Co si psi povídají

a rozumí si vůbec navzájem?

Přiznám se, že tomuhle nerozumím já 🙂 . Proč by si jako navzájem neměli rozumět? Jsou schopni se domluvit bez hlesu, natož vokálně.

Co by si nerozuměli? Když to polidštím, tak…..Na jednom konci vesnice se pohne lístek ve větru, vrzne branka, přejde člověk kolem plotu, letí ptáček, přeběhne srna a nejbližší pes hlásí - mám tady srnu, ostatní odpovídají - ty se máš a posílají dál - Alík má v dohledu srnu a ostatní odpovídají - ten se má. A když se srna objeví jinde, hlásí další - hele, srna už je u mně, ostatní odpovídají - ten se má, že ji vidí a hlásí dál - Bobík tu srnu taky vidí a další zase odpovídají ten se má, snad přijde i sem. Dosaďte si do prvotní informace cokoli, já jsem tady zase sám - Ferda je tam sám, spadl kamínek ze střechy -  Alíkovi spadl kamínek ze střechy,……. Prostě hlásí, co se ve vesnici děje a předávají si informaci dál.  Myslím, že majitelé tomu říkají, on hlídá.

Já si nemyslím, že psí štěkot je řeč, jak ji máme my lidi. S předchozí fenou jsem zažívala situace, kdy kamarádovic fena stála na táboře v potoku (retrívr, no) a štěkala: hele, vlnka, vidíte to taky. A hned další! Jé, pluje tady list! A další vlnka. A moje fena se rozběhla směrem, odkud vždy přicházeli návštěvy a řvala: bacha, někdo jdeeee! Dávejte pozor, vetřeleeeec! Psi spolu rozhodně komunikují, ale ne štěkotem jako psi univerzální řečí.

To spolu nemuselo, ale vůbec souviset  - retrívřice si pro sebe komentovala radost z koupele a Tvoje feňule zcela nezávisle na ní hlídkovala, ne? Tvojí fenku prt zajímala vlnka na hladině  a retrívřici netankovalo hlídání.

Ostatně štěkot v rámci hlídání používal Rumouš jako past na medvěda, když chtěl, aby Tali pustila něco co měla o on chtěl, začal dělat že hlídá, ona se přidala, protože Rumouš hlásil vetřelce a on jí to šlohnul. 

Ne, moje fena prostě vybíhala po prvním retrívřím štěknutí, protože nerozuměla, slyšela haf, někdo jde. Proto si nemyslím, že štěkot je dorozumívací prostředek tak, jak ho chápou lidi. Obě feny se znaly, trávily spolu třeba 50 dní v roce (tři týdny v kuse, pak během roku víkendy), viděly se rády, nehrály si spolu, ale ani jedna nebyla moc hrací. Ale vztah měly pěkný. Jen si v tomhle nerozuměly.

Tak ono asi záleží,jestli to jsou cizí psi nebo psi,co se znají,i třeba tím,že se léta dorozumívají v rámci vesnice za plotem. Pozorovala jsem naší bábu,když už nohy úplně nesloužily na velký běhání, ale hlídací povinnosti ještě brala vážně. Vylezla na příjezdovou cestu, tam se uvelebila a štěkala povely, Růžena se jde podívat vpravo, Adéla monitoruje levou stranu, Berto tam nic není,běž se radši podívat dozadu. A holky tikaly jak hodinky. Stejně tak má každá jiný štěkot, to poznám i já,kdo štěká na zahradě a nemusím je vidět. Stejně má každý štěk,intonace,intenzita význam. Na honech poznám,jestli holky hlásí prase nebo bažanta. Na zahradě poznám,jestli štěkají do dálky, jestli jde po cestě sám člověk nebo člověk se psem,případně jejich úhlavní nepřítelka. A zajímavé je,že různý štěkot našich bloncek rozeznává i srnčí. Pase se těsně za plotem,bloncky lítají,hrají si,štěkají,vrčí, nic. Zaštěkají do dáli na auto,srnčí nic. Zaštěkají jinak,srnčí zvedá hlavu, ještě jinak, a srnčí zdrhá. Za minutu se objeví na cestě člověk se psem…