Mám za to, že nedá s naší situaci nic dělat, ale za zeptání člověk nic nedá. Náš ovčák vždy v naší nepřítomnosti v noci prý dost nepříjemně vyje. Když jsme byli na dovolené v létě tak poprvé a teď na horách opět. Starají se o něj rodiče, když nejsme doma. Je jasny, že vycítí že nejsme doma a tak jako teskní. Ale je mi to nepříjemné i kvůli sousedům. Dá se tomu nějak zabránit? Nebývá doma často, 2x za rok na pár dnů.
předpokládám, že tím myslíte, že nebývá doma často sám?
A v tom je právě ten problém. Není na to zvyklý, nebyl na to naučen. Teď už to půjde hůř, je nutné nácviku věnovat hodně moc času, úsilí a trpělivosti. Uděláte to?
Samozřejmě mělo být, že nebývá často sám doma. No, na to aby byl někde doma v předsíni by se musel učit stejně jako na samotu, protože předtím jsme měli setra a ten když byl doma byl schopen proskočit ven oknem, prostě panická hrůza. Takže to už by bylo lepší učit ho nevýt. Jenže jestli to má smysl, jak říkáte, hodně moc času a trpělivosti a jestli by to zase mezitím nezapomněl, když tam budou půlroční přestávky, někdy i víc. Na hory nejezdíme pravidelně.
Ale to platilo o předchozím psovi setříkovi, který byl zachráněn z nedůstojných podmínek. Možná měl v sobě něco špatně. U tohoto to nemáme vyzkoušené, ale prostě s tím máme špatné zkušenosti z minula a při velikosti je i pouhá představa škaredá.
Tak začala bych tím, že bych odjela jen na jednu noc, možná jen třeba do půlnoci, aby věděl, že přijedete. Pobyty mimo prodlužovat vždycky o den(o noc) Já vím, u normálně pracujících lidí to není tak jednoduché, ale pokud by bylo, bych to zkusila. Druhá možnost, co mě napadá, pustit mu tam potichu rádio? Je v zahradě, nebo přímo v kotci?
Já si teda myslím, že pes vyje, protože projevuje nějakou emoci…nácvikem samoty tu emoci dokážete změnit.
Nevím jak chcete psa odnaučit projevovat emoci…to je jako byste se snažili dítě odnaučit brečet…to prostě nejde, dokud ta emoce ze situace bude takto silná, že má pes potřebu ji projevovat hlasitě.
Jako příklas uvedu sebe 😀 Jsem dospělý člověk ale stejně některé situace jsou pro mě tak silné, že je nezvládám a rozbrečím se, i když logicky vím, že je to k ničemu…co teprv potom takový pes.
Nemyslím si, že nácvik bude funkční způsob, jak to řešit. Daleko snazší by mi přišlo zkusit zařídit péči o psa jiným způsobem. Třeba sehnat kamaráda, který u vás bude v době vaší nepřítomnosti bydlet - pes by se mohl uklidnit, kdyby věděl, že není sám a opuštěn.
Já se přiznám, že se v tom trochu ztrácím. Je pes v domě, nebo není? Když jste pryč. jsou s ním rodiče celou dobu, nebo chodí do práce? Není lehčí naučit psa na tu situaci, než mu zakazovat výt?
Samozřejmě mělo být, že nebývá často sám doma. No, na to aby byl někde doma v předsíni by se musel učit stejně jako na samotu, protože předtím jsme měli setra a ten když byl doma byl schopen proskočit ven oknem, prostě panická hrůza. Takže to už by bylo lepší učit ho nevýt. Jenže jestli to má smysl, jak říkáte, hodně moc času a trpělivosti a jestli by to zase mezitím nezapomněl, když tam budou půlroční přestávky, někdy i víc. Na hory nejezdíme pravidelně.
Takže miesto toho, aby ste otvorili dvere a skúsili, či pes nebude viac v pohode v dome s rodičmi, budete zložitejšie, zdĺhavejšie a s neistým výsledkom riešiť vytie? To sa mi zdá, trochu zbytočne komplikované.
