Psi ve městě mívají paradoxně lepší život než ti na vesnici

Taky si myslím…

ono už jen v základu…pes na obrovské zahradě, ale ponechaný tak nějak sám sobě…nevytáhne paty z té zahrady, nikdo ho moc neřeší, proč taky, je tam na hlídání, ne jako člen rodiny…a nebo pes v bytě, se kterým majitelé dělají nějaký vhodné psí aktivity, chodí na procházky, jezdí s rodinou na výlety, večer s nima leží na gauči (tady teda není důležitý ten gauč, ale jakože je prostě se svojí lidskou smečkou)…

a obráceně to může být taky…pes na vesnici, kterému se jeho lidi věnují a ta zahrada je takovej bonus a pes v bytě, se kterým oběhnou 2x denně panelák…

Všechno je jen o lidech…je jedno, kde bydlí.

Jeeee, od jeho bráchy jsem měla prvního zachráněnýho raslíka Mordora. 😀 Panebože to už je let. 🥹

Anebo pes sice na zahradě, ale s možností se kdykoli vytentočkovat, zaštěkat na souseda a podobně x pes v bytě v té módní klecy, aby náhodou nepustil chlup.

A co je lepší nebo horší?

Bytové klece bych zakázala. Ale jak by se to kontrolovalo, že? Hmm… takže nic.

z toho plyne, že nejlíp je na tom městský člověk s velkou zahradou 😄 

Mimochodem naše dogy zahradu moc nevyužívaly (ani Yoda ne), válejí se tam, kde jsme my. Ještě tak v létě lenošit venku na obřím pelechu - ale je třeba mít dveře domů otevřené…

Úplně přesně,  oni nejsou venku? Jsou, když jsme tam my. Jinak jsem  se chtěla podělit o zkušenost. Dobby,  když k nám  přijel(měl už cca 4měsíce), tak když něco chtěl,  tak vybral svoji oblíbenou věc,  vzal ji a přinesl ji tomu, kdo měl to co chtěl na výměnu.  Když i teď,  občas ukradne můj oblíbený polštář,  vždy na jeho místě je jeho top hračka, ne jakákoli, prostě ta nejoblíbenějš  🤣, no a teď už to umí i nejmenší. Prostě vědomě mění. Když druhý má něco, po čem ten první  touží,  tak ten začne nabízet, nikdy neukradne. To velcí kluci klidně, chci to přijdu, uzmu a jdu🤣🤣🤣.  My je to neučili,  je super, jak umí překvapovat a odkoukat ty souvislosti.

Úžasný. Směnný obchod 🙂

Je to úplně jedno, kde ten pes žije. Je to o nastavení lidí. Ale některé psy bych do bytu a města asi netahala…ať už určitá plemena, nebo jednotlivce, kteří potřebují speciální přístup.
Navíc na vesnicích nejsou jen domečky se zahrádkou, taky tam bývají paneláky a bytovky.

Nejjednodušší to bude asi v baráku s vlastní zahradou a je jedno kde, hlavně s malým štěnětem…pamatuju si, jak jsem pořád sondovala, kde se co na zemi venku válí, vyhýbali jsme se minovým polím a marně hledali místa s nižší koncentrací psů…a vysvětlovala jsem neustále hlavně starším lidem, že si opravdu nepřeju, aby jejich fifinka dorážela na naše štěně, ani aby na něj každý chmatal.

Pokud se někdo psu chce věnovat, bude  se mu věnovat kdekoliv. A platí to i naopak.

No…a náš pes by na zahradě stejně sám nebyl.

Pro mě byla zahrada sen (chtěla jsem kočkám nechta postavit velkou průchozí voliéru přes okno), ale zároveň bych chtěla baráček na kraji města, což je finančně nereálné…takže nakonec kupujeme byt a “zahradu” si udělám na zasíťovaném balkoně…

drvodelkafialova:

Anebo pes sice na zahradě, ale s možností se kdykoli vytentočkovat, zaštěkat na souseda a podobně x pes v bytě v té módní klecy, aby náhodou nepustil chlup.

A co je lepší nebo horší?

Lepší je dům se zahradou… myslím, že jak pro majitele, tak pro většinu psů a psa teda v režimu “ bydlím v domě se stálým přistupem na zahradu”. 

.Pes v kleci má ďle mého opodstatnění pouze ve vyjímečných případech, kdy by mohl být sám sobě nebezpečný… ať už je to k omezení pohybu třeba po operaci, když ho zrovna nemám v merku a nebo je to prostě nenapravitelný ničitel světů, tam taky hrozí riziko, že si ublíží.  … tady zase vidím výhodu v baráku se zahradou, kde takovému jedinci můžu postavit prostorný a bezpečný kotec, třeba i s oploceným výběhem, kam psa v době své nepřítomnosti můžu umístit.

Co se týče malých štěňat, se kterými lítáme ven ve dne v noci, každý 2-3 hoďky, tam to ani nemusím výhody domu se zahradou vyzdvihovat…

No a samozřejmě oplocený pozemek je z mého pohledu defakto nutnost u psů, kteří nejsou vypustitelní na volno, aby se proběhli… tady to teda nemusí být vlastní zahrada, ale třeba větší psí hřiště a pod.

Já bydlím v domě na konci města, ale s Ginou bych raději bydlela někde na samotě u lesa, abych jí nemusela omezovat její štěkací aktivity…

Takže já si myslím, že nej je barák se zahradou v klidnější lokalitě a s blízkostí alespoň nějaké základní procházkové teasy a nemít sousedy, kterým vadí, když pes přes den párkrát zaštěká na kolemjdoucí a je jedno jestli město nebo vesnice, pro psa, aby byl, minimálně jako štěně, odchovaný v domě, aby tam uměl pobýt, cítil se tam v pohodě a následně ať si vybere, jestli chce bydlet doma s lidmi a nebo venku a domů se přijít kouknout, chvíli pobýt. Protože i ten pes, který bydlí venku jednou bude starý  nebo nemocný a venku to nemusí být ideální. 

Minulý pes lépe prospíval na sídlišti (potřeba dostatečného kontaktu s dalšími psy). Současný… no mám pocit, že je ve městě snad radši než v lese (toho jídla, co lidé odhazují, a těch pesemesek k přečtení a označkování). Zahradu by ten minulý ocenil leda v mé přítomnosti, současný útěkář by tam ani sám být nemohl. Shrnuto, ze všech bydlišť je to současné sídliště v středně velkém městě za mě ideál.

To je moc pěkný rozhovor 👍 Děkuji za něj. 

Bydlím na typické vesnici a moc dobře vím, jak někteří psi končí. Ale musím říct, že se to lepší, stačí kouknout třeba jen k sousedovi, který měl předchozího psa jen v kotci, venku nikdy nebyl. Teď má cca dvouletýho křížence, má k dispozici celou zahradu a dokonce ho soused i venčí. 

Já vidím zahradu jako takovou výhodu v případě, když nemůžu z nějakýho důvodu na procházku. Třeba teď jak bylo to náledí, na zahradě se to dalo, ale vyjít ven ne, zlámat nohu jsem si fakt nechtěla. Svoje odchovy ale po zkušenostech radši svěřuju lidem, kteří žijí v bytě. Ne že bych lidi z domků striktně odmítala, to vůbec, ale u těch v bytech mám jistotu, že se tomu psovi budou muset věnovat, jinak jim z toho bytu udělá kůlničku na dříví. 😄 A kdyby ho nezvládali, tak ho přijdou vrátit hned. Kdežto někteří lidi s barákem naslibují hory doly, jak budou chodit na cvičák a bla bla bla a nakonec psa šoupnou trvale na zahradu, aby neotravoval. A když jim nabídnete, že si ho vezmete zpátky, tak ne, oni ho přece milují. 🙄

Co vy na to?

Že jsou to jednoduchý počty a nejde takhle zevšeobecňovat. Žila jsem ve městě, žiju na vesnici.

Má se hůř čibaba z městského bytu pod námi, která chodila jen na plínu a ven nic?  A nebo se má hůř mix bulla, který celý dny a noci na vesnici jen na zahradě a řve dnem a nocí na cokoliv /i na otevření okna v domě přes tři domy přes ulici?

Mají se líp moji ohaři,  tehdy v bytě, každý den ráno  ¾ hodiny (a někdy víc) venku, odpoledne hodinu a půl, dvě a více, podle situace venku - sídlák + rádobypřírodní okolí a večer tak půl hodiny venku. Nebo se mají líp teď na vesnici, kdy ráno tak půlhodina na loukách či po vesnici, odpoledne hodinu a půl, dvě a více, podle situace - po loukách, v lesích a pak za hezkýho počasí, když chtějí být venku, tak ještě na zahradě, kam si i za každýho počasí můžou vyběhnout, kdykoliv chtějí a večer venčení podle jejich požadavku buď jen na zahradě, nebo se jde za branku. Teď momentálně jsou trochu tratní na tom, že díky rekonstrukci nejsou tak často v civilizaci na kterou byli zvyklí a měli ji rádi, to ano, ale kdyby se nestavělo a normálně bydlelo, byl by prostor i na tohle. ( a teď úvaha trochu stranou - nicméně všechny moje pochybnosti vyváží jeden současný důležitý fakt, resp. dva - spojený se stářím psů. kdy Rumoušek už blbě slyší. A to by i přes jeho dokonalou výchovu a poslušnost bylo v tom městě limitující pro pohyb bez vodítka, na což jsou moji psi zvyklí. Nejde ani tak o provoz, jsou naučení, že konec chodníku=čekám, jde ale o volně ložené a neposlušné psy, kdy by mohl vznikat konflikt a pro něj nebezpečí, tady venku nepotkáváme moc psů, je přehledno, dá se lépe předvídat, takže v rámci odbočky, za mne je v naší situaci stopro lepší ta vesnice, kde i bezberiérový dům  a zahrada umožní psům ve stáří možnost se hezky venčit a užít si venkovního prostoru i když už nezvládnou nikam moc dojít tak, jako nemohla ke konci Bubinka, ale mohla si vyjít ven, tam si lehnout na matraci a užívat si sluníčka, společnosti ostatních a toho, že je venku.)

Takže ty jednoduchý počty - vždy je to o tom člověku, co svému psímu parťákovi nabídne, zařídí, věnuje, kolik času a aktivit s ním tráví. 

Ale - na to psí stáří - pokud člověk nemá psa vykopnutýho čistě jen  venku na zahradě jako alarm, je z mého pohledu dům se zahradou  stoprocentní bonus. 

https://www.novinky.cz/clanek/krimi-utyrala-sve-dva-psy-hlady-a-zizni-zavrene-v-kleci-dostala-rok-vezeni-40561932#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=9&utm_campaign=abtest299_slideable_tt_varA&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Tohle je přesně důvod, proč si myslím, že je lepší pro psy vesnice. To, že se někdo předvádí na procházce, neznamená že psy doma těžce nezanedbává. Na vesnici mají větší šanci, že je na zahradě někdo zahlédne. To uvnitř bytu nejde, tam si s nimi majitel může dělat za zavřenými dveřmi co chce.