Spolujezdcovo místo taky nic moc, zvlášť když je někdo styl “brzda plyn”. 😀 Rychlost nevadí, dokonce ani po té panelce LB - Praha. Nesmí to být ale sedadlo vysoko, dodávka ani za zlatý prase, odcházím, odevzdávám občanku. Lepší to je, kde už jedu po sto osmdesáté. To už řídícímu nadávám jen trochu. A pak stejně sežeru ten kinedryl. Furt mi říká - dyť jedu pomalu! A já říkám - tady nejseš v Brně! Vystupuju! Nechápe, nikdo mě nechápe. A nejlepší byl známý, jeli jsme Poniklá, Harrachov, Vysoké a tam (dívat se dopředu, do strany, dozadu, zbytečný, to nevim, esi je mi blbě z pohybu, nebo výšky), se setmělo a rozpršelo rozesněžilo, už jsem moc neviděla bílou postranní čáru… prý kam koukám tak na bok… říkám no nevidim tu čáru, nemám pevný bod, ztrácím víru, nevidim… a on mi říká - já v tom dešti taky nic nevidim!
Mno, co jsem si tak z toho vzala… jelikož teď jezdí tak, že nevidí ven, tak jak první zkusím vozit připoutanou na zadním sedadle. A na vet si vyžádám nějaký ty pilule. Pak se uvidí.
Jinak mně se dělá blbě, když nekoukám ven a nedejbože, když si potřebuju za jízdy něco přečíst. Mám to tak v autě a autobusu, ve vlaku a letadle pohoda. Loď mi taky neva.
Odpověď na příspěvek uživatele efe z 12.03.2024, 19:33:59
Je naučená jezdit pod nohama spolujezdce. Bych nejdřív zkusila změnit místo sezení, třeba by to u zadních sedaček pod nohama bylo lepší? Pokud se tam nějak nacpe. Mohlo by to pro ni být klidnější, drobátko jiné pérování auta, zvuk motoru atd. Přepravku jste nezkoušeli?
S první fenou jsme si užívali podobně, blití po pár km, postupně se to zlepšovalo, i tak šavle po 20, 30 km... Ležing v kufru s výhledem do všech stran, klec se zakrytým výhledem. Pomohla až výměna vozového parku, fena povídala, že to předchozí auto mělo blbý tlumiče a hodně se houpalo. A taky se vyjezdila, zvykla si.
Odpověď na příspěvek uživatele efe z 13.03.2024, 08:07:08
Efe - já tady zase vyhodím svou neodzkoušenou radu, s kterou kdysi přišla na fauně v pravěku Impact - psala tehdy, že by měli pomáhati gumový medvídci - asi si tak představuju, že nějak stabilizujou ten rozhoupanej žaludek? nevím. nevím zda to funguje, nebo ne, nicméně medvídci by uškodit neměli, takže proč to případně nevyzkoušet. jsem si říkala, že když někdy budu potřebovat tohle u psa řešit, že to zkusím.
Efe - máme to prakticky totožné, i těch 40 minut. Naše černá si nakonec sama našla nejlepší místo, kde se jí nedělá tak blbě a je to uprostřed auta, tedy za řadící pákou. Na zadní sedačce máme plachtovou vanu, dole za sedadly je ještě nafukovací balon, aby nepropadala dolů. Takhle se vycentruje a zvládá to. Připoutaná je certifikovanými kšandami k pásu zadních sedaček.
Nicméně vždy po 45 minutách zastavujeme a dáváme alespoň půl hodiny vycházku.
Efe - já tady zase vyhodím svou neodzkoušenou radu, s kterou kdysi přišla na fauně v pravěku Impact - psala tehdy, že by měli pomáhati gumový medvídci - asi si tak představuju, že nějak stabilizujou ten rozhoupanej žaludek? nevím. nevím zda to funguje, nebo ne, nicméně medvídci by uškodit neměli, takže proč to případně nevyzkoušet. jsem si říkala, že když někdy budu potřebovat tohle u psa řešit, že to zkusím.
Jo, tohle jsem taky někde četla a poradila kamarádce, co měla blijící čubu. Prý blila stejně, jen s medvídky 😀
miluje výlety,ale do auta nechce,dává se tam násilím,v autě zvládá krátký vzdálenosti-do 5-10minut-a to po hooodně letech…
autobus vyzkoušenej 2krát na krátkou vzdálenost s nervama-hodně let jsme neměly svoje auto,takže výlety vlakem,
na vlak šel pěšky s přítelem a já s Dafinou busem…
bydlíme kus od města,kde jede bus…,a delší trasy v buse zvrací,vlak dobrý..
na výletě/vycházce nehce zpět k autu,když jde delší cestu blije jak amina několikrát,ale zase když ho necháme doma a někdy to děláme,když se jede někam na otočku-takže by jel tam a zpět bez vycházky/výletu,tak když zůstane doma tak hysterák,že Dafi jela na výlet on ne…
vyjezdil se po letech na tu destiminutovou vzdálenost..
blbý je,že si ho nerisknu vzít ani busem do města…
takže jedem z výletu vlakem,a já jedu busem dom s Dafi
a on musí pěšky s přítelem….,
je nám ho líto,protože výlety/vycházky autem miluje,zvlášt už jen z toho důvodu,že tady chodíme 3-4 trasy furt dokola…
Dobré taky je, aby se v autě dělo i něco dobrého. Než jen blinkání. Třeba hra. Svačina. Nechat otevřené auto a dělat blbosti, běžné věci, pak zas jdeme dom. Auto ≠ nepříjemnosti. Ty léky taky pomůžou, zas to vyrobí “auto mi neubližuje”. Takhle bych na to šla u psa, co do auta nechce.
Zázvor je osvědčený, ale esi to jí pes? Sušenky by mohl, tablety, nevím. Mně zázvor hrozně vadí, takže jedu v drogách.
My jezdili s Framíkem každý den a opravdu jen kousek , pořád stejnou trasu do lesa, nejdřív tak zrychleně dýchal , pak si zvykl .
Zatímco ostatní dva psi jezdí v kufru, on je na zadním sedadle a vyčumuje ven , dopředu, mezi předními sedadly, olizuje nám někdy uši, usne jen když je po dlouhé procházce hodně unavený. Takže úplně stopro to taky není , ale do auta se už hodně těší a hlavně neblije 🙏.
Kromě plynulé jízdy ( Bože, jak jsem v tom dobrá! 🤣), pomáhá myslím taky, že mám straré, drncavé auto . Pamatuju, jak mě jako dítě vozili kamarádi rodičů v tom starém Citroenu ( taková ta kapka, co ho měl Fantomas ), měl vzduchové měchy a houpal se jako loď, bylo to utrpení.
