Odpověď na příspěvek uživatele Buggyra z 23.10.2025, 07:01:31
No a vidíte… zrovna nad tím se já, byť jsem myší samaritán, pohoršovat nebudu. Nejsem naivka a vím, že určitě nějaké “moje” vypuštěné myši, skončí v něčím žaludku.
Pohoršovala bych se jen nad nějakým týráním.
Upřímně bych byla raději, kdyby mi moje povaha dovolila ty roztomiloučký myšky zahrdlit…určitě by s tím bylo méně práce, starostí a peněz…
Odpověď na příspěvek uživatele Vahine z 23.10.2025, 07:51:40
Děkuji, děkuji.
Tak jako zase tolik těch dětí k těm koním nechodí. Ráda bych zvládla více, ale momentálně je deset dětí takový strop, jsem na to holt sama. Až zapojím zkušenější členky (a nové koně), tak budeme moci mít třeba dvacet, třicet dětí, ale to nám holky budou muset u těch koní vydržet a mít o to zájem 🙂 Takže těch pár dětí by šlo buď ke koním jinam a nebo by prostě ke koním nechodily. Jediné, na čem si můžu honit triko je, že jsme široko daleko nejlevnější jezdecký klub a že nabízíme cos, co v okolí hned tak někdo nenabízí.
No a co se týče starosti o zvířata, tak do toho nikdo moc nevidí, tady na diskusi si můžu vykládat, jaká jsem světová chovatelka, ale v reálu to může být jinak, že… Mám ta zvířata ráda, ale to mnohdy nestačí. Tak tím bych se asi moc nechválila 🙂
Odpověď na příspěvek uživatele rina z 23.10.2025, 08:22:47
Tak já na odchycené myši nesahám….pokud je přesouvám tak opravdu bez dotykově.
Ty “ochočené”…to byla opravdu vyjímečná sestava, neboť byly v zajetí opravdu několik měsíců a ty “divoké” potvůrky se naučily, že ode mne přichází potrava a mňaminy. A taky možná dáno tím, že v době odchycení byly dost malé (tedy minimálně 2/3 sestavy)…takže předpokládám nějaká odrostlá mláďata, tak asi ta zvykačka probíhala rychleji a neměly pocit, že by jim od člověka hrozilo nějaké nebezpečí.
Ani na tyhle “ochočené” cíleně nesahám…ve své podstatě ten “bližší” styk probíhal spíše ve formě pamlskování z ruky….nicméně nebyl problém manipulovat s myší rukou…třeba nějaké popostrčení, abych jí “zahnala” do přepravky.
Jako myslím, že jsem obecně tady profláklá tímto způsobem zbavování se myší v domě…to znamená, že to dělám už několik let…a tohle byla jediná sestava, co se takhle “ochočila”, jinak myši zůstávaly plaché i třeba po měsíci v zajetí.
To už člověk vidí…když jdete k akvárku a nesete jídlo, tak tyhle myši hned hrrrr kam jsem strčila ruku s jídlem a už panáčkovaly, jestli jim něco nestrčím do tlamky…a to chci upozornit, že u mě rozhodně hladem netrpí….a naopak normální stav je, že jakmile odklopím krycí mříž z akvárka, tak se snaží buď zalézt do domečků a nebo se alespoň drží, co nejdále v rohu.
Odpověď na příspěvek uživatele Sardullah z 23.10.2025, 12:25:16
Měla jsem kdysi, jako dítě, ochočenou myšky za chalupou v lese, taky si zvykla, nebála se mě - taky dobře motivovatelná přes jídlo. Máte to dobře vymyšlený a smekám. U nás má teda tohle na starosti Mouses. Ne, že bych z toho byla odvázaná, protože právě Mickey Mouse, jak se ta moje jmenovala, ale zase ona to udržování populace v určitých mezích zkrátka nutná je. Bylo by zajímavé vědět, jak to bylo s myšma dál.
Měly jsme ochočené myši na škole v přírodě. Jednou přišla úča zhasnout, s ječením odběhla pro správce, ten přišel, to jsme zase ječely my - byly jsme v pyžamech a bylo nám už 13…..vchod do pokoje myším zasklil (střepem a kytem) a měly jsme po myších a večerní zábavě. Od té doby si pamatuju, že jedině sklo myši neprokoušou.
Odpověď na příspěvek uživatele Zrzavci z 23.10.2025, 14:10:34
Máte to dobře vymyšlený a smekám.
Právě, že to mám blbě vymyšlené…ani nechtějte vidět můj výraz, když se v třeskuté zimě objeví u nás v obýváku myš…"Nééééééé 😴🙄☹️"….protože vím, že rovnou můžu mazat do zveráče pro piliny, seno, papání a vytáhnout akvárko, napáječky, domečky, mističky a až do jara se starat….😕…ale co nadělám, když musíš, tak chceš 🤪
No tak hýčkat chycené myši a pak je odvézt k lesu… ty myši jsou zpátky dřív než vy, Sardullah.
My myši trávíme. Bohužel jedy se prodávají čím dál slabší. Takže otráveného zrní musíme koupit víc… Je potřeba stav myší snižovat, ne je přesouvat o kousek dál od domu.
Odpověď na příspěvek uživatele BaLu z 23.10.2025, 17:47:21
No nemyslím si, že by se vrátily domů…vozím autem a několik kilometrů od budov a od nejbližšího pole…mám svoje “místečko”…fakt nechci, aby třeba vlezly někomu jinýmu do baráku. Myslím, že pokud to nejsou myši turistické s buzolou, tak je čeká krutý život v přírodě…😉.
K těm jedům…teda “trávila” jednu sezonu…nekupuju jedy v obchodě, mám je přímo od deratizační firmy v takových těch plastových boxíkách…ty v obchodech jsou prý většinou nespolehlivé….slabé…ten, co se měla já se v obchodě neprodává, správně by mi to ani neměli prodat, měli by to přijet sami umístit…
Celý problém s tím trávením je v tom, že se bojím, aby mi otrávenou, ale ještě pohyblivou myš, nesežrali psi…to by byl problém…s tím trávením jsem skončila, když se mi jedna takhle otrávená myš producírovala poooomalu prostředkem obýváku a byla chytitelná normálně mnou, natož psem.
A na klasický usmrcovací pastičky nemám žaludek…
No a co se týče těch mých přesunů “mých” myší…jako opravdu jsem jich měla nejvíc 25 kousků za celou zimu…povětšinou je to tak do 10ti kusů…nemyslím si, že bych tím nějak přispívala k přemnožení myší v naší přírodě, když vezmete v úvahu, že opravdu všechny, které vypustím, nepřežijí ani do doby, kdy by reálně zplodily mladé, že se třeba stanou něčí potravou…
Odpověď na příspěvek uživatele Sardullah z 23.10.2025, 19:17:31
Vaši obavu o psy chápu. Nám naštestí žádní psi myši nežrali. A jed dáváme tak, aby se k němu pes nedostal. Kočky nemáme, ale ty by stejně otrávené zrní nepozřely. Usmrcovací pastičky máme také, ale efektivnější je otrávené zrní. Kdybychom je chytali živé, nevím, co bychom s nimi dělali. To, co děláte vy, se mi příčí a považuji to za neefektivní, protože problém jen přesunete, tedy převezete, jinam.
Já jsem na jaře dostala darem dvě krabice otráveného zrní, tak jsem se jala škůdce potírat, vysypala jsem ty krabice jednu dospod skříně na věci v buňce, kde se myši prohánějí jako v paneláku, druhou krabici do uzavřené místnůstky mezi boxy u koní, kde si myši vyhlodaly díru do podlahy a vykutávají nám tam zpod prken spoustu písku a hlíny a zjevně tam spokojeně nerušeně žijí. Vše zrní zmizelo asi během týdne (a že ho bylo dohromady asi kilo…), žádný smrad jsem za celé léto neucítila a žádné opilé myši se vůkol nepohybovaly, natož abych našla něco chcíplého. Vadí mi na tom, že tu chodí chytat kočky z okolních stavení… po této nepřesvědčivé zkušenosti jsem trávení zavrhla jako neefektivní, u těch mrtvochytek aspoň mám v ruce důkaz místo slibů 😀
Odpověď na příspěvek uživatele kometa z 24.10.2025, 08:09:24
Do tohoto součtu bych přidala i dravce a sovy. Pracovala jsem v zemědělství, kde to bez pravidelné plošné deratizace nešlo a nacházet uhynulé sovy a dravce bylo opravdu smutné. Dokonce jsem kdysi našla i přiotrávenou kunu. Dořešil ji nás veterinář, aby se netrápila.
Moji psi naštěstí mrtvolu nesežerou, už to pro ně není ta pravá zábava. Ale i vyhrabávat a honit živou zakazuju, i když nedělám si iluze, jak to dopadá, když u toho nejsem. Loni mně zaručeně dvě myšky vnikly do baráku a nikdy jsem je nenašla, ani mrtvé ani živé, ani za nábytkem. Kdyby tam chcíply, tak to bude cítit, ale nic takovýho. Letos si na to dávám sakra pozor, myš v baráku nikdo nechce.
Jednou jsem v jezdecké skřínce našla dokonale mumifikovanou myš. “Seděla” na rameni bundy.
Takže takzvaně “uschne”? Jediná možnost by byla za knihovnou, ta jediná nejde odtáhnout, jinak všechno jsem kontrolovala. Kdysi jsem jednu mrtvou myš našla v květináči, asi jí připadalo hezčí umřít pod zelenými listy. 😄
