Zajímám se o problematiku páření příbuzenských párů (především tedy u psů) a toto téma mě zaujalo i u papoušků. Chtěla jsem se chovatelů takto zeptat, co si o tom myslí, jaké mohou být následky a podobně... Toto téma si podle mého názoru zaslouží zviditelnit, zvláště kvůli nezodpovědným chovatelům, kteří vesele chovají na sourozencích... Přeji mnoho chovatelských úspěchů!
Dobrý večer. Jakousi nepsanou chovatelskou etikou by mělo být pářit nepříbuzné jedince. Něco jiného je upevňování mutací, nebo snaha zachování určitých znaků, zde se příbuznému páření nevyhnete.Rizika tu ovšem vyplývají.
protoze pri
- zpetnem pareni na rodice, se nezvyšuje homozygotnost, ale geneticka podobnost;
- pareni sourozencu se zvysuje homozygotnost, kdy se genotyp rozklada na vice homozygotnich genotypu. Vyssi mira homozygotnosti sice lepe udrzi sledovany znak, soucasne vsak dava vetsi moznost projeveni se prenasenym a drive skrytym vrozenym vadam.
Jedním z rizik příbuzenského páření je samozřejmě výskyt dědičných defektů.Změny životních podmínek přináší i nové problémy.Složitost dědičností je komplikována i skutečností, že může být ovlivněna také podmínkami vnějšího prostředí, tedy např. výživou a nebo nevhodnou velikostí klece ve kterých jsou ptáci odchováváni. Neustálým pářením příbuzných ptáků dochází také ke změně velikosti, jak můžeme vidět např. u andulek, kde je velikost od mravence počínaje až do velikosti holuba konče.