Molly Argentinská doga

Je tady pátek a my Vám přinášíme už tradiční příběh z Vrbové stáje🍀🍀 a tentokrát vás moc a moc poprosíme o jeho maximální SDÍLENÍ🤎🤎
Jmenuju se Molly… a znovu hledám domov. Jsem nádherná šestiletá fenečka argentinské dogy🐾🐾 Pamatuju si to, když mě zavřeli. Čtyři a půl roku jsem žila ve tmě, na ubytovně mezi lidmi, kteří byli hluční a nepříjemní. Ve špinavé místnosti, bez lásky, bez slova útěchy. Bez vedení, bez výchovy. Snažila jsem se být hodná. Snažila jsem se nevyčnívat. Ale hlavinku jsem měla tak zamotanou, že jsem už ani nevěděla, kdo je hodný a kdo ne. A pak – mi ze dne na den řekli, že musím pryč. Někdo mě vytáhl ven. Teta mě odvezla do Vrbové stáje. Začala jsem se tam učit, jak se správně chovat k lidem. Pracovali se mnou, trpělivě a s láskou. Pomalu se objevilo světlo. Pak se ozval pán, který už od tet jednoho pejska měl, a řekl, že mě adoptuje. Že už to bude jiné. Že teď budu doma. A víte co? Já jsem tomu uvěřila. Uvěřila jsem, že už to konečně skončilo. Že už nikdy nebudu sama. Ale dnes… dnes zase čekám. Ne ve tmě, ale s tím stejným sevřeným pocitem na hrudi. Můj páníček, kterého jsem si tolik oblíbila, je teď dlouhodobě pryč. Zůstala jsem doma jen s paničkou a dětmi. A já… já to prostě nezvládám. Žárlím. Nechci se dělit o pozornost, o mazlení, o svůj prostor. Když mě nechají samotnou, pláču. Ve výběhu běhám sem a tam a zoufale volám, ať za mnou někdo přijde. Nechci být sama. A když jsem uvnitř, necítím se bezpečně. Nejsem zlá, ale mám v sobě zmatek – a kvůli tomu nejsem vhodná k dětem. Mohla bych jim ublížit, a to nechci. Jen neumím říct jinak, že se bojím, že žárlím, že mi je smutno. Nepotřebuju toho moc. Jen místo, kde mě budou chápat. Kde mi dají čas. Kde se nebude křičet. Kde si nebudu muset zasluhovat lásku – ale kde mi ji dají, protože jsem to prostě já. Molly🐾🐾
Jsem věrná. Citlivá. Miluju svého člověka celým srdcem🤎 Miluju mazlení, výlety, procházky, jízdu autem. Chci být součástí vašeho dne...🍀🍀 Se zvířaty jsem po seznámení v pohodě – kočky, jiní psi, i malí chlupatí kamarádi mi nevadí. Jen těch lidí… těch moc najednou nezvládám. Hledám zkušeného člověka, který ví, co obnáší péče o psa s těžkou minulostí. Klidné místo. Nejlépe domeček se zahradou. Bez dětí. Bez hluku.
Někoho, kdo ví, že láska někdy bolí – ale stojí za to. Tety z Vrbovky, které mě zachránily, mi slíbily, že mě nikdy neopustí. Zůstanou s námi – i s tebou – pokud si mě vybereš🍀🍀🍀
Zaplatí mou doživotní veterinární péči, pošlou granulky, a kdykoli budeš potřebovat podporu nebo radu, budou tu. Protože i když mám jizvy na duši… Pořád věřím... Pořád čekám, že někde tam jsi... Že si mě vybereš. Ne proto, jak vypadám, ale pro to, kým jsem. Prosím, napiš jim. A dej mi ještě jednu šanci… tentokrát poslední🤎🤎🤎🤎🤎