrovskou samostatnou kapitolou chovatelské etiky. Zvíře by v autě nemělo samo být za nás vůbec. V tom skleníku se mění podmínky během minut a ta zvířata to dobře ví. I samotné nastoupení do prostoru, na který mají špatné vzpomínky, je stresující.
Ančovičko, to je fajn, že se roznesla. Škoda, že vajíčko není čokoládové. U nás dnes 11. Holky šly fakt do sebe, asi před třemi dny jen 6 vajec, tak jsme do maštale nad dveře pověsili vedle jmelí sekyrku. 🙂
Ty tři nové slepičky z Německa jsou zasušené, nenesou. Malé zcvrklé hřebínky, tak ty do statistiky zatím nepočítáme. Ale brzy si je rozneseme zvýšenými dávkami bílkovin. Kohout je moc pěkný, ten nás potěšil. Musíme je někdy vyfotit.
Začalo sněžit. Dost. Fuj. Ale aspoň zapadnou ty naše hříchy a nebude na ně toliko vidět. 🙂
My jsme jim schválili nahaté morče. Vypadá sice jako Glumíšek, ale nakrmit to ještě zvládnem. Jako děti jsme chodili do chovatelského kroužku. Potkaní pár měl dvě mladé a ta prolezla mřížkou a utekla. Prohledali jsme celý prostor a nic. Nikde nic. Pak začaly z voliéry mizet andulky, nejdřív si toho nikdo nevšiml, bylo jich tam asi třicet. Takže o pět míň nikdo nezaregistroval (z vedoucích kroužku). Nakonec jsme to byli my, komu ten počet ptáků neseděl. Otevřeli jsme voliéru a podívali jsme se do hnízdní budky. Vykrmení potkani na nás spokojeně čuměli v hnízdečku z peří.
Potkana nechceme. Glumíška přinejhorším ano. Za rady ke kokrovi děkujeme - je mu devět let a pro nás smrdí pořád. To jen že ho teď víc hlídáme a po tom blití je fakt odérovej. Ale předáme to jeho majitelům, ale už teď víme, že budou čučet jak puci a nic (doktora) nezmění.
Už jsou z kina zpátky. To bylo vítání. Smraďoch už je pryč. Tolstolobika jsme tu široko daleko neviděli dobrých 25 let. Možná pes smrdí, že jak blil tu husu od tchýně, tak si poblil uši. Voni ho ještě nestihli vykoupat.
Navíc přišli s tím, že si pořídí potkana. Jistě! Počas jejich dovolených a letních táborů bude ovšem potkan mít dietku. My jim to krmit nebudeme - není to náhodou proti chovatelské etice?
Ten jejich pes je tohleto na obrázku. Smrdí tomu všechno - poblitý uši, pochcaný nohy, záhyby kolem tlamy. Všechno.
