Jak přemluvit :-(

….tady z toho mi ale tak nějak vyšlo, že nápad s kočkou je náhlý, kdy už zadavatelka s partnerem nějaký čas žije….bydlení s kockou je takový zásah do života, že kdo k ní nemá vztah, chápu, že ji prostě nechce….takže je na zvážení, zda je to náhlý nápad anebo letité toužení, které si může zadavatelka konečně splnit a zda o této tužbě ví partner zadavatelky od samého počátku jejich vztahu….

Ano, přesně tak si to myslím také. 

lesnizinka:

Nesnáším motorky, takže tu bych chlapovi zakázala bez debat. Naprosto vážně. Naštěstí tedy on je nesnáší taky😉 Ono jde asi o to, jak moc to či ono ovlivňuje společný život. Na zvířeti, stejně jako na dětech je nejspíš nutné se shodnout. Jinak to prostě nebude fungovat. Jsou to věci, které ovlivní další život 100%. A to tomu, kdo chtěl, ale samozřejmě i tomu, kdo nesouhlasil, ale byl ,,přehlasován"😉

S tímhle naprosto souhlasím.

Já bych to “nechce povolit” ve vztahu nechtěla prostě proto, že se o věcech domlouváme, a pokud v něčem není shoda, tak se to dělat nebude. Ale to si každý musí nastavit sám, jak to chce v partnerství mít.

Jsem ale dost ráda, že ač by manžel nejradši žádné zvíře neměl, má celkem pozitivní přístup a soužití se psem zvládne, včetně výpomoci při péči o psa, spolupráce na výchově, atd. A moc si neumím představit, jaké by to bylo být s někým, kdo vyloženě nesnáší kočky, protože já je prostě nekriticky miluju 🙂 

…už když jsem chodila s bývalým manželem tak věděl, že až budeme mít vlastní bydlení, bude pes pořízen, sice jsem si ve zdraví i v nemoci musela všechno okolo něj obstarat, ale doma ho snesl a měl ho rád a dokonce se mnou chodil i na cvičák nebo jezdil na psí tábory….no a pak užbyl pes stále,takže se z druhé strany vědělo, do čeho se jde….na druhou stranu plně chápu a neodsuzuju toho, kdo zvíře doma nechce, ale holt se musí komunikovat a sdělit navzájem své představy, ale to by mělo být samozřejmou součástí každého vztahu….   

…už když jsem chodila s bývalým manželem tak věděl, že až budeme mít vlastní bydlení, bude pes pořízen, sice jsem si ve zdraví i v nemoci musela všechno okolo něj obstarat, ale doma ho snesl a měl ho rád a dokonce se mnou chodil i na cvičák nebo jezdil na psí tábory….no a pak užbyl pes stále,takže se z druhé strany vědělo, do čeho se jde….na druhou stranu plně chápu a neodsuzuju toho, kdo zvíře doma nechce, ale holt se musí komunikovat a sdělit navzájem své představy, ale to by mělo být samozřejmou součástí každého vztahu….