Dámy, Ph a šutříku, ale vy tu píšete o něčem jiném. Projít trasu bez psa, abyste věděly kudy jít, běžet, to je OK. Protože pak jdete se psem na ostro.
Ale já to furt chápu tak, že HD provádějí lidé, kteří nemají psa a tak to tu bylo i prezentováno - lidé, kteří si nemohou psa dovolit z různých důvodů, byli zmíněni senioři. A taky se nejprve zmiňovalo, že s vodítkem a obojkem, ne s plyšákem. Za mě je to obojí stejně uhozené, pro někoho ne. Prostě mě to celé přijde ujeté, pokud to dělají duševně zdraví dospělí.
Vy snad někdo ve svém okolí znáte někoho dospělého, kdo si bude takhle hrát?
Odpověď na příspěvek uživatele Orionka z 24.01.2026, 14:03:00
Mojí mamince je osmdesát. Vychovala a vycvičila si dnes 3,5 letou fenu, chodí s ní na procházky, dělá na zahradě, chodí za kulturou. Neumím si představit, že by si hrála na to, že má koně nebo psa a někde na veřejnosti si strkala tyčku mezi nohy, aby na tom “koni” mohla jet, nebo za sebou vláčela vodítko s prázdným obojkem. A nedovedu si představit, ani že by to dělala v soukromí.
Odpověď na příspěvek uživatele Orionka z 24.01.2026, 08:46:47
Pro mě to je šaškování. Něco jako kdybych dělala, že něco vařím nebo peču. Jako vážila suroviny, jako míchala těsto, jako vyvalovala, jako bych vypichovala tvary, dávala na plech a dávala do studené trouby, aby se jako upekly. Prostě bych zachovala postup, ale bez surovin.
Odpověď na příspěvek uživatele Buggyra z 24.01.2026, 06:20:20
Tak jsem to nemyslela. Ať se každý baví jak chce. Jen já naprosto nechápu, proč psychicky zdravý dospělý člověk šaškuje s koňskou hlavou. To je ale můj problém, moje nastavení.
Neteř si taky hrála, jako malá, s “koněm”, tedy s koňskou hlavou na tyči, kterou jí vyrobila moje mamka z lepenky a koudele. Ale byla to dětská hra, která vyústila do toho, že začala jezdit ke koním, jezdit na koni, pracovat s koněm ze země. U dospělých mi to připadá prostě divné.
Odpověď na příspěvek uživatele Sarah01 z 22.01.2026, 06:57:20
Mně z toho vyplynulo, že metoda úplně špatná není. Ale nemůže to být jediný důkaz. Viz ten případ, kdy nejprve jeden pes neoznačil shodu ani opakovaně, ale po roce! jiný pes, psovoda Křápka, shodu označil. Vůbec se to táhlo celým filmem, že Křápek dělal se psem shodu na objednávku.
Hodně moc mě překvapilo, že případy se znovu neotevřou i přes tyto poznatky. A taky mě dost šokovalo, že soud nepřipustil svědectví svědků, kteří mohli tomu jednomu obviněnému potvrdit alibi a ten byl na základě jen té pachovky odsouzen.
Chodský pes je ovčák. Chodové předky choďáka používali ke strážní službě při ochraně hranic, ale to je dávno a je otázkou, jestli dnešní choďák, šlechtěný Ing. Findejsem od osmdesátých let minulého století, má fakt předky pocházející z této služby.
Jak tu někdo psal, v českých zemích v 19. století a později, nebylo třeba velkých pastevců, chovatelé ovcí si většinou vystačili s menšími ovčáky. Byli vyhubeni medvědi i vlci.
Zaujalo mě - Svitavy u Brna. Svitavy jsou od Brna 100 km…
Opět reaguji se zpožděním, což ale není známkou toho, že bych byla opožděná, retardovaná. I když si to třeba někteří myslí…
Takže já jsem napsala, že mi toho muže, kterému urvala pyrotechnika obě ruce a udělala díru do břicha, není líto.
Proč mi ho není líto? Protože je dospělý a zcela jistě svéprávný. Takový má vědět, že pyrotechnika kategorie F4 patří do rukou profesionálům a lidem, kteří prošli školením a mají osvědčení o tom, že vědí, jak s takovou pyrotechnikou zacházet. Pokud tedy prošel školením, má vědět, že k nevybuchlé pyrotechnice se nikdy nemá přibližovat a už vůbec se nemá brát do rukou. Porušil tedy základní bezpečnost, protože tohle platí i pro méně nebezpečnou pyrotechniku. Pokud není proškolen a tuto pyrotechniku si opatřil pokoutně, je to opět jen jeho hloupost - opatření i to, že neví, jak se správně zachovat. Jak se říká, každý svého štěstí strůjcem.
Líto mi je a moc, lidí, kteří uhořeli ve švýcarském klubu, kteří tam byli popáleni a jejich blízkých.
Líto mi je obecně lidí, kterým se stalo neštěstí, aniž by ho sami zavinili.
Děvčata, mně je úplně jedno, kde je látka utkaná a kde oblečení ušité. Nemám čas ani chuť po tom pátrat, připadá mi to zbytečné. Hlavní pro mě je, aby mi oblečení sedlo a abych se v něm cítila dobře. Nejsem člověk, který by se staral o módu, nosím to, co se mi líbí a v čem se cítím dobře. Nosím ráda netuctové originální, věci a šperky.
Nenakupuji na Temu ani na Aliexpressu, vlastně ani na Allegru a podobných e-shopech a internetových tržištích.
