Ahoj, přicházím si při vaše názory co mám změnit nebo kde se stala chyba. Mám deseti měsíční fenku dobrmana. Baví mě s ní vycházky do přírody do polí. Když uvidí zajíce rozběhne se po něm ale nikdy ne tak daleko abych ji ztratila z dohledu. Poslední tři čtyři vycházky se to ale změnilo. Vůbec nereaguje na poveli, křičíme hodně hlasitě a nepomáhá to. Zdrhne i z dohledu nakonec se sama vrátí po mém volání ale dost mě to znepokojuje, co s tím mohu dělat? Děkuji, Léňa.
Když pes neplní, co říkám, tak to neumí. U zvěře se cvičí až v posledním levelu. Do té doby cvičíte doma, na zahradě, na náměstí, … a máte to vodítko. Protože
1) zvěř prostě pes nebude štvát! 2) vodítko zajistí splnění povelu… ne žádné kotrmelce
Teď můžete se psem kolem polí běhat, oba, s vodítkem, to ho zabaví. ;-)
Bohužel to vypadá, že jste jí to tak dlouho tolerovali, až si to zafixovala jako volnou zábavu. A teď budete dřít jak mezci na tom, abyste ji to zase odnaučili. To musí bavit. 😀
Takže dlouhé vodítko, fenu z něj v žádném případě nepouštět a chodit trénovat přivolání a klid mezi zvěř.
Nojo, stal se z toho zlozvyk, je to průšvih, honění zvěře je pro psa jako droga.
Chce to trénovat přivolání, vypilovat ho k úplný dokonalosti, nejdřív bez zvěře , pak se zvěří, celkově cvičit poslušnost a ovladatelnost. Zajistit, aby už znova neutekla, jinak si to definitivně zafixuje.
Na dlouhým vodítku ( teda já nejsem ani odpůrce flexiny) můžete fenku čas od času přivolat , odměnit, něčím zabavit, aby si zábavu nemusela hledat sama.
Já Vám úplně rozumím, člověk by si přál jít nerušeně přírodou a kochat se pohledem na krajinu a šťastného psa, ale realita je obvykle taková, že musíte pořád na psa dávat bacha a být s ním v nějaké interakci, zvlášť s puberťákem.
Asi budete muset vycházky procházkové změnit na procházky cvičící, soucítím s Vámi 😊!
onehda jsem zjistila, že po pěti letech soužití a deseti kilometrech z dvacetikilometrového výletu může Nora jít bez vodítka (a mých očích na stopkách) a vypadá děsně vycvičeně
někdy si troufám volno i na vybraných úsecích známých kratších procházek a už fakt dlouho neutekla.
v deseti měsících zdrhla v lese tak moc, že prostě zdrhla, pamatuju si, že jsem na ní volala ať si tam zůstane, že takovýho debila psa stejně nechci
a o dvě hodiny později jsem si pro ní jela do obecního kotce
No vše už bylo řešeno výše. Já popřeju pevné nervy…tzv. to chce klid a nohy v teple. 🤪Makejte, neházejte flintu do žita…ona nakonec slečna dospěje a všechna ta práce se vám vrátí. Jo a tu stopovačku pořiďte určitě.
