Varování před nebezpečnými hračkami pro PSY a KOČKY

HelaS:

Popravdě, já neměla to srdce. Ten náš teriér byl z útulku a tak měl své strachy a obavy…
Žil s námi 16 let do svých osmnácti, ke konci už byl slepý a hluchý. A trpěl; vrátila se mu separační úzkost. Vet ho uspal jednu sobotu dopoledne na našem dvorku a na mém klíně…

Osvítila mě tehdy náhlá genialita a mrtvého pejska jsem ukázala kocourkovi. Pochopil - a nehledal ho, jen prožíval svůj žal.
Prase skončilo v teriérově hrobečku jako kontaminace zeminy. No… vím, ale prostě…

Kocourkovi je dneska 16 let a pořád je taková, jak ho vychoval náš teriér Karel. Prostě nástupce.
Další zvířata už mít nebudeme, už jsme staří. Ale tihle dva náš život obrovsky obohatili - kocourek to dělá stále - a pejsek, na toho nikdy, nikdy, nikdy nezapomeneme. Sice nám po příjezdu doslova sežral dvě křesla, ale mí synové na něj později balili holky…. on dokázal v době chřipek dokonale udělat diagnózu, komu je nejhůř, a u něj pak spal vedle postele (byl to velmi pozemní pes).  Provázel nás dospíváním dětí, jejich pubertou  a i později…
Našli jsme ho kdysi v útulku. Na rozdíl od ostatních psů neštěkal, jen koukal. Vypadal tehdy jako nepodařený pudl. Až na veterině identifikovali rasu. 
Než se dostal do útulku, byl tři dny uvázaný u sámošky v Břeclavi.

Takového psa už nikdy nenajdeme. On vychoval ty mé děti, i našeho kocourka.

Každopádně - rodinám s dětmi opravdu mohu doporučit pejska pemene soft coated wheaten terrier - česky pšeničný teriér. Je to nejzlatější pes, kterého jsem za svůj dlouhý život potkala. Pokud se objeví někde v útulku - tím líp. Oni se dost kradou - náš púes například nebyl kupírován, takže ho asi ukradli v Rakousku jako malinké štěně.

I mi slzička ukápnula, hezky jste vypsala, svou lásku k těm dvěma. Ano, naši psi taky umřeli doma, kočky byli u toho, byl u toho druhý pes, nikomu jsme nemuseli nic vysvětlovat, oni už věděli, u nemocného Berryho asi dřív, než my, že je to definitivní. Další psy už nemáme, teď bych to nedala, nejsme sice až tak staří, ale nechci si své ,,kluky" přemazat v hlavě. Možná někdy, za pár let, až vzpomínky vyblednou. Muž řekl, že je nikdo nenahradí a myslím, že má pravdu. Ať vám kocourek vydrží co nejdéle👍