Jak je to u těch hus. Někdo je chová v páru někdo má na housera více hus a děda mi říkal, že v dřívějších dobách byl ve vesnici 1 houser, co opojímal všechny husy. Takže nějaké pouto na husu nemůže mít.
Určitě je jednodušší chovat husy v páru.
Více samic znamená problémy - především co se hnízdění týká.
Jedna začne snášet, druhá jí tam leze, jedna vysedí a odchází z hnízda,
druhá má ještě týden sedět, ale hnízdo opustí a jde vodit mladé té první a tak dále.
Tedy pokud chováme husy se zachovaným pudem pro sezení.
Naše babička zase říkala, že když to má chocholku, tak je to houser.
Ups.
U nás se říká: Houser a jedna husa jsou pro radost, houser a dvě husy pro užitek, houser a tři husy pro trápení.
Něco na tom bude.
Zdravím. Pouta u hus se samozřejmě vytváří. Houser s husou, avšak i dva houseři - nic neobvyklého.
Vy si to však pletete s tím, co vše je daný samec ochoten opojímat. A to je v době rozmnožování, a aktuální nepřítomnosti/nezájmu “hlavní” partnerky, alespoň u většiny domácích hus, každá jemu trochu “sympatická” a povolná samice. I když se s ní po zbytek roku příliš nedruží a není hlavním objektem jeho zájmu.
Jsou však i samci, schopní v době toku ušikanovat a zabít nadbytečnou holku, která není tou jeho vyvolenou.
Na foto tři chovné páry českých hus v zimě, před počátkem toku.
husy už nějakej ten rok nechovám ale měl jsem landeské v poměru 1,3 a nebyl problém v sooužití ani oplozenosti, ta byla skoro 100 %. Možná nebyl problém, protože landesky se líhnou v líhni a nesednou, kdyby seděli na vejcích, tak si třeba konkurují víc.
Kamarádka chová husy landeské 1 / 3 a žádný problém..protože snáší hodně vajec, první vejce dává do líhně, na poslední vejce husa zasedne..oplozenost výborná, husy si nijak nekonkurují..mají různě v ústraní ,/ kůlna,husník/, postavené “boudy” s hnízdy, husy mají na výběr…funguje to👍🪿🪿🪿
Anonymní:husy už nějakej ten rok nechovám ale měl jsem landeské v poměru 1,3 a nebyl problém v sooužití ani oplozenosti, ta byla skoro 100 %. Možná nebyl problém, protože landesky se líhnou v líhni a nesednou, kdyby seděli na vejcích, tak si třeba konkurují víc.
..husy landeské SEDÍ…také jsem je chovala..teď mám už několik let husy pomořanské, také dobře sedí..
Ještě v osmdesátkách u nás na vsi byly husy v každém druhém stavení.
Chodily spolu, různě se míchaly, rozdělovaly, chodily přes silnici na rybník.
Večer je hospodář spočítal, zavřel, ráno zase pustil.
Ve vsi byly domluveny barvy kroužků, které každé stavení respektovalo.
Strnadovi měli jako jediní zelené, Vackovi zase modré a tak dále.
Když někdo místo svých osmi husí zavřel devět, tak jich pak ráno zase 9 pustil.
Každou středu jezdila na náves pojízdná prodejna, takže si ženy
vyměnily veškeré informace, včetně toho, kde čí husa byla omylem na noc.
Liška byl nepřítel pro všechny a neexistovalo, že by bylo možné ji pozorovat
ve vsi dokonce přes den. Myslivci na to dbali a někteří chalupníci
se i specializovali na kožkařství a liška byl žádaný artikl.
Obecní voříšci měli každý svou díru v plotě a na návsi byl vždycky nějaký pes.
Motorismus byl vzácný, zejména tady, na konci světa.
V devadesátkách začaly problémy. Rozvoj motorismu - přejeté husy.
Nejvíc lidem ale začal vadit trus.
Atmosféra se změnila - “Ty vaše husy zase ser.ou u nás před vraty!”
Tohle by v osmdesátkách a dřív nikdy nikdo nikomu neřekl.
Dnes - trus “cizích” husí před něčími vraty je málem na žalobu.
Lišky už nikdo cíleně nepronásleduje, všem je to jedno.
Výsledek - dnes nechová husy zde nikdo.
Buďto by vadilo kejhání nebo vyprazdňování,
někteří by je nepřejeli omylem, ale cíleně a s chutí.
A zbytek by odtáhla škodná nebo zničila chřipka.
Dřív si lidé těch husí vážili, peří se chodilo drát hlavně teď v lednu,
dralo se společně hluboko do noci.
To, jestli byl na celou ves jediný houser, to si nemyslíme.
Velmi slabě si vybavujeme, že housera mělo třeba 4-5 stavení z 10.
Už je to dávno a už se to nikdy nevrátí.
U nás přesně to samé + starosta zakázal pouštět na rybníky a náves, nyní se platí statisíce za sečení.
honzapm:Ještě v osmdesátkách u nás na vsi byly husy v každém druhém stavení.
Chodily spolu, různě se míchaly, rozdělovaly, chodily přes silnici na rybník.
Večer je hospodář spočítal, zavřel, ráno zase pustil.
Ve vsi byly domluveny barvy kroužků, které každé stavení respektovalo.
Strnadovi měli jako jediní zelené, Vackovi zase modré a tak dále.
Když někdo místo svých osmi husí zavřel devět, tak jich pak ráno zase 9 pustil.
Každou středu jezdila na náves pojízdná prodejna, takže si ženy
vyměnily veškeré informace, včetně toho, kde čí husa byla omylem na noc.
Liška byl nepřítel pro všechny a neexistovalo, že by bylo možné ji pozorovat
ve vsi dokonce přes den. Myslivci na to dbali a někteří chalupníci
se i specializovali na kožkařství a liška byl žádaný artikl.
Obecní voříšci měli každý svou díru v plotě a na návsi byl vždycky nějaký pes.
Motorismus byl vzácný, zejména tady, na konci světa.
V devadesátkách začaly problémy. Rozvoj motorismu - přejeté husy.
Nejvíc lidem ale začal vadit trus.
Atmosféra se změnila - “Ty vaše husy zase ser.ou u nás před vraty!”
Tohle by v osmdesátkách a dřív nikdy nikdo nikomu neřekl.
Dnes - trus “cizích” husí před něčími vraty je málem na žalobu.
Lišky už nikdo cíleně nepronásleduje, všem je to jedno.
Výsledek - dnes nechová husy zde nikdo.
Buďto by vadilo kejhání nebo vyprazdňování,
někteří by je nepřejeli omylem, ale cíleně a s chutí.
A zbytek by odtáhla škodná nebo zničila chřipka.
Dřív si lidé těch husí vážili, peří se chodilo drát hlavně teď v lednu,
dralo se společně hluboko do noci.
To, jestli byl na celou ves jediný houser, to si nemyslíme.
Velmi slabě si vybavujeme, že housera mělo třeba 4-5 stavení z 10.
Už je to dávno a už se to nikdy nevrátí.
To byla krasna doba kde nikdo nespechal jako dneska. Lidi i zvirata se meli lip. Lidi se nehadali, domluvili se, nakrmili sousedovi husy a nic si nevycitali.